Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3248/2025

24 Cdo 3248/2025-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v právní věci žalobce M. F., zastoupenému JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská č. 11/6, proti žalovaným 1) K. H. – K., 2) D. S., 3) J. S. a 4) T. S., všem zastoupeným JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, o určení nabytí dědictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2025, č. j. -115, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Podle ustanovení je dovolání - není-li stanoveno jinak - přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení a kromě údajů o tom, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá, rovněž uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení (srov. ).

3. Ohledně splnění předpokladů přípustnosti dovolání žalobce ve svém dovolání uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to zejména ustanovení , a 2 a “. V žalobcově dovolání je tedy pouze parafrázován obsah ustanovení , aniž by pro uplatněný dovolací důvod bylo konkretizováno, který ze zákonem určených předpokladů přípustnosti dovolání obecně uvedených v ustanovení považuje dovolatel pro něj za splněný. Takovéto alternativní vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení ; z povahy věci přitom vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, když splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání zpravidla vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ).

4. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž platí, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání také zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní (nová) otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení by se dovolací soud měl odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod (pro každou jednotlivou právní otázku) samostatně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ). Nejvyššímu soudu přitom nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu neúplného, a proto i neprojednatelného dovolání, možné důvody přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nepředstavuje bezbřehý přezkum, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ).

5. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č.j. -115, podle ustanovení odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v ustanovení , a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 3. 2026

JUDr. Roman Fiala předseda senátu