Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 167/2015 - 73

- 74

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobců: a) L. V., b) V. V. a c) M. V., všichni zastoupeni Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 6, Brno, proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní a) ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudci šestého senátu Nejvyššího správního soudu Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Petr Průcha a JUDr. Tomáš Langášek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v řízení o námitce podjatosti vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobci se u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobou domáhali ochrany před nezákonným zásahem, kterého se měl dopustit žalovaný Nejvyšší správní soud zveřejněním rozsudku ze dne 19. 12. 2014, čj. – 30, včetně osobních a citlivých údajů žalobců.

[2] V žalobě vznesli námitku podjatosti soudců senátu 62 A krajského soudu, kterou odůvodnili tím, že krajský soud je v předmětné věci vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který je v projednávané věci žalovanou stranou a kterému je krajský soud podřízen. Případnou kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu by navíc projednával taktéž žalovaný.

[3] Na základě uplatněné námitky podjatosti předložil senát 62 A Krajského soudu v Brně věc v souladu s ustanovením , , v platném znění (dále jen „ “) k vyřízení námitky podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu.

[4] Námitka podjatosti byla k vyřízení předložena šestému senátu zdejšího soudu. Žalobkyně a) však vznesla další námitku podjatosti, tentokrát nejen vůči šestému senátu ale i vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu. Tuto námitku odůvodnila tím, že Nejvyšší správní soud je v projednávané věci v postavení žalovaného. V případě rozhodování soudců žalovaného by došlo k porušení práva žalobců na posouzení věci nezávislým a nestranným soudem, neboť všichni soudci Nejvyššího správního soudu jsou pracovníky žalované strany. Jedná se tudíž o systémovou podjatost.

[5] Soudci šestého senátu Nejvyššího správního soudu, jemuž byla námitka podjatosti senátu 62 A krajského soudu v souladu s rozvrhem práce přidělena, Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Petr Průcha a JUDr. Tomáš Langášek k námitce uvedli, že se necítí být podjati, ani jim nejsou známy skutečnosti, které by mohly ovlivnit jejich nezávislost a nestrannost při rozhodování.

[6] Při posuzování důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z ustanovení , které stanoví, že [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[7] Důvodem pro případné vyloučení soudce je tedy a) poměr soudce k věci, účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, nebo b) skutečnost, že se rozhodující soudce účastnil řízení v téže věci před správním orgánem nebo v předchozím soudním řízení. K důvodu a) lze konstatovat, že vyloučení soudce je nutné pro takovou povahu subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik zřejmá a konkrétně označitelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Nestrannost či naopak podjatost soudce je především subjektivní psychickou kategorií vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci (či účastníkům řízení a jejich zástupcům). K posouzení uplatněné námitky podjatosti Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení ze dne 13. 4. 2010, čj. – 68 (dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Je nutno zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.

[8] Žalobkyně a) vznesla námitku podjatosti vůči soudcům šestého senátu i vůči všem ostatním soudcům Nejvyššího správního soudu. Primárně je však třeba zabývat se otázkou podjatosti soudců rozhodujícího senátu a teprve v případě, je-li shledán důvod k vyloučení těchto soudců, může se Nejvyšší správní soud zabývat podjatostí jiných soudců (srov.usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, čj. – 33). Desátý senát se proto zabýval nejprve otázkou, zda je dán důvod k vyloučení soudců šestého senátu z rozhodnutí o námitce podjatosti vůči soudcům senátu 62 A krajského soudu.

[9] Žalobkyně a) namítala, že všichni soudci Nejvyššího správního soudu jsou vyloučeni z projednávání věci vzhledem k tomu, že působí na Nejvyšším správním soudu, který je v žalobním řízení před krajským soudem žalovanou stranou. Z toho důvodu by ve věci nerozhodoval nezávislý a nestranný soud.

[10] Desátý senát na úvod zdůrazňuje, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, čj. – 16).

[11] Důvod vyloučení uvedený žalobkyní a) se týká všech soudců Nejvyššího správního soudu, což by mohlo znamenat, že o věci nemůže rozhodovat nikdo. Takový závěr však nelze přijmout, neboť vyloučení všech namítaných soudců u rozhodování o námitce podjatosti vůči senátu 62 A krajského soudu by ve výsledku paralyzovalo celý justiční systém. Nebyl by zde totiž nikdo, kdo by o vznesené námitce mohl rozhodnout, což mimo jiné i Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře označil za nepřípustné (srov. Debled proti Belgii, rozsudek ze dne 22. 9. 1994, č. 13839/88, § 37, nebo Harabín proti Slovensku, rozsudek ze dne 20. 11. 2012, č. 58688/11, § 139). Obdobný závěr ostatně přijal Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 27. 8. 2013, čj. – 56, kde konstatoval, že „[p]ři rozhodování o vyloučení soudce je třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat - proto na vyšších stupních soudní soustavy, kde jsou možnosti substituce vyloučeného soudce omezenější, je namístě zaujmout k vylučování soudců přístup restriktivnější než na nižších stupních soudní soustavy, kde je řešení procesní situace v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně možnosti přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu.“ Z citovaného usnesení je nutno vyvodit, že každý soudce si při rozhodování musí počínat jako profesionál a měl by tedy být schopen oddělit záležitosti své příslušnosti ke konkrétnímu soudu, včetně vztahů s kolegy, od své rozhodovací činnosti.

[12] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců tak s ohledem na výše uvedené může vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobkyně týkající se vztahu soudců k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům. Obecnou námitku, podle níž soudci šestého senátu cítí sounáležitost k Nejvyššímu správnímu soudu, který je v řízení o žalobě před krajským soudem žalovanou stranou, a jsou proto vyloučeni z rozhodování o námitce podjatosti soudců senátu 62 A krajského soudu, nepovažuje Nejvyšší správní soud bez uvedení dalších konkrétních tvrzení za dostatečně důvodnou k vyvolání pochybností o podjatosti namítaných soudců. Soudci šestého senátu sami uvedli, že se ve věci necítí být podjati a ani jim není znám důvod zakládající jejich případnou podjatost. Obdobně lze poukázat na usnesení ze dne 28. 5. 2014, čj. – 29, kde Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval, že důvodem pro vyloučení soudců správního úseku krajského soudu nemůže být bez dalšího skutečnost, že žalobce vede souběžně u jiného soudu jiný spor, v němž je žalován krajský soud, jehož soudci by měli být podjatí, a to ani tehdy, pokud se obě řízení týkají obdobné právní problematiky. Žalobkyně a) však neuvedla v tomto smyslu žádná jiná konkrétní tvrzení a svou námitku podjatosti opřela pouze o příslušnost soudců šestého senátu k Nejvyššímu správnímu soudu coby v řízení před krajským soudem žalované straně. O podjatosti by bylo možné pochybovat, pokud by ve věci měl rozhodovat čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu, který vydal rozsudek, v jehož zveřejnění žalobci spatřují nezákonný zásah. V projednávané věci tomu tak nicméně není. Ve věci námitky podjatosti soudců senátu 62 A krajského soudu má rozhodnout šestý senát zdejšího soudu, který k věci samotné, k účastníkům, ani k jejich zástupcům nemá poměr způsobilý vyvolat důvodné pochybnosti o nepodjatosti jeho soudců.

[13] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného neshledal podjatost šestého senátu Nejvyššího správního soudu, ani jeho soudců Mgr. Jany Brothánkové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška pro rozhodování o námitce podjatosti vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , tj. o námitce podjatosti vůči soudcům senátu 62 A Krajského soudu v Brně. Uvedení soudci proto nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. června 2015

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu