Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 124/2017 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. B., zastoupen Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem se sídlem nám. Junkových 2772/1, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2017, č. j. – 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2015, č. j. JMK 60149/2015, žalovaný podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 2. 2015, č. j. MMB/0068417/2015. Uvedeným rozhodnutím správní orgán I. stupně neposkytl žalobci na základě jeho žádosti podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), informaci spočívající v zaslání kompletní kopie spisového materiálu ve věci sp. zn. ODSČ-90006/15-KUP/VS, s odkazem na a .

II.

[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 9. 3. 2017, č. j. – 30.

[3] V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že úpravu nahlížení do spisu obsaženou v lze podřadit pod pojem „zvláštní zákon“ ve smyslu . V případech, kdy je žádáno zpřístupnění celého spisu (potažmo poskytnutí kopie spisu), je proto vyloučena aplikace , neboť tento postup je komplexně upraven ve . Žádá-li tedy osoba o blíže neurčený okruh informací ze správního spisu (nahlédnutí do spisu, poskytnutí kopie spisu či části spisu bez specifikace konkrétních písemností), může tak činit pouze v režimu a aplikace je na základě jeho vyloučena. Nesplní-li podmínky , může žádat pouze o konkrétní informaci ze správního spisu, a to naopak čistě v režimu . Právo na informace ze správního spisu v režimu je tedy oproti úpravě obsažené v omezeno tak, že lze žádat pouze konkrétní specifikované informace. K tomu, aby žadatel získal přístup k blíže neurčenému (zpravidla jemu zcela neznámému) okruhu informací obsažených ve správním spise, je tedy nutno splnit podmínky . Toto omezení práva na informace je plně legitimní a souladné s d. Žádal-li tedy žalobce o poskytnutí kompletního správního spisu sp. zn. ODSČ-90006/15-KUP/VS v režimu , postupoval správní orgán I. stupně správně, jestliže mu požadované informace v tomto režimu neposkytl a odkázal jej na možnost postupu podle , prokáže-li právní zájem nebo jiný právní důvod.

III.

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v

[5] Výklad provedený krajským soudem, že pokud je obsahem žádosti blíže neurčený okruh informací, měla by být posouzena jako žádost o nahlédnutí do spisu, zatímco pokud je žádáno o konkrétní informace, jedná se o žádost podléhající , nemá oporu v existující judikatuře a je prima facie nesmyslný. Většina žádostí podávaných podle se týká blíže neurčeného okruhu informací, které jsou (resp. mohou být) součástí nějakého spisu. Podle právního názoru vysloveného krajským soudem by žádné z těchto žádostí nebylo možno vyhovět. Toto by bylo možno u části žádostí vyřešit tak, že by si žadatel požádal nejprve o spisový přehled a následně o konkrétně identifikované dokumenty podle spisového přehledu. Takový postup je však zjevně absurdní a ve svém důsledku by jen zbytečně zvyšoval náklady, jakož i prodlužoval délku procesu získávání informace i práci s žádáním spojenou. Takový postup navíc neřeší například žádost o veškeré dokumenty související s dotací, neboť žadatel bude obtížně zjišťovat, o který konkrétní spisový přehled zažádat. Postup správních orgánů v dané věci, který není ve veřejné správě ojedinělý, drasticky omezuje právo na informace zakotvené v d. V této souvislosti stěžovatel poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. – 37, ve kterém tento soud dospěl k odlišnému závěru.

[6] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek krajského soudu považuje za správný a odůvodněný. Jak žalobou napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla vydána zcela v souladu s platnou právní úpravou. V rámci správního řízení správní orgán I. stupně, jakož i odvolací orgán respektovaly práva stěžovatele. Žalovaný postupoval správně, pokud se s rozhodnutím správního orgánu I. stupně ztotožnil, podle ho potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

V.

[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním názorem krajského soudu, že žádosti o poskytnutí kopie kompletního správního spisu nelze vyhovět v režimu , ale je nutné postupovat podle právní úpravy obsažené ve .

[11] Ve věci je rozhodné, o jakou konkrétní informaci stěžovatel správní orgán žádal. Ze správního spisu bezpečně vyplývá, že e-mailovým podáním ze dne 7. 2. 2015 stěžovatel s odkazem na požádal správní orgán I. stupně „o zaslání spisu sp. zn. ODSČ 90006/15-KUP/VS“. Je nesporné, že stěžovatel nebyl účastníkem předmětného správního řízení. Lze rovněž učinit bezpečný závěr, že stěžovatel žádal v režimu o poskytnutí kopie kompletního spisového materiálu, nikoli o (byť obecně) specifikovanou konkrétníu či rozhodnutí, které se ve správním spise nachází.

[12] Podle platí, že [z]ákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.

[13] Pomocná poznámka pod čarou jako příklad takového zvláštního zákona uvádí , o právu na informace o životním prostředí, a , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), dnes nahrazený katastrálním Vedle již zmiňovaných zákonů uváděných příkladmo v poznámce pod čarou přiznala judikatura povahu zvláštní komplexní úpravy poskytování informací mimo jiné i úpravě nahlížení do spisu podle (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, č. j. – 100, ze dne 13. 8. 2008, č. j. – 78, nebo ze dne 27. 6. 2012, č. j. – 56).

[14] Judikatura rovněž dovodila, že žádá-li žadatel (včetně účastníka řízení) o zaslání kopie celého spisu, jde podle obsahu o žádost o nahlédnutí do spisu podle , a je proto třeba postupovat v režimu tohoto ustanovení jako zvláštní úpravy ve smyslu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. - 78, nebo ze dne 13. 12. 2012, č. j. - 23). Právo na informace ze správního spisu náleží v plném a neomezeném rozsahu vždy účastníkům správního řízení a jejich zástupcům (a nově též podpůrci podle an. , ); jiným osobám jen tehdy, prokážou-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob nebo veřejný zájem. Nespadá-li daná osoba pod definici upravenou v a 2 , může sice žádat o informaci, která je součástí správního spisu, podle , avšak tímto způsobem jí bude poskytnuta jen taková konkrétní informace, o kterou sama požádá; široce vymezené právo na přístup k celému správnímu spisu se zde neuplatní (více viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2009, č. j. - 106).

[15] Závěr krajského soudu, obsažený v napadeném rozsudku, podle kterého pokud stěžovatel žádal o poskytnutí kopie kompletního správního spisu, mohl tak činit pouze v režimu , neboť aplikace byla na základě jeho vyloučena, je tedy v souladu s citovanou judikaturou zdejšího soudu, od které neshledal Nejvyšší správní soud důvod se v této věci odklonit. S poukazem stěžovatele na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. – 37, se Nejvyšší správní soud věcně neztotožnil a protože nejde o odlišný právní názor vyjádřený v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, nevznikla mu povinnost předložit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu v souladu s

[16] Na tom nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele zamýšlející se nad způsoby, jak se domoci informace ze správního spisu, o které žadatel dosud nemá dostatečnou představu. Nadále je rozhodné, co konkrétně žadatele učiní předmětem své žádosti o poskytnutí informací. Jen tak lze zajistit, aby byla respektována pravidla pro nahlížení do správního spisu v režimu a současně aby byl zajištěn dostatečný prostor pro realizaci práva na informace osobám, které nejsou účastníky správního řízení.

[17] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když stěžovateli neposkytly požadovanou informaci (kopii celého správního spisu) v režimu a odkázaly jej na možnost postupu podle . Krajský soud rozsudek v této věci řádně odůvodnil a lze uzavřít, že nepochybil, pokud žalobu stěžovatele zamítl.

[18] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[19] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2018

Mgr. David Hipšr

předseda senátu