Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 277/2018 - 30

- 31

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. I., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2017, čj. OAM-382/ZA-ZA11-HA11-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, čj. -53,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2017 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a 14b zákona o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.

[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá nesprávné a jednostranné vysvětlení důvodů pro poskytnutí humanitárního azylu, který chápe v „širším kontextu“ a zdůrazňuje, že do dané situace se nedostal vlastním zaviněním, neboť v předcházejícím řízení o jeho žádosti o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR mu bylo odepřeno právo na spravedlivé projednání jeho věci. Stěžovatel pobývá na území ČR od roku 2004 a po celou dobu svého pobytu se nedopustil žádného protiprávního jednání, a to ani ve vztahu k právním předpisům upravujícím pobyt cizinců. Příslušný správní orgán však v přiměřené době nerozhodl o jeho žádosti o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu a následně mu bylo doručeno chybné rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti. V důsledku postupu správního orgánu, který rozhodoval o jeho žádosti o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu, se stěžovatel dostal do situace, v níž nebyly uznány důkazy, jimiž prokazoval svůj pravidelný měsíční příjem, a jeho žádost byla z tohoto důvodu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Stěžovatel nechce být vyhoštěn a má zájem osobně se zúčastnit řízení, které se týká jeho žádosti o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu. Podle stěžovatele v důsledku upření jeho práv v řízení o této žádosti byl nucen podat žádost o mezinárodní ochranu, neboť zhruba polovinu svého produktivního života strávil na území ČR.

[3] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný k jediné kasační námitce týkající se humanitárních důvodů udělení azylu podle § 14 zákona o azylu odkázal na své rozhodnutí a rozvedl, že za důvody hodné zvláštního zřetele nelze považovat ani snahu stěžovatele vyhnout se podáním žádosti o mezinárodní ochranu nepovolenému pobytu na území ČR, který mu hrozil z důvodu neprodloužení jeho pobytového oprávnění. Žalovaný zdůraznil, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a jeho udělení závisí výhradně na volné úvaze správního orgánu. Soud pak přezkoumává jeho rozhodnutí pouze z hlediska, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení, k čemuž v projednávané věci nedošlo. Námitky, které se týkají nepřiznání pobytového oprávnění, nemohou být posuzovány v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany.

[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. -39).

[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[7] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost jeho kasační stížnosti. V zásadě pouze namítal, že mu měl být udělen humanitární azyl s ohledem na skutečnost, že na území ČR soustavně pobývá již od roku 2004, a na negativní výsledek předcházejícího řízení o jeho žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR.

[8] NSS ve shodě s městským soudem poukazuje na ustálenou judikaturu, podle níž na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Posouzení možných důvodů pro udělení humanitárního azylu je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 10. 2003, čj. -38, a ze dne 22. 1. 2004, čj. -48). Míra volnosti žalovaného při zvažování důvodů pro udělení humanitárního azylu je limitována především zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického právního státu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2004, čj. -55). Humanitární azyl lze udělit v případě hodném zvláštního zřetele. V již zmiňovaném rozsudku ze dne 11. 3. 2004, čj. -55, Nejvyšší správní soud uvedl: „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. (…) Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory - ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly.“ Nic takového stěžovatel ani netvrdil. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přitom byla stěžovatelova snaha o legalizaci pobytu v reakci na pozbytí platnosti povolení k pobytu, tato snaha však nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany a není ani dostatečným důvodem pro udělení humanitárního azylu dle zákona o azylu (viz například rozhodnutí NSS ze dne 16. 2. 2005, čj. -69, ze dne 30. 6. 2004, čj. -44, publ. pod č. NSS, ze dne 24. 2. 2005, čj. -94, či ze dne 29. 6. 2018, čj. -19).

[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle

[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. února 2019

Ondřej Mrákota

předseda senátu