Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 283/2015 - 52

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Ing. F. B., zastoupen Mgr. Filipem Slavíkem, advokátem se sídlem Ptašínského 307/4, Ponava, Brno, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2015, čj. SPU 123235/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, čj. – 15,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro kraj Vysočina (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydal dne 5. 2. 2015 rozhodnutí, kterým dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “) neuznal uplatněný nárok žalobce jako domnělé oprávněné osoby k pozemkům v obci M. B., p. č. 2741/1, 2741/2 a 4209/3 a odkázal domnělou oprávněnou osobu dle uvedeného zákona s jejím nárokem na soud. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u městského soudu, který ji dle , (dále jen „ “) odmítl, neboť žalobce se domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení.

[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v až e) Namítl, že soud nepřihlédl k námitkám a důkazům uvedeným ve správní žalobě, které dokazují, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v rozporu se skutečným stavem věci. Konkrétně nezohlednil, že bývalé Středisko geodezie Třebíč provedlo neoprávněně změnu v evidenci nemovitostí u všech pozemků v majetku rodičů stěžovatele. Soud měl důkazy, že žalovaný porušil zásadu materiální pravdy a zásadu legality. Dále soud porušil svou povinnost uvést, z jakého důvodu se žalovaný nevypořádal s námitkami a důkazy uvedenými v žalobě. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správní orgán dostatečně zjistil skutkový stav a v rozhodnutí správně aplikoval , a proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou odmítl.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Nejprve je třeba zdůraznit, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, čj. - 98). Nejvyšší správní soud se tedy v rámci přezkumu napadeného usnesení městského soudu může zabývat pouze důvody odmítnutí žaloby. Ostatním kasačním námitkám se věnovat nemůže, neboť by tak překročil pravomoci, jež jsou mu zákonem v řízení o kasační stížnosti svěřeny.

[8] Stěžovatel sice v kasační stížnosti v obecné rovině tvrdil také důvod dle , nijak blíže ho však nespecifikoval. Nejvyšší správní soud tedy taktéž toliko obecně přezkoumal důvod odmítnutí žaloby a dospěl k závěru, že městský soud nepochybil. Žaloba totiž mířila proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně o neuznání nároku stěžovatele jako domnělé oprávněné osoby k pozemkům podle zákona o půdě. Ustanovení tohoto zákona uvádí: „Jestliže pozemkový úřad neuzná nárok podle odstavce 3, odkáže domnělou oprávněnou osobu s jejím nárokem na soud. Řízení o tomto nároku a o tom, zda je domnělá oprávněná osoba oprávněnou osobou, soud spojí. K tomuto řízení je příslušný soud v občanském soudním řízení, jak vyplývá ze stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR z 19. 12. 1995, sp. zn. , či z rozsáhlé rozhodovací praxe soudů (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , či ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. ). V případě nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného se tak stěžovatel měl obrátit na soud v občanském soudním řízení, nikoliv podat žalobu ve správním soudnictví. Odkázat lze také na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 22. 6. 2004, čj. Konf 123/2003 – 7, který posuzoval příslušnost soudu k rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí pozemkového úřadu postupem podle zákona o půdě, tj. rozhodnutí v podstatě navazujícímu na rozhodnutí o uznání nároku dle tohoto zákona. Rozhodl přitom, že v této věci je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoliv soud ve správním soudnictví.

[9] Lze tedy shrnout, že stěžovatel se proti rozhodnutí žalovaného nemohl bránit žalobou ve správním soudnictví (a taková žaloba proto musela být městským soudem odmítnuta); svá práva však mohl uplatnit v občanském soudním řízení. O možné obraně u příslušného okresního (obvodního) soudu podle části páté , , byl také městským soudem v napadeném rozsudku řádně poučen.

III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

[10] Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitku stěžovatele důvodnou. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( a 4 ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

[11] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle za použití Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. března 2016

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu