Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
642F8737D13A4A2FC1258DCD004D1F85.html
HTML · 20.5 KB
No categories available
20 Cdo 191/2026
20 Cdo 191/2026-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného S. V. J. XY zastoupeného Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1070/19, proti povinnému P. R., zastoupenému Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích č. 661/9, pro 81 842 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení a částečné zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 544/2024 , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2025, č. j. 62 Co 469/2024 -86, takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2025, č. j. 62 Co 469/2024 -86, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. srpna 2024, č. j. 65 EXE 544/2024 -56, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. ledna 2025, č. j. 62 Co 469/2024 -86, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. srpna 2024, č. j. 65 EXE 544/2024 -56 („dále též jen soud prvního stupně“), kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I) a na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí (výrok II). Povinný své návrhy odůvodnil tím, že exekuční titul mu nebyl řádně doručen, nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, exekuční návrh je šikanózní, vyrozumění o zahájení exekuce je neplatné, neúčinné a nesprávné, postižení nemovité věci je nepřiměřené, exekuční příkaz prodejem nemovité věci neobsahuje předepsané náležitosti a exekucí dochází ke zcela zjevné nespravedlnosti. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřely, že v projednávané věci nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, neboť exekuční titul netrpí zásadními vadami, exekuce není v rozporu s principy právního státu a nevede ke zjevné nespravedlnosti. Nejedná se ani o šikanózní návrh. K námitce povinného na nedoručení exekučního titulu uvedly, že exekuční soud je oprávněn tuto otázku posuzovat jedině tehdy, pokud nebylo rozhodováno o opravném prostředku proti exekučnímu titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 616/2015 ). Zde ze spisu vyplynulo, že povinný proti exekučnímu titulu podal odvolání, nicméně odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Jelikož nalézací soud otázku doručení exekučního titulu musel posuzovat v rámci odvolacího řízení, je třeba vycházet z pravomocného exekučního titulu a dospět k závěru, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen. Z návrhu povinného ani ze spisu se nepodává, že by povinný měl i jiný majetek, jehož postižením by mohlo dojít k uspokojení vymáhané pohledávky dříve než prodejem předmětného nemovité majetku, soudy proto shledaly nedůvodnou i námitku povinného ohledně nepřiměřenosti exekučního postižení nemovité věci.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je exekuční soud v řízení o zastavení exekuce povinen přezkoumat námitku povinného, že mu exekuční titul nebyl řádně doručen, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 938/2008 , z níž plyne povinnost exekučního soudu se takovou námitkou zabývat a případně provést potřebné důkazy. Podle povinného proto odvolací soud pochybil, pokud aproboval závěr soudu prvního stupně o nemožnosti přezkumu doručení exekučního titulu v případě, že tak již učinil nalézací soud v rámci odvolacího řízení. Dále povinný dovolacímu soudu předestřel otázku procesního práva, zda je to povinný, kdo je povinen předložit (označit) soudnímu exekutorovi další majetek, který by mohl být postižen v rámci vedení exekuce, pročež by došlo k částečnému zastavení exekuce prodejem nemovité věci, která sice již byla Nejvyšším soudem vyřešena (rozsudek ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003 , a usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3570/2014 ), avšak podle dovolatele by měla být přehodnocena, neboť by tato povinnost neměla „ležet“ na povinném, nýbrž na soudním exekutorovi, jehož úkolem jeexekuci provést v souladu se zákonem a s ohledem na zásadu přiměřenosti a který disponuje zákonnými nástroji ke zjištění exekučně postižitelného majetku. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení a aby odložil jeho právní moc a vykonatelnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (neboť otázka, zda je exekuční soud oprávněn se zabývat doručením exekučního titulu v řízení o návrhu na zastavení exekuce v případě, že proti exekučnímu titulu bylo podáno odvolání, avšak odvolací řízení bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1020/99 , publikované pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 166) plyne, že okolnosti významné pro závěr, zda je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, žerozhodnutí je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti (potvrzením o vykonatelnosti ve smyslu § 261 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , resp. § 41 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech aexekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“), je-li její věcná správnost jakkoli zpochybněna. Přitom je pravidlem, žesoud vychází ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno. Z hlediska existence vykonatelného rozhodnutí je významnou okolností nejen to, zda rozhodnutí bylo řádně (a kdy) doručeno, nýbrž - je-li jím rozsudek - zpravidla i to, zda (a kdy) proti němu bylo podáno odvolání. Je-li vydáno pravomocné rozhodnutí nalézacího soudu o odvolání proti podkladovému rozhodnutí, je pro soudy v exekučním řízení závazné a tyto soudy jsou jím vázány (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 20 Cdo 1249/2007 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 973/2010 ).
Exekuční soud je tak v souladu s § 135 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. povinen vycházet zpravomocného rozhodnutí soudu v nalézacím řízení, kterým byla řešena otázka doručování exekučního titulu. Sám exekuční soud může otázku doručení exekučního titulu v rámci posuzování jeho formální vykonatelnosti zkoumat pouze v případě, že by v době jeho rozhodování ještě nebylo rozhodnuto o opravném prostředku proti exekučnímu titulu (v rámci něhož nalézací soud musí vyřešit i otázku doručení), eventuálně v případě, že by opravný prostředek v nalézacím řízení nebyl podán vůbec (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu zedne 16. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 5395/2008 , usnesení ze dne 25. července 2012, sp.zn. 20 Cdo 1506/2010 , ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 616/2015 , či již výše citované usnesení ze dne 26. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 973/2010 ).
V projednávané věci bylo odvolací řízení (vedené proti exekučnímu titulu) zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Poplatková povinnost však dopadá i na podané opravné prostředky, jež nesplňují podmínky pro věcné (meritorní) projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2022, sp. zn. 26 Cdo 314/2022 ). Soud se v této fázi řízení zásadně nezabývá obsahem podaného odvolání, jeho včasností, ani otázkou doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje. Dospěl-li tak odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) k závěru, že v takovém případě není oprávněn sám posoudit, zda byl povinnému (žalovanému) exekuční titul doručen, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jelikož nalézací soud se v tomto odvolacím řízení otázkou doručení exekučního titulu vůbec nezabýval.
Z výše popsaného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení, aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami, bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vespojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. věc vrátil kdalšímu řízení soudu prvního stupně.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první zastředníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Se zřetelem k tomu, že bylo o dovolání v přiměřené lhůtě rozhodnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna
předsed
a senátu