Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 482/2026

26 Cdo 482/2026-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce B. P., zastoupeného JUDr. Gabrielou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 394/9, proti žalovanému městu Vamberk, se sídlem ve Vamberku, Husovo náměstí 1, IČO 00275492, zastoupenému JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Palackého 108, o neplatnost výpovědi z nájmu, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2025, č. j. -95, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

2. Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 9. 2025, č. j. -95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I), změnil tam uvedeným způsobem v nákladovém výroku II (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ).

4. Dovolatel v celém obsahu dovolání k jeho přípustnosti pouze vyjádřil přesvědčení, že „věc měla být ve smyslu ust. § 237 posouzena dovolacím soudem jinak“ (viz bod IX dovolání).

5. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Kritérium, aby „dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak“, míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru odvolacího soudu (jak se – vzhledem k celkovému obsahu dovolání – snad mylně domníval dovolatel), nýbrž od svého právního názoru již vyjádřeného v jeho dřívějším rozhodnutí. Z dovolání tak musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

6. Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze ho dovodit ani z jeho obsahu. Dovolání je proto vadné.

7. Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovoláním napadá „celý výrok“ rozsudku odvolacího soudu (resp. „rozsudek jako celek“), tedy jakoby i jeho nákladové výroky II a III. Zastává však [s přihlédnutím k obsahu dovolání ( )] názor, že proti uvedeným výrokům dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nim postrádá jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti takovým výrokům by ani nebylo (objektivně) přípustné [ ].

8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ , b) ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 3. 2026

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu