Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 65 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (70)5 Azs 29/2016 - 19.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Azs 29/2016 - 19
Právo na soukromý a rodinný život vyplývající z čl. 8 Úmluvy, primárně chrání § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, který znemožňuje uložení správního vyhoštění v případech zásahu do rodinného a soukromého života, a nikoli § 179 odst. 2 písm. d) téhož zákona, který obsahuje obdobné důvody znemožňující vycestování, jako jsou důvody pro udělení doplňkové ochrany (rozsudek č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 28. 11. 2008). V rámci řízení podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců by se obvykle posuzovalo, zda zákaz pobytu na území ČR v některých případech dosáhl intenzity nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života; této intenzity obvykle dosáhne jen dlouhodobý zákaz pobytu. Není vyloučeno podřadit některé zásahy do rodinného života pod důvody pro udělení doplňkové ochrany, např. případy, kdy by si stěžovatel vytvořil na území ČR takové rodinné či případně osobní vazby, že by nepřiměřeným zásahem do tohoto rodinného či soukromého života byla již nutnost pouhého vycestování z území ČR (citovaný rozsudek č. j. 5 Azs 46/2008 - 71). Krajský soud se otázkou rodinného života stěžovatele zabýval a dospěl k závěru, že právo na soukromý a rodinný život nezaručuje právo na výběr nejvhodnějšího místa k rozvíjení rodinného života. Stěžovateli nic nebrání v návratu do země původu, kam jej může následovat jeho manželka; případně, bude-li si stěžovatel přát realizovat svůj soukromý život v České republice, je na něm, aby se podrobil režimu zákona o pobytu cizinců v České republice. Krajský soud dodal, že stěžovatel mohl svou argumentaci rodinnými vazbami navíc uplatnit v rámci řízení o správním vyhoštění a odkázal přitom na shora citovaný rozsudek č. j. 5 Azs 46/2008 - 71.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud nepochybil při výkladu hmotného práva, současně respektoval ustálenou judikaturu.
Z výše uvedeného plyne, že v opakovaném řízení o udělení mezinárodní ochrany nebyly vzneseny takové relevantní skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení stěžovatele. Jinými slovy, pokud by krajský soud znovu vedl řízení ve věci, musel by v souladu s výše citovanou judikaturou dospět k závěru, že uzavření manželství není skutečností, která by mohla mít vliv na posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud při posuzování věci postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel neuvedl ani v řízení před žalovaným ani poté v soudním řízení žádné důvody, které by naznačovaly, že pouhým vycestováním z území České republiky by došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho rodinného života.
Jak vyplývá z citované judikatury, v případě stěžovatele by rozpor s čl. 8 Úmluvy měly primárně posoudit příslušné orgány v řízení o správním vyhoštění stěžovatele (srov. již citovaný rozsudek č. j. 5 Azs 46/2008 - 71). Stěžovateli již bylo správní vyhoštění uloženo a nesouhlasí-li stěžovatel se závěry v uvedeném rozhodnutí, může využít prostředky zákona o pobytu cizinců (např. odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění a následný soudní přezkum) za účelem posouzení dopadu vyhoštění na realizaci jeho rodinného a soukromého života. Některé zásahy do rodinného a soukromého života zákon o pobytu cizinců umožňuje znovu posoudit i u pravomocných rozhodnutí o správním vyhoštění (§ 122 zákona o pobytu cizinců), tedy, i pokud stěžovatel opravné prostředky nepodal či nebyl v odvolání a soudním přezkumu úspěšný.
Nejvyšší správní soud závěrem konstatuje, že právní otázka aplikace čl. 8 Úmluvy v souvislosti s § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu již byla jeho dosavadní judikaturou plně vyřešena a krajský soud postupoval plně v souladu s touto judikaturou. Nejvyšší správní soud tedy nepovažuje kasační stížnost za přijatelnou dle § 104a s. ř. s. s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Krajský soud usnesením ze dne 5. 8. 2014 ustanovil stěžovateli coby právní zástupkyni JUDr. Annu Doležalovou, advokátku se sídlem v Praze, Štěpánská 633/49. Této zástupkyni stěžovatele přiznal zdejší soud v souladu s § 35 odst. 8 s. ř. s. s. ř. s. odměnu za zastupování, a to za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání a podání kasační stížnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3100 Kč, a také náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Celkově tak Nejvyšší správní soud přiznal zástupkyni stěžovatele částku 3400 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů. Zástupkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se uvedená částka zvyšuje na 4114 Kč. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ).
V Brně dne 12. května 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu