Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 6/2016 - 36

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: T. D. T., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. - 33,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. - 33,

s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalobce T. D. T. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. - 33, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, alternativně aby též byla zrušena předcházející rozhodnutí správních orgánů.

Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2015, č. j. CPR-13736-7/ČJ-2015-930310-V234, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 28. 3. 2015, č. j. KRPA-51654-123/ČJ-2011-000022. Tímto rozhodnutím bylo žalobci podle ust. a ust. body 1, 2 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uloženo správní vyhoštění s tím, že doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena v délce jednoho roku, počínaje od okamžiku, kdy pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně byla žalobci stanovena doba k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Nutno doplnit, že účastníky daného správního řízení byly vedle žalobce i jeho děti, D. T., nar. X, K. T., X, a P. T., nar. X.

Městský soud nepřisvědčil námitce poukazující na porušení ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. V průběhu správního řízení žalobce sice prokázal určitý vyvíjející se vztah ke svým dětem, nelze však přehlédnout, že vztah byl navázán až v roce 2012 a ani v současné době se žalobce nepodílí na výchově ani výživě dětí. Městský soud nepřisvědčil ani námitce poukazující na porušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Městský soud k tomu uvedl, že děti žalobce byly v průběhu správního řízení účastníky řízení, kteří byli zastoupeni svými zákonnými zástupci. Se zákonnými zástupci byly sepsány protokoly o vyjádření účastníků řízení a nebylo jim upřeno právo se k věci vyjádřit. Skutkový stav byl zjištěn natolik dostatečně (zejména s ohledem na tu skutečnost, že ke kontaktu s nezletilými dětmi došlo až v roce 2012), že nebylo nutné provádět výslech nezletilých dětí přímo, jak požadoval žalobce. Městský soud proto neshledal důvod pro zrušení rozhodnutí žalované, a žalobu jako neopodstatněnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ust. a d)

Stěžovatel namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku s tím, že ve správním řízení bylo porušeno ust. § 2 odst. 3 a 4, ust. § 3 a ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Městský soud se ztotožnil s nedostatečně odůvodněnými a nezákonnými rozhodnutími správních orgánů. Stěžovatel v řízení poukazoval na vztah ke svým dětem, správní orgány však neprovedly jejich výslech tak, aby zjistily jejich názor ve věci, čímž dále porušily ust. . Správní orgány v souzené věci vycházely pouze z výslechů zákonných zástupců dětí, přičemž zájmy těchto zástupců a dětí se mohou rozcházet. Stěžovatel dále namítl porušení zákona o pobytu cizinců a nedostatečně zjištěný stav věci. Za dobu 27 let, kdy stěžovatel nepobýval ve své domovské zemi, došlo nejenom k objektivním změnám, které úspěšnou integraci vylučují, ale zejména s ohledem na konkrétní poměry stěžovatele, lze takovou integraci považovat za nereálnou. Správní orgány se odmítly zabývat konkrétní situací stěžovatele a městský soud takovou námitku rovněž řádně nevypořádal. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, alternativně aby též zrušil předcházející rozhodnutí správních orgánů. Stěžovatel požádal i o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, čemuž Nejvyšší správní soud vyhověl usnesením ze dne 22. 2. 2016, č. j. - 31.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své rozhodnutí a rozsudek městského soudu, se kterým se plně ztotožňuje.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu v souladu s ust. a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám shledal vadu uvedenou v odstavci 4, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ust. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ ] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [ ], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Nejvyšší správní soud shledal, že řízení před městským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Touto vadou byla skutečnost, že městský soud nevyrozuměl o probíhajícím soudním řízení děti stěžovatele (D. T., nar. X, K. T., X, a P. T., nar. X.), které jsou státními občany České republiky. Jak vyplývá ze správního spisu, účastníky daného správního řízení o vyhoštění byly vedle stěžovatele i jeho děti. Tyto osoby byly jako účastníci řízení označeny v obou rozhodnutích správních orgánů a správní orgány s nimi jako s účastníky řízení i jednaly. Krajský soud však děti stěžovatele nevyrozuměl o jejich právu ve smyslu , byť stěžovatel již v průběhu správního řízení a následně i v řízení před městským soudem obsáhle poukazoval na vztah ke svým dětem, resp. na důsledky vyhoštění.

Podle ust. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

Podle ust. navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení .

Jak přitom Nejvyšší správní soud konstantně uvádí, neoznačí-li žalobce osobu, která přichází v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení, nezbavuje to předsedu senátu povinnosti zjistit okruh takových osob, vyrozumět je o probíhajícím řízení a vyzvat je, aby oznámily, zda budou svá práva v řízení uplatňovat (viz např. rozsudky ze dne 2. 5. 2007, č. j. - 68, nebo ze dne 14. 10. 2010, č. j. - 97; všechny zde citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že s ohledem na popsané skutečnosti, které jsou patrné již z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí, měl městský soud děti stěžovatele vyrozumět o probíhajícím řízení a vyzvat je, aby oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Jestliže městský soud děti stěžovatele nevyrozuměl o probíhajícím řízení a nevyzval je, aby oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. K takové vadě přitom musel Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti (viz též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. - 75, č. 1479/2008 Sb. NSS, ze dne 2. 5. 2007, č. j. - 68, nebo ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 80). Pochybení městského soudu totiž představuje porušení věty prvé d (publikována pod č. ), který se vztahuje také na případné osoby zúčastněné na řízení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , dostupný na http://nalus.usoud.cz). Podle uvedeného článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Je-li přitom postupem soudu dotčeno základní právo osoby, která se o probíhajícím soudním řízení vůbec nemusela dozvědět, musí Nejvyšší správní soud k takové vadě přihlédnout i nad rámec kasačních námitek.

S ohledem na charakter této procesní vady sice Nejvyšší správní soud nemůže přistoupit k posouzení merita věci (neboť všechny dotčené osoby nedostaly možnost vyjádřit se k věci samé), to ovšem nebrání posouzení námitek týkajících se procesních vad v řízení před městským soudem. Takovou námitkou je také stěžovatelem uplatněná námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. , ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, č. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. - 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. - 75, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Těmto požadavkům napadený rozsudek dostál. Městský soud své závěry náležitě zdůvodnil a uvedl, proč považuje žalobní námitky za liché. Z rozsudku je patrné, z jakého skutkového stavu městský soud vycházel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Rozsudek proto nelze považovat za nepřezkoumatelný.

Stěžovatel konkrétně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že nebyly náležitě vyhodnoceny jeho námitky, respektive v tom, že městský soud pominul chyby v postupu správních orgánů. Obě namítané skutečnosti ale nemohou zakládat nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Je totiž patrné, že nenáležitým vyhodnocením námitek i pominutím vad v postupu správních orgánů stěžovatel míní stav, kdy jeho námitky (a konkrétně také námitky týkající se vad v postupu správních orgánů) nebyly vypořádány pro něj příznivě, potažmo kdy v argumentaci městského soudu shledává určité nedostatky. Takový stav ovšem nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť stěžovateli nebrání polemizovat s argumentací a závěry městského soudu a namítnout, proč je považuje za chybné, což také stěžovatel v kasační stížnosti činí.

Nejvyšší správní soud s ohledem na zjištěnou vadu řízení, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015, č. j. - 33, je nutno podle ust. věta prvá před středníkem zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Ostatně identicky postupoval Nejvyšší správní soud i v nedávném rozsudku ze dne 14. 1. 2016, čj. - 27, kterým byl rovněž zrušen rozsudek Městského soudu v Praze.

V dalším řízení bude na městském soudu, aby v souladu s ust. vyrozuměl děti stěžovatele o probíhajícím řízení a vyzval je, aby sdělily, zda v řízení budou uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. V případě, že odpoví kladně, zajistí městský soud plné uplatnění jejich práv dle ust.

Podle , zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud (Městský soud v Praze) vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ust. 109 odst. 2 , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2016

Mgr. David Hipšr

předseda senátu