Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 103/2018 - 19

- 20

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: O. G., zastoupen JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2018, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím ze dne 24. 10. 2017, č. j. OAM-1031/ZA-ZA11-HA08-2016, zamítlo žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle až , o azylu.

II.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. - 30.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v a d) Namítl, že žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí nedostatečně vypořádal s obsahem žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel poukázal na to, že je ručitelem úvěru svých příbuzných a má obavy z hrozícího vykonstruovaného trestního stíhání vedeného ohledně tohoto úvěru. Správní orgán neopatřil v podstatě žádné podklady k dodržování základních práv v Mongolsku. Stěžovatel nadto v České republice žije ve společné domácnosti s manželkou a nezletilým dítětem, kteří mají na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, v důsledku čehož měla být stěžovateli udělena doplňková ochrana. Na všechny zmíněné okolnosti stěžovatel poukázal již v žalobě, avšak krajský soud se s nimi adekvátně nevypořádal.

IV.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že své rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné, a odkázal na své vyjádření k žalobě.

V.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[8] Stěžovatel předně namítl, že krajský soud nedostatečně vypořádal námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Otázkou zjišťování skutkového stavu se opakovaně zabývala judikatura zdejšího soudu, srov. např. rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publ. pod č. NSS, ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 42, či ze dne 17. 6. 2004, č. j. - 63. Žalovaný se podle Nejvyššího správního soudu dostatečně vypořádal s obsahem stěžovatelovy žádosti a s jeho tvrzeními.

[9] Požadavky na podklady pro rozhodnutí žalovaného se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. - 81, publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS; rozhodnutí žalovaného tyto požadavky splňuje, neboť jím užité podklady jsou (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (4) transparentní a dohledatelné.

[10] Ve druhé námitce stěžovatel poukázal na obavy z trestního stíhání spojeného se svým ručitelstvím. Nejvyšší správní soud se trestním stíháním jakožto azylově relevantním důvodem zabýval např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2012, č. j. - 46. Krajský soud i žalovaný se stěžovatelem uváděnými tvrzeními dostatečně zabývali a dospěli ke správnému závěru, že tyto okolnosti nenaplňují podmínky stanovené citovanou judikaturou, a to zejména s ohledem na skutečnost, že stěžovatel nedoložil, že by byl trestnímu stíhání vůbec vystaven, ani že by mu takové stíhání reálně hrozilo.

[11] K námitce, že by vycestování pro stěžovatele znamenalo zasažení do rodinných vazeb Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že kromě výjimečných případů nejsou rodinné vazby cizince v České republice důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu (viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, či ze dne 21. 5. 2010, č. j. - 57). K rodinnému životu žadatelů o mezinárodní ochranu a dopadu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se pak Nejvyšší správní soud vyjádřil již v mnoha rozhodnutích (viz rozsudek ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. - 19). Citované ustanovení Úmluvy neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahu mezi nimi. Pokud tedy stěžovatel hodlá svůj rodinný a soukromý život rozvíjet v České republice, pak by se měl snažit upravit svůj pobytový status dle , o pobytu cizinců, nikoli dle zákona o azylu. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přitom byla právě stěžovatelova snaha o legalizaci pobytu v reakci na pozbytí platnosti povolení k pobytu, tato snaha však nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 44, publ. pod č. NSS, či ze dne 24. 2. 2005, č. j. - 94).

[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. března 2018

Mgr. David Hipšr

předseda senátu