Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 616/2015

26 Cdo 616/2015

U S N E S E N Í

Ing. V. K.

, proti povinné

J. V.

,

zastoupené Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Žižkova 1934/12, pro 480 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 27. 5. 2013, č. j. -67, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 11. 2012, č. j. -59, kterým Okresní soud v Jihlavě zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 26. 8. 2002, č. j. -7. Dospěl k závěru, že exekuční titul (směnečný platební rozkaz) byl povinné řádně doručen, stal se pravomocným a následně vykonatelným.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. již dříve vyřešenou právní otázku je třeba posoudit jinak s ohledem na změnu rozhodovací praxe Ústavního soudu. Namítá, že z doručenky exekučního titulu nevyplývá, že při doručování byly dodrženy podmínky stanovené v , ve znění účinném do 30. 12. 2000, tedy že by povinné byla zanechána zákonem vyžadovaným způsobem výzva o tom, že bude učiněn další pokus o doručení zásilky, když kromě otisku úředního razítka chybí i podpis doručovatele a údaj o tom, že bude (byl) učiněn další pokus o doručení. Povinná neměla objektivní možnost zjistit, že byl učiněn pokus o doručení zásilky, a tedy že uplynutím tří dnů od uložení se zásilka považuje za doručenou. Naopak mohla oprávněně vycházet z předpokladu, že má možnost zásilku vyzvednout v 15denní úložní lhůtě při zachování možnosti uplatnění opravných prostředků. Skutečnost, že následně zásilku osobně převzala, nemůže zhojit vady při doručování. Soudy nesprávně vyložily obsah doručenky a z provedeného důkazu učinily nesprávné skutkové a následně i nesprávné právní závěry. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. , dle kterého je doručenka veřejnou u za předpokladu, že obsahuje všechny náležitosti, jež vyžaduje poštovní řád, tj. údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty. Dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2008, sp. zn. , podle něhož je překážkou zákonné fikce doručení i naplnění podmínky, že adresátu zanechaná výzva neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti či je uváděla nesprávně nebo chybně. S ohledem na nález ze dne 16. října 2012, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že 3denní lhůta pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu odporuje ústavnímu pořádku, by bylo možné uvažovat též o změně výše uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť v projednávaném případě v důsledku marného uplynutí této lhůty je dovozována právní moc a vykonatelnost exekučního titulu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ).

Dovolání není přípustné.

Z obsahu spisu vyplývá, že exekučním titulem, podle něhož byla exekuce na majetek povinné nařízena, je směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 20. 4. 1999, č. j. -9. Usnesením téhož soudu ze dne 24. 5. 1999 (pravomocným ke dni 29. 6. 1999), č. j. -12, byly pro opožděnost odmítnuty námitky povinné proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu. Vrchní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 19. 4. 2001 (pravomocným ke dni 4. 6. 2001), č. j. -24, odmítl odvolání povinné proti usnesení o odmítnutí námitek.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je exekuční soud v souladu s věty druhé povinen vycházet z pravomocného rozhodnutí soudu v nalézacím řízení, kterým byla řešena otázka doručování exekučního titulu. Sám exekuční soud může otázku doručení exekučního titulu v rámci posuzování jeho formální vykonatelnosti zkoumat pouze v případě, že by v době jeho rozhodování ještě nebylo rozhodnuto o opravném prostředku proti exekučnímu titulu (v rámci něhož nalézací soud musí vyřešit i otázku doručení), eventuálně v případě, že by opravný prostředek v nalézacím řízení nebyl podán vůbec (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 25. července 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 26. května 2011, sp. zn. ).

Jestliže v projednávané věci byly nalézacím soudem jako opožděné pravomocně odmítnuty námitky povinné proti exekučnímu titulu z důvodu, že směnečný platební rozkaz byl povinné doručen 6. 5. 1999 a námitky byly po uplynutí lhůty k jejich podání podány až 20. 5. 1999 – a tedy nalézací soud řešil především otázku, kdy a zda vůbec byl směnečný platební rozkaz doručen povinné – pak je exekuční soud z tohoto závěru nalézacího soudu povinen vycházet a nepřísluší mu, aby se znovu doručením směnečného platebního rozkazu zabýval. Odvolací soud tedy rozhodl správně, pokud usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce potvrdil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu