Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2486/2025

22 Cdo 2486/2025-166

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Soňou Červinkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, proti žalované R. H., zastoupené Mgr. Jánem Gajdošem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 614/10, o určení podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. -147, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal určení, že je podílovým (spolu)vlastníkem v rozsahu (ideální) jedné poloviny stavby č. p. XY, postavené na pozemku stavební parcele č. XY, katastrální území XY (dále též jen „předmětná budova“). Žalobu odůvodnil tím, že předmětnou budovu ˗ rodinný dům vystavěli se žalovanou za trvání svého manželství na uvedeném pozemku žalované (dále též jen „pozemek žalované“), stavba byla hrazena též ze společných příjmů účastníků.

2. Okresní soud Praha-východ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, č. j. -114, žalobu o určení, že je žalobce podílovým (spolu)vlastníkem v rozsahu (ideální) jedné poloviny předmětné budovy, zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2025, č. j. -147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Nejvyšší soud dovolání žalobce (dále též jen „dovolatel“) proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), neboť není podle přípustné.

5. Dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci ohledně osoby stavebníka předmětné budovy (v soukromoprávním smyslu) a splnění předpokladů pro uplatnění vyvratitelné domněnky, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů [ , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), za použití , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“)], učiněné odvolacím soudem (potažmo soudem prvního stupně) prostřednictvím skutkových námitek, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Přípustnost dovolání odůvodňuje tím, že odvolací soud se při řešení otázky osoby stavebníka odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ve své argumentaci ohledně nesprávného právního posouzení však vychází z jiného skutkového stavu než odvolací soud, který své rozhodnutí založil na tom, že žalovaná prokázala, že celou hrubou stavbu předmětné budovy (první i druhé nadzemní podlaží a střechu) hradila z peněz, které jí darovala matka (vyjma izolace podlahy, která však nebyla hrazena ze společných prostředků), a že měla úmysl stavět pro sebe, nikoliv společný úmysl se žalobcem „stavět do společného jmění manželů účastníků“. Odvolací soud při tomto závěru vyšel též z těch učiněných skutkových zjištění, že žalovaná uzavřela smlouvu o dílo ohledně zhotovení předmětné budovy, vystupovala jako jediný stavebník i ve správním řízení, nechala budovu zapsat do katastru nemovitostí jako své výlučné vlastnictví, stavební dokumentaci ke stavbě získala již rok a půl před uzavřením manželství účastníků pro sebe jako jediného investora, jako jediný vlastník předmětné budovy se chovala i po zániku společného jmění, nedomáhala se vypořádání společného jmění k budově a požadovala po žalobci (i v řízení před soudem) jeho vyklizení a že vědomost žalobce, že budovu staví žalovaná do svého vlastnictví a není společná vůle postavit ji do společného jmění, dokládá i jeho (blíže popsané) jednání v době výstavby i poté za trvání manželství účastníků a po jeho skončení (srov. body 23., 33. a 34. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Žalovaná proto dle odvolacího soudu unesla břemeno (tvrzení a důkazní), že předmětná budova (přestože byla nabyta za trvání manželství účastníků) součástí společného jmění manželů není (srov. bod 24. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Žalobce oproti tomu akcentuje okolnosti, že měl (sám) na stavbě osobně pracovat, provádět izolace, podílet se tak na zhotovení předmětné budovy, od čehož toliko svou argumentaci odvíjí.

6. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, jestliže vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Na dovolatelem pokládané otázce „použití vyvratitelné domněnky o nabytí věci do společného jmění manželů při neprokázání dohody o vyloučení stavby ze společného jmění manželů, není-li jiný důkaz, z nějž jednoznačně vyplývá, že jde o nabytí majetku, na kterém druhý manžel neměl jakoukoli materiální ani osobní účast“, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na odlišném závěru, že hrubá stavba předmětné budovy, která nebyla zhotovena svépomocí, byla hrazena z výlučných prostředků žalované získaných darem od matky, vyjma hrazení izolace podlahy, která ale nebyla hrazena ze společných prostředků (nebyl použit ani zčásti materiál hrazený ze společného jmění manželů účastníků), a že účastníci ani nebyli oba stavebníky a neprojevili vůli předmětnou budovu do společného jmění manželů nabýt (srov. body 32. a 34. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

8. Nespočívá-li přitom napadené rozhodnutí na posouzení uvedené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

9. Závěr odvolacího soudu, že samo provedení izolačních prací na stavbě předmětné budovy žalobcem (za situace, kdy stavba nebyla hrazena ze společných prostředků) režim společného jmění manželů nezakládá, odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu, neboť věc či majetek pořízené za nikoliv společné prostředky (např. za prostředky získané darem jen jednomu z manželů) součást majetkového společenství manželů (není-li zde společná vůle manželů přesto do společného jmění manželů nabýt) netvoří [jak se podává ze znění výše uvedeného § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., za použití § 3028 odst. 2 o. z.; srov. též odvolacím soudem odkazované stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 1972, sp. zn. , uveřejněné pod č. 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. ].

10. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že pro závěr, že množství izolačního materiálu uvedeného na fakturách, jež žalobce předložil k důkazu o hrazení části materiálu na výstavbu ze společných prostředků, neodpovídá potřebě stavby předmětné budovy a (též z tohoto důvodu, neboť tak učinil i na základě jiných skutkových zjištění) nedošlo ani k částečnému jejímu hrazení ze společných prostředků, si neopatřil znalecký posudek, ačkoliv jde o otázku odbornou, uplatňuje rovněž jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( –238a ). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

11. Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, který dovolatel napadá jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle

12. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2026

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu