Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 43/2003 - 48

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele D. V. N., zastoupeného JUDr. Pavlem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze, Bartoškova 22, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2003, č. j. – 25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 10. 5. 2002, č. j. OAM-2280/VL-10-05-2002 byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění žádost stěžovatele o udělení azylu, neboť v průběhu správního řízení bylo nepochybně prokázáno, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu ve snaze o legalizaci svého dalšího pobytu na území České republiky, aby mohl žít společně se svou přítelkyní. Současně bylo vysloveno, že azyl podle ustanovení , 2 a zákona o azylu se stěžovateli neuděluje a že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení zákona o azylu.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2003, č. j. – 25, bylo řízení o žalobě zastaveno podle ustanovení , (dále jen „“), neboť tak stanoví ustanovení , když po dobu 90 dnů nelze zjistit pobyt žalobce.

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel namítl, že nesouhlasí se zastavením řízení především proto, že již má nájemní smlouvu na pobyt v České republice. Dále se neuskutečnil pohovor podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o azylu. Přesto, že si je vědom fixního doručení předvolání k pohovoru, oprávněně se domnívá, že kdyby k pohovoru s pracovníky Ministerstva vnitra došlo, řízení o udělení azylu by řádně pokračovalo a byly by osvětleny skutečnosti, které by vedly k udělení azylu. Stěžovatel se již nehodlá do Vietnamu vrátit. Hodlá požádat o vízum za účelem strpění pobytu podle ustanovení § 78b zákona o azylu. Stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení, současně požádal, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek je podle ustanovení koncipována na principu nutného konkrétního tvrzení stěžovatele, v čem krajský soud, který jeho věc projednával a rozhodl, ve svém rozhodnutí pochybil. Výčet možných tvrzení a tedy důvodů, pro které stěžovatel kasační stížnost podává, je obsažen pod písm. a) až e) zmíněného ustanovení. Směřuje-li kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení, jak je tomu i v daném případě, je podřaditelná pod ustanovení V kasační stížnosti podané z tohoto důvodu je především třeba, aby stěžovatel uvedl, v čem nezákonnost rozhodnutí soudu spatřuje. Omezí-li se však stěžovatel v kasační stížnosti pouze na výtky směřující proti rozhodnutí správního orgánu, aniž by jakkoli zpochybnil rozhodnutí soudu o zastavení řízení a argumentačně podložil, v čem nezákonnost rozhodnutí soudu spočívá, nelze než konstatovat nedůvodnost takové kasační stížnosti, neboť výtky v ní obsažené jdou mimo rámec rozhodnutí soudu, který rozhodnutím o zastavení soudního řízení nikterak neposuzoval věc samu, tedy zákonnost rozhodnutí správního orgánu, ale rozhodl o tom, že v soudním řízení nebude pokračováno.

Nejvyšší správní soud z důvodu výše uvedeného shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem podle citovaného zákona, podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodoval, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením , ve spojení s ustanovením , přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , podle kterého nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,

který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. května 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu