Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 3/2017 - 125

Aprk 3/2017 - 127

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: „ALPEX“ Przedsiębiorstwo Budownictwa Górniczego, Sp. z o. o., se sídlem ul. Opolska- Pawillon 723, Jastrzębie-Zdrój, Polská republika, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 26. 5. 2011, č. j. 778/11-1200-800219 a č. j. 779/11-1200-800219, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ,

t a k t o :

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu a vyjádření k němu

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 1. 2017 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[2] Nejprve žalobce (dále jen „navrhovatel“) v návrhu ze dne 16. 12. 2016 požadoval, aby Nejvyšší správní soud určil Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) lhůtu k vydání rozhodnutí o žalobě evidované pod sp. zn. . Následně krajský soud informoval navrhovatele o tom, že ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. - 104, který byl do datové schránky jeho zástupce doručen dne 15. 10. 2015.

[3] V reakci na uvedenou informaci od krajského soudu navrhovatel svůj návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podáním ze dne 30. 12. 2016 doplnil. Sdělil, že jeho zástupce eviduje toliko tři příchozí zprávy do datové schránky, které přišly dne 15. 10. 2015 (jedná se o usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. - 34, sdělení Nejvyššího státního zastupitelství č. j. SIN 44/2015 - 11 a protokol z jednání před Okresním soudem v Olomouci vedeného pod sp. zn. ). Za poslední datovou zprávu týkající se řízení před krajským soudem, jehož se týká návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, tak považuje výzvu ze dne 23. 6. 2015 ke sdělení, zda navrhovatel souhlasí s rozhodnutím věci samé bez jednání. Navrhovatel požádal krajský soud, aby prověřil, zda skutečně došlo k doručení datové zprávy s rozsudkem do datové schránky jeho zástupce. Pokud krajský soud nezmění svůj názor, požaduje, aby návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu byl postoupen Nejvyššímu správnímu soudu.

[4] Svůj návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu navrhovatel podáním ze dne 2. 1. 2017 změnil tak, že již nežádá určit lhůtu k vydání rozhodnutí ve věci samé, ale o určení lhůty k doručení již vydaného rozsudku krajského soudu.

[5] Krajský soud posléze návrh na určení lhůty v souladu s § 174a odst. 3, větou první, zákona o soudech a soudcích postoupil Nejvyššímu správnímu soudu. Ve svém vyjádření konstatoval, že svůj rozsudek řádně doručil a odkázal na potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založené ve spise.

[6] Po nahlédnutí do spisu u Nejvyššího správního soudu navrhovatel podáním ze dne 20. 1. 2017 svůj návrh na určení lhůty doplnil. Konstatoval, že krajským soudem tvrzený čas doručení rozsudku se téměř shoduje s časem, kdy byla jeho zástupci doručena ostatní datová pošta dne 15. 10. 2015. Jedinou věc, kterou však nebylo možno v rámci nahlížení seznat, je, zda součástí datové zprávy byl skutečně rozsudek č. j. - 104. Spis sice obsahuje doručenku datové zprávy, ale pochybnosti vzbuzuje název přílohy datové zprávy „22Af_123_2011_39.pdf“, kde nesouhlasí číslo jednací s předmětným rozsudkem. Navrhovatel požaduje prověřit a prokázat, že jeho zástupci byla skutečně doručena datová zpráva obsahující rozsudek krajského soudu ze dne 29. 9. 2015, č. j. - 104.

II. Podstatný obsah spisu krajského soudu

[7] V posuzované věci krajský soud vydal rozsudek ze dne 29. 9. 2015, č. j. - 104, jímž zamítl navrhovatelovu žalobu. K rozsudku je připojeno potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, z něhož je patrno, že u písemnosti identifikované jako „ - 104 rozsudek KS PM“ byl prostřednictvím datové zprávy zaslán soubor s názvem „22Af_123_2011_39.pdf“. Datová zpráva byla doručena advokátovi JUDr. Ing. Ondřeji Lichnovskému do datové schránky s identifikátorem zjjgzsk. Dle uvedeného potvrzení byla zpráva odeslána do datové schránky 15. 10. 2015 a téhož dne byla rovněž do datové schránky příjemce dodána a doručena tím, že se v 15.36 hodin do systému datových schránek přihlásila oprávněná osoba. Potvrzení rovněž nese s odkazem na , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), informaci o tom, že zpráva byla doručena a opatřena elektronickou značkou a integrita je neporušena.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které je upravené v zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení d, do řízení probíhajícího před soudem.

[9] Při posuzování návrhu na určení lhůty je Nejvyšší správní soud vázán navrhovatelovou specifikací procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy. Jen u takto vymezeného procesního úkonu zkoumá, zda dochází k průtahům. V nynější věci jsou po změně původně podaného návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu namítány průtahy ve vztahu k doručení rozsudku krajského soudu ze dne 29. 9. 2015, č. j. - 104.

[10] Navrhovatel se neztotožňuje s náhledem krajského soudu, že k doručení uvedeného rozsudku došlo dne 15. 10. 2015. Tvrdí totiž, že do datové schránky jeho zástupce nebyla tohoto dne doručena datová zpráva s tímto rozsudkem.

[11] Dle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích se návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítne, pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil. Nejvyšší správní soud se proto v první řadě zaměřil na posouzení, zda rozsudek krajského soudu byl či nebyl doručen. Zhodnotil, že krajský soud svůj rozsudek navrhovateli doručil, proto je návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nedůvodný.

[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že doručení rozsudku krajského soudu ze dne 29. 9. 2015, č. j. - 104, je doloženo potvrzením o dodání a doručení do datové schránky.

[13] Uvedené potvrzení o dodání a doručení do datové schránky je tiskovým výstupem o stavu doručování písemností prostřednictvím datových schránek (viz § 13a odst. 11 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších změn; dále jen „vnitřní kancelářský řád“, vnitřní kancelářský řád je dostupný např. ze systému ASPI). Struktura údajů v potvrzení o dodání a doručení do datové schránky je určena v příloze č. 20 bodu II. vnitřního kancelářského řádu. Zdrojem pro tiskový výstup o stavu doručování datové zprávy prostřednictvím datové schránky adresáta je oznámení informačního systému datových schránek (viz § 13a odst. 3 vnitřního kancelářského řádu).

[14] Popsané datové zdroje pro potvrzení o dodání a doručení do datové schránky navazují na úpravu v zákoně o elektronických úkonech, dle něhož Ministerstvo vnitra, které je správcem informačního systému datových schránek (§ 14 odst. 2 zákona o elektronických úkonech), oznámí odesílateli, že datová zpráva, kterou odeslal do datové schránky adresáta, byla doručena, a toto oznámení zabezpečí způsobem zajišťujícím integritu, případně původ dat [§ 20 odst. 1 písm. e) zákona o elektronických úkonech].

[15] V nynější věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že doručenka byla opatřena elektronickou značkou a integrita byla neporušena, jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, jež je tiskovým výstupem z oznámení dle § 20 odst. 1 písm. e) zákona o elektronických úkonech. Dále je pak z uvedeného potvrzení patrné, že rozsudek krajského soudu ze dne 29. 9. 2015, č. j. - 104, byl do datové schránky navrhovatelova zástupce doručen dne 15. 10. 2015.

[16] K prokazování doručení prostřednictvím datových schránek lze dále odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. (dostupné z www.nsoud.cz), kde je uvedeno: „Při doručování y v elektronické podobě do datové schránky je průkazem doručení oznámení Ministerstva vnitra o dodání y do datové schránky adresáta a oznámení Ministerstva vnitra o doručení y adresátu, která byla opatřena uznávanou elektronickou značkou (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 360). Oznámení Ministerstva vnitra o dodání y do datové schránky nebo o doručení adresátu opatřené jeho elektronickou značkou (dále jen ‚ ‘) jsou veřejnými listinami. Jde totiž o y vydané státním orgánem (Ministerstvem vnitra) v mezích jeho pravomoci (dané mu ustanovením , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Pro veřejné y a pro y, které mají povahu veřejné y, je přitom charakteristické, že potvrzují pravdivost toho, co je v nich uvedeno, není-li dokázán opak (srov. ). K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v (elektronické) doručence, tedy musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež v případě, že jsou prokázány, vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 10 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura).“ Ústavní stížnost proti citovanému usnesení Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. (dostupným z http://nalus.usoud.cz).

[17] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že posuzované potvrzení o dodání a doručení do datové schránky je veřejnou u ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dle tohoto ustanovení veřejná potvrzuje, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který u vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

[18] Důkazní sílu veřejné y může účastník zvrátit na základě přednesení tvrzení, která vyvrací pravdivost obsahu veřejné y a k nimž předloží též dostatečné důkazy. Navrhovatel se však v nynější věci omezil pouze na tvrzení, že jeho zástupci byly dne 15. 10. 2015 do datové schránky doručeny toliko tři zprávy a žádná z nich neobsahovala rozsudek krajského soudu, aniž by své tvrzení jakkoli dokládal (např. úplným seznamem datových zpráv doručených příslušného dne). Nedoloženému tvrzení v dané situaci Nejvyšší správní soud nepřikládal váhu.

[19] Současně Nejvyšší správní soud nesdílí navrhovatelovy pochybnosti, které pramenily z porovnání pojmenování písemnosti doručené datovou schránkou „22Af_123_2011_39.pdf“ a čísla jednacího rozsudku krajského soudu ( - 104). Z celého předloženého spisu krajského je totiž patrné, že poslední dvě číslice v názvu souboru s příponou pdf (portable document format), který byl zaslán prostřednictví datové zprávy (tj. „39“ v názvu „22Af_123_2011_39.pdf“), nemají návaznost na číslo listu, na kterém je zasílaná písemnost, resp. číslo jednací této písemnosti.

[20] V řízení pod spisovou značkou krajský soud vydal celkem tři rozsudky, přičemž první dva v pořadí Nejvyšší správní soud v řízení o kasačních stížnostech postupně zrušil a věc vždy vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Ke třetímu rozsudku v pořadí se pak přimyká návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Nejdříve vydal v dané věci krajský soud rozsudek ze dne 16. 1. 2014, č. j. - 51. Pdf soubor, který byl navrhovateli zaslán a který obsahoval uvedený rozsudek, byl pojmenován „22Af_123_2011_16.pdf“ a v potvrzení o dodání a doručení do datové schránky byl identifikován jako „22Af 123/2011-51 – rozsudek PM“. Jako druhý v pořadí byl vydán rozsudek ze dne 12. 2. 2015, č. j. - 73. Zaslaný pdf soubor s druhým rozsudkem byl pojmenován „22Af_123_2011_25.pdf“ a v potvrzení o dodání a doručení do datové schránky byl identifikován jako „22Af 123/2011-73 – rozsudek KS PM“. Je tak patrné, že poslední dvě číslice v názvu souborů s příponou pdf, které obsahovaly zaslané rozsudky, nemají návaznost na čísla jednací těchto rozsudků. Tuto návaznost má naopak identifikace písemnosti v potvrzení o dodání a doručení do datové schránky. U rozsudku, jehož se týká návrh na určení lhůty k provedení úkonu, je písemnost identifikována jako „ - 104 rozsudek KS PM“, což souhlasí s vydaným rozsudkem krajského soudu.

[21] Ke shodnému zjištění o posledních dvou číslicích v názvu zaslaného pdf dokumentu Nejvyšší správní soud může dále poukázat na výzvy ke sdělení, zda navrhovatel souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání ze dne 13. 1. 2015 a ze dne 23. 6. 2015. Ani v jednom případě nejsou zaslané výzvy založeny na číslech listu 22 či 33, ačkoli názvy zaslaných pdf souborů v datových zprávách byly „22Af_123_2011_22.pdf“ a „22Af_123_2011_33.pdf“. To samé platí i pro usnesení krajského soudu ze dne 3. 4. 2015, č. j. - 83, které bylo do datové schránky zástupce navrhovatele doručeno v souboru s názvem „22Af_123_2011_29.pdf“. Identifikace tohoto usnesení v potvrzení o dodání a doručení do datové schránky byla „22Af 123/2011-83 usnesení KS 20/4“.

[22] Nejvyšší správní soud shrnuje, že potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, které se vztahuje k rozsudku krajského soudu ze dne 29. 9. 2015, č. j. - 104, dostatečným způsobem prokazuje doručení tohoto rozsudku zástupci navrhovatele. Procesní úkon, u něhož byl namítán průtah, tak krajský soud učinil již před podáním návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Návrh je proto nedůvodný a Nejvyšší správní soud jej zamítl dle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích.

IV. Náklady řízení

[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2017

JUDr. Radan Malík

předseda senátu