Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 165/2017 - 19

- 20

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. D., zastoupen JUDr. Jiřím Tomkem, advokátem se sídlem Pramenná 14a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2017, č. j. - 58,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016, č. j. OAM-784/ZA-ZA11-ZA18-2016, zamítlo žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle až , o azylu.

II.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, č. j. - 58.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v a b)

[4] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že svůj partnerský a rodinný život může realizovat na Ukrajině, neboť jeho družka již nabyla občanství České republiky, v důsledku čehož pozbyla občanství ukrajinské a nemá důvod vracet se na Ukrajinu. Vracet se nehodlá ani zbytek jeho rodiny pobývající na území České republiky. Pokud by stěžovatel musel opustit území České republiky, představovalo by to nepřiměřený zásah do jeho práva na soukromý a rodinný život podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

[5] Stěžovatel spatřuje pochybení rovněž v tom, že na první výslech před žalovaným nebyl přizván stěžovatelův právní zástupce, přestože v žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo uvedeno, že stěžovatel je zastoupen, a byla k ní přiložena plná moc. Tímto postupem došlo k porušení stěžovatelova práva na obhajobu a právní pomoc podle d. Závěr krajského soudu, že tato námitka měla být vznesena do uplynutí blíže nespecifikované dvouměsíční lhůty, není správný a nebyl podložen odkazem na žádné zákonné ustanovení.

IV.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[9] K právu žadatelů o mezinárodní ochranu na rodinný život a k dopadu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v mnoha rozhodnutích, přičemž závěry krajského soudu a žalovaného jsou s nimi v souladu (viz rozsudek ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. - 19). Uvedené ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahu mezi nimi. Pokud tedy stěžovatel hodlá svůj rodinný a soukromý život rozvíjet v České republice, pak by se měl snažit upravit svůj pobytový status dle , o pobytu cizinců, nikoli dle zákona o azylu. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přitom byla právě stěžovatelova snaha o legalizaci pobytu v reakci na pozbytí platnosti povolení k pobytu, tato snaha však nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 44, publ. pod č. NSS, či ze dne 24. 2. 2005, č. j. - 94).

[10] Stěžovatel dále považuje za pochybení, že krajský soud nepřihlížel k jeho dodatečné žalobní námitce, neboť byla uplatněna opožděně. Zásada koncentrace řízení je zakotvena v , podle kterého lze žalobu rozšiřovat o další žalobní body toliko ve dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby. Nejvyšší správní soud se v minulosti mnohokrát zabýval různými aspekty problematiky žalobních bodů a možností rozšíření žaloby o nové žalobní body - doplněním žalobních bodů při jejich úplné absenci, rozdílem mezi novými žalobními body a novými důkazy, či prolomením zásady koncentrace řízení (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS, rozsudek ze dne 27. 4. 2007, č. j. - 84, publ. pod č. 1834/2009 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 17. 12. 2007, č. j. - 92). Krajský soud v projednávaném případě aplikoval v intencích citované judikatury, neboť stěžovatel mohl absenci právního zástupce při výslechu před žalovaným namítat již v dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby. Zároveň se nejednalo ani o nový důkaz, ani o vadu, k níž by měl krajský soud přihlížet z úřední povinnosti.

[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2017

Mgr. David Hipšr

předseda senátu