Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5395/2008

U S N E S E N Í

Městské části Praha 1,

E.R.O.C. s. r. o.

(dříve: EROTIC CENTER s. r. o.), se sídlem v Praze 5, Petřínská 5, identifikační číslo osoby 63672332, zastoupené JUDr. Arnoštem Vodičkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Sámova 4/220, o 208.998,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 6. 2008, č. j. -117, takto:

I. Dovolání proti výroku II. o náhradě nákladů řízení

se odmítá

, jinak

se

dovolání

zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 23. 11. 2007, č. j. E 1646/97-91, obvodní soud (kromě jiného) zastavil výkon rozhodnutí podle s odůvodněním, že exekuční titul nebyl povinné řádně doručen, „neboť jej převzala a podepsala osoba bez jakéhokoli vztahu k povinné.“

Napadeným rozhodnutím městský soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Své rozhodnutí s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. odůvodnil závěrem, že – poněvadž odvolání povinné proti exekučnímu titulu bylo rozhodnutím odvolacího správního orgánu jako opožděné zamítnuto – staly se případné nedostatky při doručování exekučního titulu nevýznamnými, a že tudíž platí, že titul doručen byl. Soudu, jenž podle ustanovení věty druhé z pravomocného rozhodnutí odvolacího správního orgánu vychází, tak již posuzování otázky doručení titulu nepřísluší.

V dovolání povinná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ). Nedostatky v doručení titulu nemohly podle jejího názoru být zhojeny rozhodnutím magistrátu jako odvolacího orgánu. Povinná setrvává na své skutkové odvolací námitce, že jí exekuční titul doručen nebyl, jelikož poštovní zásilku jej obsahující převzala osoba, jež nikdy nebyla jejím zaměstnancem či jinou osobou k převzetí písemností oprávněnou. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je podle jejího názoru nepřípadný, jelikož to se vztahuje na případ, kdy titul doručen byl, avšak s určitými nedostatky. Podle ní „je nemožné, aby byly nedostatky jakéhokoli úkonu zhojeny, pokud k tomuto úkonu vůbec nedošlo. Aby úkon mohl mít nedostatky, musel by se uskutečnit. Jelikož ale k doručení rozhodnutí povinné jako takovému vůbec nedošlo, nemohly nastat ani nedostatky při tomto doručení, a ty nemohly být ani zhojeny.“

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že vyřeší-li otázku doručení rozhodnutí (exekučního titulu) pro účely posouzení včasnosti odvolání odvolací správní orgán v nalézacím řízení, soud ve vykonávacím řízení z takového rozhodnutí vychází.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , není důvodné.

V daném případě bylo v nalézacím řízení pravomocně rozhodnuto, že

odvolání povinné se jako opožděné podle zamítá

(zde je namístě vysvětlit, že , o správním řízení ( ) ve znění pozdějších předpisů, odvolacímu orgánu nedával možnost opožděné odvolání odmítnout, nýbrž, že mu naopak ukládal povinnost přezkoumat i opožděné nebo nepřípustné odvolání z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení, anebo změnu nebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení, a že – neshledal-li odvolací orgán důvod k těmto mimořádným opravným řízením – předepisoval mu, aby odvolání

zamítl

. K posouzení včasnosti odvolání si správní orgán v nalézacím řízení – logicky – musel vyřešit především otázku, kdy – a tedy i zda vůbec – bylo prvostupňové rozhodnutí povinné doručeno. Toto skutkové zjištění pak promítl přímo do výroku svého rozhodnutí, jímž odvolání pro opožděnost právě podle zamítl (viz č. l. 51). Z tohoto pravomocného, a tedy závazného a nezměnitelného rozhodnutí je soud ve vykonávacím řízení povinen vycházet, jak mu ukládá ustanovení věty druhé ; sám by totiž mohl otázku doručení titulu v rámci posuzování jeho formální vykonatelnosti zkoumat pouze v případě, že by v době jeho rozhodování ještě o odvolání v nalézacím řízení rozhodnuto nebylo (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 30. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 166, s. 817), eventuálně v případě, že by odvolání v nalézacím řízení nebylo podáno vůbec.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo napadeno výslovně v celém rozsahu, proti výroku o náhradě nákladů řízení však dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle ustanovení , ani není dovolání přípustné proto, že rozhodnutí o nákladech řízení, a tedy ani usnesení je potvrzující, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé ( k pojmu ,,věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod poř. č. 61).

Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolání bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto, procesně úspěšné oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , , a výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu