Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 44/2012 - 19

- 19

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: M. P., zast. JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Na Hřebenech II, 1718/8, Praha 4, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2012, č. j. - 122, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , o námitce podjatosti žalobkyně proti soudcům třetího senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslavu Vlašínovi a JUDr. Petru Průchovi,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Petr Průcha n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou u Nejvyššího správního soudu dne 14. 5. 2012 se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované, ve věci sirotčího důchodu.

V kasační stížnosti vznesla žalobkyně námitku podjatosti proti soudcům třetího senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslavu Vlašínovi a JUDr. Petru Průchovi, a dále proti soudcům šestého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miladě Tomkové a JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi, jakož i proti JUDr. Milanu Kamlachovi a JUDr. Brigitě Chrastilové. Podjatost soudců žalobkyně spatřuje ve způsobu, jakým uvedení soudci rozhodovali ve skutkově obdobné právní věci. V této souvislosti žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. , který podřadil rozhodování soudce v obdobné skutkové věci, za možný důvod vyloučení soudce ve smyslu ustanovení

K námitce podjatosti se dne 21. 5. 2012 vyjádřili soudci JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Petr Průcha. Oba shodně uvedli, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyslovení podjatosti těchto soudců.

Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), skutečnost, že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Podílením se na předcházejícím soudním řízení bude například situace, kdy soudce působil v řízení o totožné věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala a výslovně není ani namítána.

Ustanovení výslovně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, proto nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti. Pokud jde o žalobkyní uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu k ustanovení , pak kasační soud uvádí, že tato na projednávanou věc vzhledem k výslovné zákonné úpravě v nedopadá. Pouze na okraj proto Nejvyšší správní soud uvádí, že vedle žalobkyní citovaného usnesení NS ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. , existuje i pozdější zcela opačná judikatura Nejvyššího soudu, dle které důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, na nichž se jako soudce podílel (srovnej např. usnesení NS ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. , či usnesení NS z téhož dne sp. zn. ).

S ohledem na skutečnost, že rozhodování v jiné věci není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti o podjatosti soudce, který v dané věci má rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že sami soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobkyně na vyloučení soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Petra Průchy z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. důvodným ( ).

O námitce podjatosti vznesené žalobkyní konkrétně vůči soudcům JUDr. Miladě Tomkové, JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi a vůči JUDr. Milanu Kamlachovi a JUDr. Brigitě Chratsilové nebylo třeba samostatně rozhodovat, neboť žádný z nich není podle rozvrhu práce členem senátu, jemuž přísluší rozhodnout ve věci (JUDr. Milan Kamlach a JUDr. Brigita Chrastilová ostatně již ani nejsou soudci Nejvyššího správního soudu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Mgr. Daniela Zemanová

předsedkyně senátu