Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 158/2001 - 100

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce A. d. a v. k. t., zastoupeného JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem Praha 1, V Jámě, proti žalovanému Ministerstvu kultury, Praha 6, Milady Horákové 139, proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 15. 11. 2001 o žádosti o poskytnutí informace,

t a k t o :

I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 15. 11. 2001 o rozkladu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 23. 10. 2001, č. j. 15241/2001 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n na náhradu nákladů řízení zaplatit žalobci částku 4800 Kč, k rukám jeho zástupce, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 27. 12. 2001, se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra kultury, kterým byl zamítnut rozklad žalobce ze dne 31. 10. 2001 proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 23. 10. 2001, č. j. 15241/2001. Žalobce navrhl, aby zároveň bylo zrušeno i rozhodnutí ministerstva, kterým byla zamítnuta jeho žádost o poskytnutí informací podle , v platném znění. Žalobce v žalobě uvedl, že se žádostí, kterou podal dne 8. 10. 2001 domáhal podle uvedeného zákona následujících informací: 1) informací týkajících se postupu tohoto ministerstva ve správním řízení, na základě kterého toto ministerstvo udělilo podle a násl.

, o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, dne 15. 6. 1996 (sp. zn. 6833/96) oprávnění ochranné organizaci D., divadelní a literární agentura k výkonu hromadné správy práv autorů, včetně kopií příslušných listin osvědčujících tyto informace, 2) informací týkajících se postupu téhož ministerstva, na základě kterého toto ministerstvo udělilo dle ustanovení a násl. dne 1. 10. 1997 (sp. zn. 10690/97) oprávnění ochranné organizaci Občanské sdružení D., divadelní a literární agentura a 3) informaci o postupu ministerstva rovněž ve správním řízení, na základě kterého ministerstvo udělilo podle ustanovení , autorský zákon, dne 27. 2. 2001 (sp. zn. 380/2001) oprávnění Občanskému sdružení D., divadelní a literární agentura. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 10. 2001, č. j. 15241/2001 žádost zamítl s poukazem na ustanovení s tím, že dle žalovaného je zvláštním předpisem zákon č. 71/1961 Sb. ( ). Podle je správní řízení jako celek neveřejné a nahlížet do správní spisu mohou jen účastníci řízení a jejich zástupci. Jiným osobám může správní orgán povolit nahlížení do spisu, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě podle ustanovení rozklad. Protože ve lhůtě uvedené v tohoto zákona nebylo rozhodnuto, uplatnila se zákonná domněnka stanovená rovněž v tomto ustanovení a dnem 15. 11. 2001 bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí rozkladu. Zároveň platí zákonná fikce doručení rozhodnutí dnem 16. 11. 2001. Žalobce dále v žalobě dovozuje, že , jakožto předpis upravující postup ve správním řízení a nikoli předpis, který by výslovně stanovoval přípustnost či podmínky poskytování informací, není zvláštním zákonem ve smyslu , ani výslovnou úpravou poskytování informací veřejnosti jako např. § 8a trestního řádu. , pokud jde o poskytování informací upravuje pouze procesní institut nahlížení do spisu, který má ovšem odlišnou funkci než poskytování informací podle Žalobce dále v žalobě poukázal na to, že informace požadované žalobou se netýkaly žádné z oblastí, kdy by bylo možné poskytnutí informací odmítnout, jakož i na to, že pokud žalovaný – jakožto povinný subjekt - měl zato, že žádost je nesrozumitelná, nebo formulována příliš obecně, měl vyzvat žadatele, aby žádost upřesnil. Vzhledem k nesprávnosti interpretace ustanovení žalovaným, byla věc v rozhodnutí v prvém stupni posouzena po právní stránce nesprávně, a nezákonně bylo rozhodnuto i o zamítnutí rozkladu žalobce.

Žalovaný ve vyjádření především uvedl, že žalobce dopisem ze dne 4. 10. 2001 požádal o nahlédnutí do spisů sp. zn. 6833/1996, 10690/1997 a 380/2001, vedených žalovaným ve správním řízení o udělení ke kolektivní (hromadné) správě práv. Žalovaný nepovolil nahlédnutí do spisu a své stanovisko sdělil žalobci dne 15. 10. 2001. Žádostí ze dne 8. 10. 2001 o poskytnutí informace podle žalobce doplnil svou původní žádost o žádost o informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 11. 2001 (poznámka soudu správně 23. 10. 2001), č. j. 15241/2001 zamítl tuto žádost žalobce s odkazem na ustanovení u, který žalovaný považuje za zvláštní právní předpis samostatně upravující poskytování informací v rozsahu nahlížení do spisu, o které žalobce požádal a váže poskytnutí této informace na osvědčení právního zájmu. Žalovaný dále dovozuje, že zamítnutím žádosti nebyl žalobce zkrácen na svém právu na informace, ale toliko na svém zájmu, aby získal informace ze správního

řízení, které by jím sdružené subjekty (dovozci a výrobci kopírovací techniky) mohly využít v soudním řízení. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Žalobce v replice především poukázal na to, že žalovaný v přípisu ze dne 31. 1. 2002 uvedl, že řízení vedené pod sp. zn. 15125/2001 bylo ukončeno dopisem náměstkyně ministra JUDr. Smolíkové ze dne 23. 11. 2003 a řízení vedené pod sp. zn. 15241/2001 „bude podřízeno (a také již bylo) postupu daného ust. § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím“. Sám žalovaný tedy označil rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2001 sp. zn. 15125/2001 a ze dne 23. 10. 2001 sp. zn. 15241/2001 za správní akty. Žalobce dále polemizoval s interpretací ustanovení žalovaným.

Z předloženého správního spisu byly m. j. zjištěny následující skutečnosti:

Podáním ze dne 4. 10. 2001, doručeným žalovanému dne 8. 10. 2001, se žalobce domáhal nahlédnutí do správních spisů vedených pod sp. zn. 6833/96, 10690/97 a 380/2001. Podání ze dne 8. 10. 2001, je i označeno jednak jako doplnění žádosti o nahlédnutí do spisu ze dne 4. 10. 2001, jednak jako žádost o poskytnutí informací ve smyslu o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále uvedených pod body 1 až 3 této žádosti). Přípisem žalovaného ze dne 15. 10. 2001 sp. zn. 15125/2001 byla žádost o nahlédnutí do správních spisů zamítnuta. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 15241/2001 byla žádost žalobce ze dne 8. 10. 2001 o poskytnutí informace podle zamítnuta. Správní orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázal zejména na ustanovení s tím, že zvláštním předpisem je v tomto případě , přičemž odůvodněnost požadavku jiné osoby než účastníka řízení posuzuje správní orgán podle svého uvážení s vazbou na osvědčení právního zájmu ( ).

Podáním ze dne 30. 10. 2001, doručeným žalovanému dne 31. 10. 2001, podal žalobce „rozklad“ jednak proti rozhodnutí ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 15241/2001, jednak proti „rozhodnutí“ ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 15125/2001.

Přípisem ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 15125/2001 (sdělení náměstkyně ministra kultury) byl žalobce vyrozuměn o tom, že jeho stížnost na postup správního orgánu ohledně žádosti o nahlédnutí do správních spisů nebyla shledána oprávněnou.

Nejvyšší správní soud přezkoumal žalobou napadené (fiktivní) rozhodnutí ministra kultury a shledal žalobu důvodnou. Soud vycházel z následujících úvah a skutečností.

K obsahu žaloby je třeba především uvést, že podle ustanovení (dříve obdobně ve znění účinném do 31. 12. 2002) žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. V případě rozhodnutí ministra o rozkladu je žalovaným správním orgánem příslušné ministerstvo, neboť ministr je pouze tím, kdo je oprávněn za správní orgán, tj. ministerstvo jednat (v prvém i druhém stupni rozhoduje týž správní orgán s tím, že v druhém stupni za ústřední orgán státní správy je oprávněn jednat – rozhodnout -toliko vedoucí tohoto orgánu – viz ). O žádosti žalobce ze dne 8. 10. 2001 bylo rozhodnuto dne 23. 10. 2001. Jak vyplývá z obsahu tohoto správního aktu, zejména z výslovného konstatování, že se jednalo o zamítnutí žádosti o poskytnutí informace podle , jde o rozhodnutí podle ustanovení 15 odst. 1 tohoto zákona.

Proto i rozklad proti tomuto rozhodnutí (nehledě na výslovný odkaz na tento zákon) je opravným prostředkem (rozkladem) ve smyslu ustanovení § 16 odst. 5, ve spojení s § 16

odst. 1 citovaného zákona. Podle ustálené judikatury (se zřetelem i na výše uvedené) lhůta k rozhodnutí o rozkladu podle , o svobodném přístupu k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy (viz též č. 1/2003 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správní soudu). Jestliže tedy rozklad byl žalovanému, jak je zřejmé z příslušného podacího razítka, doručen dne 31. 10. 2001, fikce rozhodnutí o rozkladu nastala dnem 15. 11. 2003 (nikoliv dnem 11. 12. 2001 jak je uvedeno v opravném podání k žalobě ze dne 21. 1. 2002, doručeném soudu dne 12. 2. 2002). I přes tuto nepřesnost v dodatečném podání bylo možné žalobu projednat, neboť žalobou napadené rozhodnutí ministra kultury je dostatečně specifikováno uvedením i dalších údajů (především označením rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a označením data rozkladu žalobce o kterém bylo rozhodnuto).

Pokud se týká vlastního řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informace je třeba uvést, že informací podle zvláštního předpisu ve smyslu je třeba rozumět jiné právní předpisy o poskytování informací. Takovýmto předpisem je zákon. č. , o právu na informace o životním prostředí, nikoli však . Ustanovení o nahlížení do spisů však bezesporu slouží k získání informací o správním spise či jeho části pro účastníky řízení, jejich zástupce, či pro jiné osoby. Ačkoli (jak je to obvyklé) má povahu obecného právního předpisu ve vztahu ke zvláštním předpisům upravujícím správní řízení, pokud se týká je ve vztahu k naopak ustanovením zvláštním. V případech na které se vztahuje nelze tedy aplikovat

Vzhledem k tomu, že žádost žalobce ze dne 8. 10. 2001 byla formulována značně všeobecně (poskytnutí „informací týkajících se postupu Ministerstva kultury ve správním řízení....“) měl žalovaný především vyzvat žalobce k upřesnění této žádosti. Poté měl posoudit, zda se jedná o žádost podle a zda takovéto žádosti lze vyhovět (např. v případě žádosti o poskytnutí informací obecnějšího charakteru, byť i z jmenovitě označených správních řízeních, o lhůtách vyřízení, v kolika případech bylo žádostem vyhověno a pod.), či zda žádost měla být podle zamítnuta s tím, že se na daný případ vztahuje jiné zákonné ustanovení (ustanovení jiného právního předpisu) a nebo zda měl být učiněn závěr, že se (se zřetelem na obsah žádosti) o žádost ve smyslu vůbec nejedná.

Ostatně žalobě bylo nutno vyhovět již proto, že žalobou napadené fiktivní rozhodnutí ministra kultury je nepřezkoumatelné. Jak vyplývá i v tomto případě z ustálené judikatury soud nepovažuje především za možné bez dalšího, zejména bez výslovného ustanovení zákona (byť by se takový výklad jevil s ohledem na danou úpravu účelným) dovodit, že rozhodnutí o rozkladu stojí na totožných skutkových a právních závěrech jako rozhodnutí prvého stupně a je tím implicitně vyjádřena i neúspěšnost námitek uplatněných rozkladem.

Ze všech těchto důvodů bylo žalobou napadené rozhodnutí ministra kultury zrušeno především pro nezákonnost a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V souladu s ustanovením soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením Úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplacení soudního poplatku v částce 1000 Kč, v náhradě nákladů právního zastoupení podle ustanovení ve výši 3500 Kč a v náhradě hotových výdajů ( ) ve výši 300 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné

V Brně dne 27. 1. 2004

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu