Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 129/2014 - 33

- 34

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2013, č. j. 22557/13/5000-14501-711232, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti všem soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobkyně se žalobou doručenou dne 26. 11. 2013 Krajskému soudu v Brně domáhala zrušení nebo vyslovení nicotnosti shora uvedeného rozhodnutí žalovaného. Zároveň navrhla přiznat podané žalobě odkladný účinek. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 1. 2014, č. j. - 6, věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) jako soudu místně příslušnému. Žalobkyně byla poté tímto krajským soudem vyzvána k zaplacení soudních poplatků a doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.

[2] Žalobkyně v reakci na výzvu k zaplacení soudních poplatků požádala v podání ze dne 11. 3. 2014, které bylo doručeno krajskému soudu téhož dne, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů a zároveň vznesla námitku podjatosti všech soudců krajského soudu s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci.“ Uvedla, že projednávaná věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, jinak opět reálně hrozí, že soudci krajského soudu bude „pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“ Dne 17. 3. 2014 došlo krajskému soudu další podání žalobkyně, v němž v reakci na výzvu k doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě vznesla opět námitku podjatosti všech soudců krajského soudu, formulovanou totožným způsobem jako v předchozím případě.

[3] K námitce podjatosti soudci správního senátu 59 Af krajského soudu (tj. Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek) shodně prohlásili, že se necítí být podjatými, osobně neznají žalobkyni ani nikoho, kdo se podílel na řízení před správním orgánem, nemají žádný vztah k projednávané věci a nepodíleli se na jejím projednávání před správním orgánem.

[4] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není, a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci, jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc projednat. Žalobkyně namítla podjatost všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 59 Af tohoto soudu, který bude rozhodovat ve složení: Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek. Ostatní soudci krajského soudu, respektive jeho pobočky, nejsou specializovanými soudci ve věcech správního soudnictví. Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem soudcům, neboť nemá význam rozhodovat o námitce podjatosti směřující proti soudcům, kteří se nemají účastnit rozhodování ve věci (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. - 19, všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

[5] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle věty čtvrté musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.

[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz/). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. ). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Příslušnost soudu je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[7] Žalobkyně v námitce podjatosti tvrdí, že soudci krajského soudu jsou podjatí v projednávané věci zřejmě z důvodů jejich dřívějších rozhodnutí (viz formulace z podání žalobkyně: „neboť jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudu.“). Podle in fine okolnosti spočívající v rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech nemohou vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byla žalobkyně neúspěšná. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je ve vztahu k hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Případné rozhodování uvedených soudců krajského soudu v jiných věcech žalobkyně tedy nemá žádnou právní relevanci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky, nikoli námitka podjatosti.

[8] Nejvyšší správní soud má z výše uvedeného vyjádření soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti soudců Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a JUDr. Petra Vacka při projednávání a rozhodování nyní posuzované věci z důvodu jejich poměru k účastníkům. Ani námitka podjatosti vznesená žalobkyní není podložena žádnými objektivními skutečnostmi, z nichž by se dal dovozovat opak (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. - 68). Z tvrzení žalobkyně ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených soudců k dané věci a k účastníkům, jenž by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou soudci moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.

[9] Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování předmětné věci v předchozím správním či soudním řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, v němž byla žalobkyně účastníkem a v němž se soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18).

[10] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. . Není tak třeba rozhodovat o delegaci nutné ( ), neboť v důsledku přednostního rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobkyní a nevyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaného senátu místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2014

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu