Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 171/2017 - 21

- 22

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: I. R., zastoupena Mgr. Martinou Řehořovou, advokátkou se sídlem Československé armády 287/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2017, č. j. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky Mgr. Martiny Řehořové s e u r č u j e částkou 3 400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 22. 4. 2016, č. j. OAM-250/ZA-ZA11-ZA08-2016, zamítlo žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle až , o azylu.

II.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji zamítl rozsudkem ze dne 28. 4. 2017, č. j. - 38.

III.

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v a d)

[4] Stěžovatelka zrekapitulovala aktuální dění na východě Ukrajiny a uvedla, že žalovaný a krajský soud rozhodli bez dostatečné opory v důkazech, neboť vycházeli ze zastaralých podkladů a nezohlednili aktuální situaci v zemi původu. Konflikt na Ukrajině přitom přerostl v občanskou válku a stát není schopen zajistit ochranu vlastních obyvatel. Nevzali v potaz ani skutečnost, že stěžovatelka se nemá kam vrátit a že má veškeré rodinné vazby v České republice; případný nucený návrat na Ukrajinu by tak představoval porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelce proto měla být udělena mezinárodní ochrana podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.

IV.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že skutkový stav věci zjistil spolehlivě, a to na základě aktuálních ověřených a relevantních zdrojů o bezpečnostní situaci na Ukrajině. Stěžovatelka v kasační stížnosti odkazovala na materiály týkající se jihovýchodní části Ukrajiny, žalovaný se však zabýval především bezpečnostní situací ve Lvovské oblasti ležící v západní části Ukrajiny, z níž stěžovatelka pochází a která není boji dotčena. Stěžovatelce pak podle žalovaného nic nebrání, aby v rodinném životě se svým manželem, za kterým přicestovala do České republiky, pokračovala na Ukrajině, neudělení mezinárodní ochrany proto nepředstavuje porušení stěžovatelčina práva na soukromý a rodinný život.

V.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci nevyložila žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[9] Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nedostatečně vypořádaných žalobních námitek Nejvyšší správní soud uvádí, že k aktuálnímu stavu konfliktu na Ukrajině se vyjadřoval již mnohokrát, přičemž uvedl, že tento konflikt není sám o sobě azylově relevantním důvodem pro obyvatele oblastí, v nichž tento konflikt neprobíhá (srov. např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. - 17, nebo usnesení ze dne 31. 3. 2016, č. j. - 32). Otázkou relevantních podkladů pro rozhodování se pak Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. - 81, publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS. Nehledě na dílčí vývoj v konfliktu jsou závěry citované judikatury stále aktuální, stěžovatelka nadto pochází ze Lvovské oblasti, která je, jak uvedl krajský soud, vzdálená zhruba 1 000 km od současného místa bojů. Žalovaný i krajský soud tudíž podle Nejvyššího správního soudu vyšli z dostatečných a pro situaci v místě původu stěžovatelky aktuálních podkladů. Stěžovatelčina obecná polemika se závěry judikatury tudíž nepřináší jakékoliv nové poznatky, které by svědčily pro přehodnocení závěrů judikatury.

[10] K rodinnému životu žadatelů o mezinárodní ochranu a dopadu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v mnoha rozhodnutích (viz rozsudek ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. - 19). Z této judikatury vyplývá, že citované ustanovení Úmluvy neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahu mezi nimi. Pokud tedy stěžovatelka hodlá svůj rodinný a soukromý život rozvíjet v České republice, pak by se měla snažit upravit svůj pobytový status dle , o pobytu cizinců, nikoli dle zákona o azylu. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přitom byla právě stěžovatelčina snaha o legalizaci pobytu, neboť její povolení pobytu za účelem sloučení rodiny pozbylo platnosti v důsledku pozbytí platnosti povolení k pobytu uděleného jejímu manželovi. Snaha o legalizaci pobytu však nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v reakci na pozbytí platnosti povolení k pobytu (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 44, publ. pod č. NSS, či ze dne 24. 2. 2005, č. j. - 94). Ani tato námitka proto nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.

[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[13] Stěžovatelce byla krajským soudem ustanovena advokátka podle , podle jehož poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Při přiznání odměny v dané věci Nejvyšší správní soud určil odměnu výše uvedené advokátce ve výši 3 400 Kč [jeden úkon právní služby po 3 100 Kč dle a , ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení téže vyhlášky (návrh ve věci samé), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3 téže vyhlášky]. Celková částka 3 400 Kč bude k rukám advokátky vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2017

Mgr. David Hipšr

předseda senátu