Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 228/2016 - 38

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: L. Š., zast. Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 15, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odbor služby dopravní policie, Dálniční oddělení Domašov, se sídlem Lesní 18, Domašov, proti rozhodnutí, které žalovaná vydala v blokovém řízení dne 20. 7. 2015, č. GD/2014 D 2053005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2016, čj. -16,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalovaná vydala v blokovém řízení rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích. Dle sporného bloku jel žalobce dne 20. 7. 2015 v 16:22 hod. osobním vozidlem tov. zn. BMW po dálnici D1 na km 179 ve směru na Brno rychlostí 163 km/h. Žalovaná za to žalobci uložila pokutu ve výši 1000 Kč.

[2] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou. Měl za to, že se žádného přestupku nedopustil. V uvedenou dobu a na uvedeném místě žalobce neřídil, nebyl kontrolován policií a blok mu prý nikdy nebyl vystaven. Vystavený blok sám nepodepsal. Vozidlo označené v bloku nikdy nevlastnil ani nevyužíval, ani osobně, ani pracovně. Někdo zneužil jeho osobní údaje. Krajský soud žalobu jako nepřípustnou odmítl. Uvedl, že žalobce nevyčerpal opravné prostředky v řízení před správním orgánem.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu včasnou kasační stížnost. V ní rekapituluje žalobní body a namítá, že krajský soud pominul konkrétní okolnosti případu popsané v žalobě. Krajský soud měl zohlednit skutečnost, že sporný blok mu nikdy nebyl vydán, a též to, že se stěžovatel o blokové pokutě dověděl z výpisu z bodového hodnocení řidiče až po 9 měsících od jeho vydání. Stěžovatel má za to, že se proti pokutě uložené v blokovém řízení nemohl nijak bránit, neboť žádné blokové řízení s ním vedené nebylo. Jakmile mu žalovaná na jeho žádost doručila kopii sporného bloku, stěžovatel podal podnět k zahájení přezkumného řízení dle . Správní orgány však přezkumné řízení nezahájily.

[4] Žalovaná setrvala na svém vyjádření k žalobě.

[5] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, lze podat výlučně z důvodu uvedeného v V takové kasační stížnosti je stěžovatel povinen především vylíčit důvody, pro něž se domnívá, že rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby je nezákonné (viz rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2004, čj. -48). Nezákonnost rozhodnutí může spočívat též v chybném posouzení právní otázky, zda je důvod pro odmítnutí žaloby dán (viz rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2005, čj. -53). Stěžovatel v kasační stížnosti napadá rovněž samotné odmítnutí žaloby.

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Dle , o přestupcích lze přestupek projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Dle odst. 2 téhož ustanovení se proti uložení pokuty v blokovém řízení nelze odvolat.

[8] Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že jedinou možností, jak dosáhnout projednání přestupku v standardním správním řízení, je odmítnutí uložené blokové pokuty. Jelikož dle krajského soudu stěžovatel neprojevil nesouhlas s blokovou pokutou navenek, nebylo v řízení před soudem možné přezkoumat rozhodnutí vydané v blokovém řízení. Krajský soud přitom dodal, že v daném případě nebylo možné užít ani návrhu na obnovu řízení o přestupku.

[9] Ve shodě se stěžovatelem nemůže Nejvyšší správní soud s těmito zjednodušujícími závěry souhlasit. Předně je třeba krajskému soudu vytknout, že nesprávně posoudil stěžejní část projednávané žaloby. Krajský soud totiž bez dalšího vycházel z jím citované judikatury o nepřípustnosti žaloby proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení (zejména odkazuje na rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, čj. -46, č. NSS). Přitom stroze dovodil, že i ten, jehož osobní údaje byly při silniční kontrole zneužity, musí odmítnout projednání přestupku v blokovém řízení dle a násl. zákona o přestupcích. Takový názor však nemůže obstát. Osoba, která přestupek nespáchala a jejíž jméno a osobní údaje skutečný přestupce zneužil, se v blokovém řízení realizovaném na místě spáchání přestupku ( zákona o přestupcích) nijak bránit nemůže (viz obdobnou situaci např. v rozsudcích NSS ze dne 12. 8. 2010, čj. -49, a ze dne 16. 5. 2012, čj. -24).

[10] Dle ustálené judikatury nelze v důsledku souhlasu přestupce s projednáním přestupku v blokovém řízení podat správní žalobu přímo proti rozhodnutí o blokové pokutě (viz již cit. rozsudek čj. -46; a dále pak rozsudky ze dne 12. 10. 2010, čj. -42; nebo ze dne 6. 6. 2013, čj. -33). Avšak ve zcela odlišné situaci je osoba, která souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení neudělila ( zákona o předstupcích). Taková osoba totiž může požádat o obnovu řízení v souladu s (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. -65, č. 2838/2013 Sb. NSS, které mj. překonalo závěry krajským soudem citovaného rozsudku ze dne 6. 2. 2008, čj. -117).

[11] Zdejší soud navíc později dovodil, že osoba, která neudělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, musí usilovat o obnovu řízení a proti eventuálnímu rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení se pak má odvolat (viz rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2014, čj. -31, bod 11). Žaloba je přípustná až proti rozhodnutí, jímž správní orgán nevyhověl odvolání proti rozhodnutí o nepovolení obnovy správního řízení. Tím se plně realizuje požadavek subsidiarity ochrany, kterou soudy při přezkumu rozhodnutí správních orgánů poskytují.

[12] Přímá žaloba proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení tedy není přípustná, ani pokud žalobce neudělil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.

[13] V projednávané věci krajský soud opomněl sledovat vývoj rozhodovací praxe ohledně blokového řízení. Důvody, pro které žalobu odmítl projednat, neobstojí. V této věci byly přesto dány důvody pro odmítnutí žaloby. S ohledem na výše citované závěry nebylo možné spornou žalobu věcně projednat a musela být, byť s jiným odůvodněním, než uvedl krajský soud, odmítnuta. Bylo by přitom v rozporu se zásadou procesní ekonomie, pokud by za této situace zdejší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil jen proto, aby soud upravil odůvodnění, aniž by se to však jakkoliv promítlo do jeho výroku (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 3. 2. 2006, čj. -76, č. 1476/2008 Sb. NSS).

[14] Zdejší soud se proto nemohl zabývat dalšími kasačními námitkami. Tvrzení, že se stěžovatel sporného přestupku nedopustil a že došlo ke zneužití jeho osobních údajů, nemohou změnit výsledek řízení o jím podané žalobě. Výrok krajského soudu o odmítnutí žaloby obstojí, byť s modifikovaným odůvodněním.

[15] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle za použití Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2016

Zdeněk Kühn

předseda senátu