Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 257/2014 - 29

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2014, č. j. - 45, o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil, JUDr. Jaroslav Vlašín, JUDr. Jan Vyklický a Mgr. Radovan Havelec n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2013, č. j. MSK 132515/2013, ve věci odstranění údaje z knihy narození. Krajský soud řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

Proti uvedenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Nejvyšší správní soud jako první úkon v řízení o kasační stížnosti zaslal poučení o složení senátu a informaci o probíhajícím řízení. Tato písemnost byla stěžovateli doručena dne 30. 5. 2014.

Dne 3. 6. 2014 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, v němž stěžovatel mimo jiné namítl, že ve věci jednají vyloučení soudci Nejvyššího správního soudu, kteří v téže věci rozhodovali v původním řízení, čímž se podílejí na komunistických zločinech definovaných Původní rozhodnutí bylo podle stěžovatele „dosaženo trestným činem soudce a neveřejně.“ Dále stěžovatel shrnul, že mu jde o popření svého otcovství, o němž běží před soudem řízení.

Ke stěžovatelově námitce podjatosti se vyjádřili soudci JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil, JUDr. Jaroslav Vlašín, JUDr. Jan Vyklický a Mgr. Radovan Havelec, kteří shodně uvedli, že k účastníkovi řízení nemají vztah, přičemž stěžovatele znají jen z úředního styku. Současně vyjádřili shodně názor, že námitka podjatosti nebyla vznesena v souladu se zákonem, neboť podle musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

Nejvyšší správní soud se předně zabýval včasností podané námitky podjatosti. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) platí, že námitka podjatosti musí být uplatněna do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit na tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Nejvyšší správní soud konstatuje, že námitka podjatosti byla uplatněna ve lhůtě jednoho týdne ode dne doručení informace o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat, takže byla podána včas.

Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k meritornímu posouzení vznesené námitky podjatosti ve vztahu ke všem soudcům čtvrtého senátu a zastupujícího třetího senátu tohoto soudu.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon příslušnost soudu (příslušnému soudnímu oddělení, senátu) stanovil, je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze tak jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama o sobě zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti, bez něhož by nebylo důvodu konstituovat soudní moc jako pilíř demokratické společnosti.

Stěžovatel namítal, že shora jmenovaní soudci čtvrtého a třetího senátu zdejšího soudu jsou podjatí pro své rozhodování v téže věci v předchozím řízení. K tomu je třeba uvést, že z ustanovení plyne, že jedním z předpokládaných důvodů pro vyloučení soudce je skutečnost, že se podílel na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení; musí přitom jít o právně totožnou věc. Podílem na předcházejícím soudním řízení je míněna situace, kdy by se soudce podílel na rozhodování téže věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak. Taková situace však v dané věci nenastala. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. NSS, v němž bylo vysloveno, že předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

Pokud jde o nepříliš srozumitelně formulovaný důvod podjatosti, který má spočívat v tom, že „původní rozhodnutí“ bylo „dosaženo trestným činem soudce, vyloučená soudkyně“, z takto nekonkrétně formulované (a ve své podstatě toliko difamující) námitky nelze vyvodit jakýkoli smysluplný závěr, neboť není zřejmé, které rozhodnutí má stěžovatel na mysli a kdo se podílel na jeho vydání.

Vzhledem k výše uvedenému není návrh stěžovatele na vyloučení shora jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. důvodný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. července 2014

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu