Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
62 A 89/2012 - 51.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 A 89/2012 - 51
[OBRÁZEK]62 A 89/2012-51
ČES KÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida
Rause, Ph.D. a soudc ů Mgr. Kateřiny Kopečko vé , Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v pr ávní
věci žalobce T. V., zastoupeného JUDr. Milošem Švrč kem, advo kátem se sídlem
Hodonín, Masar yko vo nám. 18, proti žalovanému Stát ní mu úř adu inspekce práce,
se sídlem Opava, Hor ní náměstí 2, o žalobě proti rozhodnutí žalo vané ho ze dne
14. 6. 2012, č. j. 1918/1.30/12/14.3,
t a k t o :
I. Pokuta ulože ná žalobci se sni žuje na částku 50.000 Kč.
II. Žalo vaný je po vi nen zapl ati t žalobci náhr adu nákladů řízení ve výši
8.800 Kč, a to do třiceti dnů od pr ávní moci rozhodnutí k rukám
JUDr. Miloše Švrčka, advo káta se sídlem Hodonín, Masar yko vo
nám. 18.
III. Žalo vaný ne má pr ávo na náhr adu nákl adů řízení.
VI. Žalobci se vrací z účtu Krajského soudu v Br ně přeplatek soudního
poplatku ve výši 3.000 Kč.
[OBRÁZEK]pokračování 2 62 A 89/2012
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce brojí žalobo u proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2012,
č. j. 1918/1.30/12/14.3, kterým bylo dle § 90 odst. 5 záko na č. 500/2004 Sb. , správní
řád (dále jen „s právní řád“) , zamítnuto žalobco vo odvolání proti rozhodnutí
Oblastního inspektorátu pr áce pro Jihomoravský kr aj a Zlínský kraj ze dne 23. 2. 2012,
č. j. 1243/9.30/12/14.3-RZ (dále jen „pr vost upňo vý orgán“) .
I. Podstata věci
Rozhodnutím pr vostupňo vé ho orgánu ze dne 23. 2. 2012, č. j.
1243/9.30/12/14.3-RZ, byl a žalobci uložena pokuta 120.000 Kč za to, že spác hal
správní delikt podle § 140 odst. 1 písm. c) záko na č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve
zně ní účinném do 31. 12. 2011, tím, že umožnil dne 30. 10. 2011 ve s vé pro vozo vně
v bar u ……v …… na …… fyzickým osobám H. V., L. V., M. O. a P. V. výkon
nelegální pr áce, jak ji vymezuje § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti, když H.
V., L. V. a P. V. umo žnil vykonávat práci jako obsluha baru a M. O. umo žnil
vykonávat práci jako obsluha hude bní produkce ( „DJ “) dané ho dne bez uzavřeného
praco vněpr ávní ho vztahu nebo jiné smlouvy.
Proti tomuto rozhodnutí po dal žalobce odvolání, v němž uznal s voji vinu za
spáchaný správní delikt, avšak nesouhlasil s výší ulože né pokuty, kterou po važo val za
likvidač ní. Žalo vaný v napadeném rozhodnutí poukázal na mo žnost žalobce požádat
celní úřad o uhrazení pokuty ve s plát kách a pr vostupňo vé rozhodnutí pot vr dil.
II. Shrnutí žaloby
Žalobce namítá, že pokuta ve výš i 120.000 Kč je nepřiměřená a pro něho
s ohledem na osobní a majetko vé poměry likvi dač ní. Podle žalobce je tako vá výše
pokuty způsobilá sama o sobě při vodit jeho plate bní neschopnost. Žalobce dále uvádí,
že si na rozjezd hostinské činnosti vypůjčil částku 100.000 Kč a měsíční s plát ka tohoto
dluhu činí 3.100 Kč. Další půjčku v téže výši uzavřel se soukromou osobou, avš ak t uto
půjč ku již nemá z čeho splácet. Žalobce do dává, že je nemajetný a jeho průměrný čistý
měsíční příjem činí o kolo 12.000 Kč.
Žalobce tak navr huje, aby soud snížil ulože nou sankci tak, aby její výš e odpo ví dala hlediskům a kritériím, jež jsou obsaže na ve „st ávající konstantní judikatuře
[OBRÁZEK]pokračování 3 62 A 89/2012
soudů ČR i Evro pského soudu pro lidská práva “. Na s vém procesním postoji žalobce
setrval po celou dobu říze ní před zdejším soudem.
III. Vyj ádře ní žalovaného
Žalo vaný k námitkám žalo bce uvádí, že při rozhodování o spáchání s právní ho
deliktu postupoval v souladu s právním řádem České republiky, zásadami správního
řádu, principy správního trestání a ustálenou soudní judikaturou a odkazuje na
rozsude k Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 9/2008. Žalo vaný po vyhodnocení
kritérií uvede nýc h v tomto rozsudku shledal, že výše ukladané s ankce je opovídající
nejenom závažnosti správního deliktu, způsobu jeho spáchání a jeho následkům
a okolnostem, za nichž byl spáchán, ale také osobním a m ajetko vým poměrům
účastníka řízení, ne boť doložené do klady, vztahující se k těmto poměrům, prokazují
přiměřenost uložené sankce.
Žalo vaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvo dnou zamítl. Taktéž žalo vaný setr val na svém procesním stano visku po celou do bu řízení před soudem.
IV. Posouzení věci
Žaloba byl a podána vč as (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s. ), osobou k tomu oprávněnou (§ 65
odst. 1 s.ř.s. ), žaloba je pří pust ná (§ 65 , § 68 a § 70 s.ř.s. ).
Napade né rozhodnutí bylo přezkoumáno v mezích žalobních bodů, jak je
uplatnil žalobce v po dané žalobě dle § 75 odst. 2 s.ř.s. , podle skutko vé ho a právního
stavu ke dni rozhodování žalova né ho dle § 75 odst. 1 s.ř.s.
Soud dospěl k závěr u, že žaloba je důvo dná.
V daném případě žalobce zpochybňuje toliko výši ulo žené po kut y, kterou
po važuje za likvidační. K samotnému spác hání správního deliktu se nijak nevyjadřuje.
Vzhledem k tomu se také soud zabýval toliko ulo ženou po kutou.
Skutečnost, že žalobce je oprávněn žalobo u po žado vat po uze snížení ulo žené
pokuty (aniž by věcně brojil proti závěrům o spáchání správního deliktu) připustil i
Nej vyšší správní soud ve s vém rozsudku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 6 As 39/2006 -45,
www.nssoud.cz, kde uve dl: „…Žalobní petit obsahující návrh na využití moderačního
práva soudem ve smyslu § 78 odst. 2 s.ř.s. může být proto v žalobě obsažen samostatně
pokračování 4 62 A 89/2012
tehdy, když žalobce neuvádí žádné věcné námitky proti rozhodnutí o správním deliktu,
ale pouze hodnotí výši sankce (tj. uložený trest za spáchaný správní delikt) za
nepřiměřený“.
Výše ukládané po kut y, jež byl a žalobci za jeho protiprávní jednání uložena, je
výsledkem spr ávní ho uvážení žalo vané ho. Tu soud připomíná, že je-li rozhodnutí
vydáváno s využitím záko nem ulo žené diskrece správního orgánu, je po vinností
správního orgánu předepsané vol né úvahy užít; to znamená, že se správní orgán musí
zabývat vše mi hledisky, která jsou pro posouzení konkrétní výše pokuty ne zbytná
(zákonem předepsaná), nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na
konkrétní výši po kut y vli v. Klíčo vou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo
seznatelné, jaké konkrétní úvahy ve dly správní orgán k ulo žení pokuty v příslušné
výši, a aby výše po kut y s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyho věla
podmínce přiměřenosti.
Podle § 141 odst. 2 záko na o zaměstnanosti se při určení výš e po kut y právnické
osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho s pác hání
a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
Podle § 141 odst. 6 tohoto zákona se na odpovědnost za jednání, k němuž došlo
při podnikání fyzické osoby ne bo v přímé souvislosti s ním, vztahují ustano vení
zákona o o dpo vě dnosti a postihu právnické osoby.
Vždy je třeba, aby stano ve ná výše pokuty byl a řádně přezkoumatelným
způsobem odůvodněna. Z j udi kat ury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že
jakkoli má s právní orgán při ukládání po kut y volnost správního uvážení, je vázán
základními principy správního rozho do vání ( viz např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. 8 As 5/2005 -53, nebo ze dne 27. 3. 2008, č. j.
4 As 51/2007 -68, oba dostupné na www.nssoud.cz). Me zi tyto principy pak jistě patří
i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí s právní ho orgánu, která
v konečném důsledku vyvol á i jeho přes vědči vost podle § 3 odst. 4 správního ř ádu.
Spr ávní orgán tak při rozho do vání o výš i po kut y musí zohlednit všechny
skutečnosti, které výši pokuty moho u v konkrétním případě o vli vnit, ř ádně se s nimi
v odůvo dnění svého rozhodnutí vypořádat a přes vědči vě odůvo dnit, ke které okolnosti
přihlédl a j aký vli v měla na ko nečnou výši po kut y. Výše uložené pokuty tak musí být
v každém rozhodnutí zdůvo dněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochyby
o tom, že pr ávě t ako vá výše pokuty o dpo vídá konkrétním okolnostem indi vi duál ního
případu. Tak tomu musí být bez ohledu na to, zda zákon, podle ně hož je pokuta
ukládána, obsahuje hlediska, k ni mž je správní orgán po vi nen při stano vení výše
pokuty přihlížet, či nikoli. K okolnostem, které je po vi nen žalo vaný vážit, tak
v případě, kdy zákon žádné vodít ko neobsahuje, bude ve dle významu zákonem
chráněného záj mu, který byl deliktem dotčen, zpr avi dla patřit také míra zavi nění
pokračování 5 62 A 89/2012
pachatele deliktu, následky deliktního jednání, okolnosti protiprávního jednání, délka
trvání por ušo vání zákona, případně jeho opakování, osoba pachatele a jeho následná
spolupráce se správním orgánem. Rele vant ní mnohdy t aké bude pohnutka pachatele,
způsob s páchání deliktu či pac hatelo vy majetko vé poměry.
Jak již konstatoval Nejvyšší správní soud ve s vém rozsudku ze dne 27. 3. 2008,
č. j. 4 As 51/2007 -68, www.nssoud.cz, „řádné odůvodnění ukládané sankce v případě
správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl
správní orgán při svém rozhodování veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze
v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stanoveného
postihu. (…) Jednotlivé logické kroky, které vedly správní orgán ke stanovení
konkrétní výše pokuty, je přitom třeba formulovat precizně a jednoznačně, aby
odůvodnění stanovené výše pokuty bylo přezkoumatelné.“ Podle citovaného rozsudku
je rozhodnutí o ulo žení pokuty nepřezkoumatelné, je-li výše po kut y odůvodněna
pouhou rekapitulací skut ko vých zjištění a konst ato váním záko nných kritérií pro
uložení pokuty, ani ž by bylo zřejmé, zda a jakým způso bem byl a tato kritéria
hodnocena. Úvaha spr ávní ho orgánu musí vést k hodnocení indi vi duál ní po vahy
protiprávního jednání, přičemž zvažo vané okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující
a polehčující a vždy je posuzo vat z hlediska konkrétního dopadu na dano u věc .
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího s právní ho soudu ze dne
20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 -133, je správní orgán ukládající pokutu za ji ný správní
delikt po vi nen přihlédnout k osobním a m ajetko vým poměrům pachatele tehdy, po kud
je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze ulo žit, zřejmé, že by pokuta mohla
mít likvi dač ní charakter, a to i v případech, kdy příslušný záko n osobní a majetko vé
poměry pachatele v t axati vním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty
neuvádí. Spr ávní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových po měrů z údajů
doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly
z dosavadního průběhu spr ávní ho řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti
s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávně n
stano vit je v nezbytném rozsahu odhadem.
V daném případě se pr vostupňo vý orgán výší ukládané po kut y zabýval na
straně 3 až 4 pr vostupňo vé ho rozhodnutí a alespoň v hr ubýc h rysech se vyslovil ke
vše m záko nným kritériím. Prvostupňo vý orgán předně ko nstato val, že delikt byl
spáchán mini mál ně z ne vě domé nedbalosti. Jako polehčující okolnost vyhodnotil
skutečnost, že „vzhledem k menšímu rozsahu výko nu práce čtyř osob, nelze toto
po važo vat za rozho dné pro český trh práce “. Záro ve ň však pr ávě počet osob byl
posouzen jako přitěžující okolnost. Dále se pr vostupňo vý orgán vyjádřil k osobním
a majetkovým poměrům žalobce. Vycházel přitom ze žalobcem předložených
podkladů, mj. daňo vé ho přiznání na daň z příjmů fyzických osob za rok 2010, z něhož
vyplynulo, že příjmy po odečtení výdaj ů t voří 158.024 Kč, a z nájemní smlouvy.
Prvostupňo vý orgán ro vněž uve dl, že přihlédl k žalobco vu tvr zení, že živnost
pro vozo val 10 dní bez návště vnosti, vz al si půjčku 100.000 Kč na vybave ní a pořízení
pokračování 6 62 A 89/2012
bar u, žije s rodiči v bytě a žádný majetek nemá. Na základě toho vyměřil
pr vostupňo vý správní orgán žalobci za jeho protiprávní jednání pokutu ve výši
120.0 Kč. Podle prvostupňo vého orgánu se jedná o sankci při dolní hranici
zákonného ro zpětí a tato s ankce naplňuje jak f unkci pre venti vní, tak represivní.
Proti tomu podal žalobce odvolání, kde poukazo val na likvi dační charakter
pokuty. Podrobně odůvo dňo val , v čem spatřuje pokutu li kvi dač ní a neodpovídající
jeho majetkovým poměrům.
Žalo vaný se v napade ném rozhodnutí (strana 4 a 5) ztotožnil s odůvodnění m
výše ukládané pokuty orgánem prvního stupně a neshledal důvo d k jejímu snížení.
Poukázal ro vněž na možnost žalobce požádat celní úř ad o uhr aze ní pokuty ve
splátkách.
Z uve deného je zřejmé, že se pr vostupňo vý orgán alespo ň rámco vě vyslo vil ke
každému z kritérií zakot vených v § 141 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Byť se jedná
o vypořádání poměrně stručné a v určitých aspektech ne zcela jednoznačné
(pr vostupňo vý orgán zohlednil rozsah vykonávané práce čtyřmi osobami j ako
polehčující okolnost, zatímco samotnou skutečnost, že pro žalobce praco valy čtyři
osoby jako okolnost přitěžující), po važuje je soud za dostatečné a přezkoumatelné.
Stejně tomu bylo, pokud šlo o kritérium osobních a majetkových po měrů
žalo bce. Jak je uve deno výše, toto kritérium, v případě, kdy příslušný zákon osobní
a majetko vé poměry pachatele v taxativním výčt u hledisek rozhodných pro určení
výše po kut y výslo vně neuvádí, je správní orgán po vine n posuzo vat tehdy, pokud je
podle osoby pachatele a výše po kuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by po kut a mohla mít
likvidač ní charakter. V daném případě žalobce po celou dobu spr ávní ho řízení namítal,
že uložená pokuta je pro ně ho likvi dač ní (naposledy v odvolání proti pr vostupňo vému
rozhodnutí). Toto s voje tvr zení konkrétně odůvo dňo val a do kládal také řadou listin.
Podle § 140 odst. 4 písm. e) zákona o zaměstnanosti v rozhodném období bylo lze
žalo bci uložit za předmětný správní delikt po kut u do výše 5.000.000 Kč. Soud má tak
za to, že v daném případě byly naplněny podmínky stano vené v usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího spr ávní ho soudu pro to, aby správní orgán kritérium majetkových
a osobních poměrů žalobce v daném případě vážil.
Prvostupňo vý orgán se ve svém rozhodnutí k osobním a m ajetko vým poměrům
žalo bce také vyjádřil. Shr nul jednotli vá s kutko vá zjištění tak, že žalobce v roce 2010
vykázal zis k cca 150.000 Kč a z toho důvo du po važuje pokutu ve výši 120.000 Kč
uloženo u při dolní hranici za po kut u přiměřenou a odpo ví dající majetkovým poměrům
žalo bce. Žalo vaný v napade ném rozhodnutí setr val na závěr u, že se nejedná o pokutu
pro žalobce likvidační a naopak uložená výše je přiměřená jeho osobním
a majetkovým poměrům. Poukázal též na možnost požádat celní úřad o po volení
[OBRÁZEK]pokračování 7 62 A 89/2012
placení pokuty ve s plát kách. Přes značnou stručnost tohoto vypořádání po važuje soud rozhodnutí i v této části za pře zko um atelné.
Žalobce vš ak ulo ženou pokutu po važuje za zje vně nepřiměřenou, právě
s ohledem na jeho majetko vé poměry. Zdejší soud proto posuzo val tento žalobcův
moderační návr h.
Podle druhého odst avce § 78 s.ř.s. ro zho duje-li soud o žalobě proti rozhodnutí,
jímž správní orgán ulo žil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro
zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zje vně nepřiměřené výši,
upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem do volených, lze-li tako vé rozhodnutí
učinit na základě s kut ko vého stavu, z něho ž vyšel s právní orgán, a který soud případně
vl astní m dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navr hl-li tako vý postup
žalo bce v žalobě.
Zdejší soud se tedy zabýval otázko u, zda žalo vaný v daném případě uložil
pokutu ve zje vně nepřiměřené výši. K otázce zje vné nepřiměřenosti se vyslo vil
Nej vyšší správní soud ve s vém rozsudku ze dne 21. 8. 2003, č. j. 6 A 96/2000 -62,
publikovaném pod č. 225/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz, po dle něho ž za „zje vně
nepřiměřenou“ nejspíše nebude možno po važo vat po kut u ulo ženou ve 4 % zákonného
rozpětí.
V daném případě byl a žalobci uložena po kut a ve výši 120.000 Kč, přičemž
zákonná horní hr anice byla 5 mil. Kč. Uložená po kut a tedy nedosahuje ani 3 %
maximální záko nné výše. S o hledem na slůvko „nejspíše“ užité v cito vaném rozsudku
Nej vyššího s právní ho soudu po važuje zdejší soud za potřebné posuzo vat otázku zje vné
nepřiměřenosti dále a podrobněji a nikoli ustat pouze na tom, že ulože ná pokuta je
zcela při dolní hranici záko nné ho rozpětí. Zdejší soud má totiž za to, že i pokuta
nedosahující ani 3 % maximálního zákonného r ámce může být v určitém případě (byť
zřejmě výjimečně) zje vně nepřiměřenou. Tako vý postup po važuje soud za souladný
i se smyslem moderace vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012 -23, podle něhož smyslem a účelem moderace (§ 78
odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ) není hledání „i deální “ výše sankce soude m místo správního orgánu, ale
její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí
a odpo ví dající i všem zás adám pro její ukládání a zo hledňující kritéria potřebná pro
její indi vi dualizaci, zje vně neodpo ví dala zobecnitelné předst avě o adekvátnosti
a spr ave dlnosti sankce.
Soud se proto zabýval dále majetkovými poměry žalobce a dospěl k závěr u, že
daný případ je právě oním výjimečným, kdy je uložená pokuta zje vně nepřiměřená,
přestože její výše nedosahuje ani 3 % m axi mál ního záko nné ho rámce.
[OBRÁZEK]pokračování 8 62 A 89/2012
Žalo vaný sice při stano vení výše po kut y správně vyšel z f unkce postihu
i z kritérií pro stanove ní výše pokuty, ty vš ak (konkrétně kritérium majetkových
a osobních poměrů žalo bce) neaplikoval správně. Pokud totiž žalobce t vrdil
a dokládal, že je ho „čístý“ příjem v roce 2010 činil cca 150.000 Kč, že nemá žádný
majetek a je navíc po vine n splácet dluh na podnikání, je třeba pokut u uloženo u ve výš i
120.000 Kč (tj. ve výši téměř dosahující jeho ročního příjmu) po važo vat za zje vně
nepřiměřenou. Soud má s ohledem na majetko vo u situaci žalobce, kterou žalo vaný
nikterak nezpochybnil, za to, že by uložená po kut a skutečně mohla být pro žalo bce
likvidač ní. Pokud jsou totiž roční příjmy žalobce cca 150.000 Kč, žalobce z této částky
splácí půjčku, resp. půjčky a má zaplatit po kut u ve výši 120.000 Kč, je zřejmé, že mu
již na „ži vo bytí “ ne zbude téměř nic. Na právě uvede ném přitom nic nemění ani
možnost žalo bce požádat celní úř ad o po volení placení po kut y ve splátkách, neboť
nelze presumovat, že bude jeho žádosti vyho vě no.
Soud tedy uzavír á, že ulože ná po kut a ve výši 120.000 Kč je v dané m případě
pokutou zje vně nepřiměřenou. Podle soudu danému případu odpo vídá pokuta ve výši
cca 1/3 žalobco va ročního čistého příjmu, tedy 50.000 Kč. I pokuta v této výši totiž
výr azně zasáhne do majetko vé sféry žalobce a spl ní tak funkci postihu, so učasně
nebude pro žalobce po kutou li kvi dač ní. Žalobce tedy bude moci nadále podnikat
a ukázat žalo vaném u, který jistě u žalobce pro vede v brzké době další kontrolu, že se
ze sankčního řízení poučil, a ve s vé pro vo zo vně již výko n nelegální práce ne umo žňuje.
V. Závěr
Soud tedy uzavírá, že ulože ná pokuta je ze shora uve dených důvo dů
zje vně nepřiměřenou. So ud proto využil s vého moderačního oprávnění, vyplývajícího
z § 78 odst. 2 s.ř.s. , ne boť pro tento postup byly splněny i ostatní procesní předpoklady
zde uve dené - další dokazo vání nebylo nut né pro vádět a moderaci uložené sankce
žalo bce navr hl - a uloženo u pokutu s nížil na částku 50.000 Kč.
VI. Náklady říze ní
Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nemá žalo vaný pr ávo na náhradu nákladů řízení, ne boť
procesně úspěšným byl žalobce (žalo bce požado val toliko snížení pokuty a soud jeho
návrhu vyho věl). Tomu soud přiznal náhr adu nákladů řízení za zaplacený soudní
poplatek (3.000 Kč za žalobu a 1.000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku
žalo bě) společně s nákl ady právního zastoupení ve výši 4.800 Kč ( dva úko ny pr ávní
služby po 2.100 Kč společně se dvěma režijními paušály po 300 Kč – převzetí
a příprava zastoupení a žaloba. To vše po dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1
pokračování 9 62 A 89/2012
písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhláš ky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytnutí právních služe b (advokátní tarif), ve znění účinném do
31. 12. 2012. Celkem tedy ve výši 8.800 Kč. K zaplacení byl a procesně neúspěšnému
žalo vaném u stano ve na přiměřená lhůta.
Vzhledem k tomu, že žalobce v daném případě zaplatil po platek za žalobu jak
v kolcích tak pře vo dem z účtu a namísto 3.000 Kč tak zaplatil 6.000 Kč, vr átil soud
žalo bci přeplatek soudního poplatku v částce 3.000 Kč (§ 10 odst. 1 druhá věta zákona
č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích).
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kas ační stížnost ve lhůtě dvo u týdnů ode dne
jeho doručení. Kasač ní stížnost se podává ve dvo u ( více) vyhoto veníc h u Nej vyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasač ní stížnosti rozhoduje
Nej vyšší správní so ud.
Lhůta pro po dání kas ační stížnosti končí uplynutím dne, který se s vým
označením shoduje se dne m, který určil počáte k lhůty ( den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den lhůt y na sobotu, neděli ne bo s vátek, je posledním dne m lhůty
nejblíže následující praco vní den. Zmeškání lhůty k podání kas ační stížnosti nelze
prominout.
Kas ační stížnost lze podat pouze z důvo dů uvede nýc h v § 103 odst. 1 s.ř.s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obs aho vat označe ní rozhodnutí, proti ně muž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advo kátem; to
neplatí, má-li stěžo vatel, jeho zaměstnanec ne bo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvl áštních zákonů
vyžado váno pro výkon advo kacie.
V Br ně dne 11. února 2014
JUDr. David Raus, P h.D., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhoto ve ní:
Barbora Zac ho valo vá