Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Vol 12/2012 - 34

[44.] I když Nejvyšší správní soud uznává, že výklad provedený v projednávaném případě ministerstvem je z výlučně jazykového hlediska možný, nemůže obstát při použití ostatních výkladových metod a je třeba mu zejména vytknout, že vede k absurdním a zřejmě dokonce i protiústavním důsledkům.

[45.] Zákonný mechanismus plynoucí z ustanovení § 25 odst. 5 a 6 cit. zákona vychází z toho, že ministerstvo neprověřuje úplně všechny předložené údaje, nýbrž vybere si nejprve jeden vzorek podpisů o velikosti 8.500 a pokud v něm zjistí chybovost nejméně 3 %, přistoupí k prověření dalšího stejně velkého vzorku. Pokud i v tomto případě dosahuje chybovost nejméně 3 %, další zjišťování ministerstvo neprovádí a zákon mu umožňuje presumovat obdobnou chybovost i ve zbývající části odevzdaných podpisů.

[46.] Jakkoliv považuje soud tuto samotnou možnost presumpce nesprávnosti za ústavněprávně problematickou, má za to, že nedosahuje protiústavní intenzity, nicméně to pouze za podmínky, že bude využívána velmi restriktivně. Za protiústavní aplikaci by však bylo třeba považovat situaci, kdy by byla presumována nesprávnost odevzdaných údajů bez toho, že by pro to byla jednoznačná a výslovná zákonná úprava, resp. tato úprava by neobstála prizmatem základního testu proporcionality.

[47.] Navrhovatel poukázal na absurditu výkladu odpůrce, která spočívá v tom, že pokud by hypoteticky byla zjištěna u každého ze vzorků chyba odpovídající 55 %, pak by při použití tohoto výkladu muselo být odečteno 110 % hlasů. Takový absurdní výklad je tedy výkladem nesprávným.

[48.] Právě proto soud způsob výkladu a aplikace citovaného ustanovení § 25 odst. 6 zákona o volbách prezidenta republiky zvolený ministerstvem vyhodnotil jako protiústavní a také nelogický. Pokud totiž ministerstvo provedlo namátkové prověřování obou vzorků podpisů za účelem zjištění statistické míry chyb, nedává žádný smysl, aby byla zjištěná procentuální pochybení z obou vzorků mechanicky sečtena a poté promítnuta do celého souboru odevzdaných podpisů.

[49.] Smysl zjištění průměrné chyby totiž nespočívá v ničem jiném, než v nastavení pravděpodobnostního odhadu chybovosti zbytku souboru, u něhož z různých důvodů správnost předkládaných údajů není samostatně zkoumána. Úvaha, podle níž se do zbytku této množiny nepromítá průměrná hodnota chybovosti získaná z obou zkoumaných vzorků, však, v tomto kontextu viděno, popírá smysl předchozího zjišťování statistických chyb. Pokud by totiž měl být postup ministerstva principielně správný či alespoň obhajitelný, pak by to např. znamenalo, že k oběma zjištěným sečteným procentuálním výsledkům chyb by se musely logicky přičítat procentuální výsledky další, pakliže by ministerstvo pokračovalo v přezkoumávání dalších vzorků. Tento postup však zcela popírá smysl a význam zjištěných procentuálních chyb u náhodně prověřovaných vzorků: ten totiž spočívá pouze a jedině v tom, že s velkou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že stejná či alespoň podobná procentuální chybovost existuje též u zbývajících údajů, které již samostatně prověřovány nejsou.

[50.] Soud proto uzavřel, ostatně obdobně jako taktéž v usneseních z dnešního dne ve věcech vedených u něj pod sp. zn. (Tomio Okamura) a Vol 13/2012 (Ing. Jana Bobošíková), že odpůrce pochybil, pokud sečetl chybovost z obou kontrolovaných vzorků petice podporující prezidentskou kandidaturu navrhovatele a o takto zjištěnou míru chybovosti snížil počet podpisů na předmětné petici. Byla-li zjištěná chybovost prvního vzorku 16,247 % a druhého vzorku 18,365 %, měl odpůrce snížit počet podpisů o toliko procentuální průměr chybovosti z obou vzorků, tedy o 17,306 %, tedy počet 59.165 podpisů na počet 48.926 podpisů.

[51.] Z uvedených důvodů soud stran této první námitky navrhovatele dospěl k závěru, že postup zvolený ministerstvem v projednávané věci byl protiústavní, nelogický a odporující rovněž smyslu a účelu aplikovaného ustanovení § 25 odst. 5 a 6 zákona o volbě prezidenta republiky.

[52.] Je ovšem zřejmé, že i při napravení tohoto pochybení odpůrce navrhovateli chybí více než 2 % k požadovaným 50.000 podpisům, které jsou nutné k podpoře jeho prezidentské kandidatury.

[53.] Pokud jde o druhou z uvedených námitek, navrhovatel namítá nesprávnost vyhodnocení jako „neověřených“ těch podpisů, u nichž jsou „uvedeny nesprávné údaje“. Těchto občanů (podpisů) bylo shledáno ministerstvem v prvním vzorku 494, ve druhém pak 687. Podle názoru navrhovatele by však nesprávné uvedení údajů na petičním archu nemělo být překážkou registrace kandidátní y, protože v těchto případech sice došlo ke ztotožnění oprávněného voliče, ale jedná se o některý jím nesprávně uvedený údaj (zkomolené jméno, neaktuální bydliště apod.). V souladu s ustanovením cit. zákona musí jít o podpisy „občanů oprávněných volit prezidenta republiky“, nikoliv o podpisy občanů uvádějících správně své identifikační údaje. Při příp. neodečtení těchto podpisů (tj. podpisů vyřazených z důvodu: „uvedeny nesprávné údaje“) potom navrhovatel dovozuje, že za předpokladu vyhovění první námitce (tj. zprůměrování a nikoliv součtu procent chybovosti v obou vzorcích) by výsledný počet podpisů na jeho petici činil 53.036 podpisů, což je více než zákonem požadovaných 50.000 podpisů, a kandidátní měla být ministerstvem zaregistrována. Jako příklad problematického údaje přitom navrhovatel uvádí adresu trvalého pobytu.

[54.] Navrhovatel je toho názoru, že smysl a účel prověřování podpisů má směřovat k tomu, aby byla ověřena legitimace občana k podpisu petice jako oprávněné osoby k volbě prezidenta republiky, a dodává, že v případě pochybností o správném výkladu ustanovení citovaného zákona je nutné přiklonit se k ústavně konformnímu výkladu, který je ve prospěch co nejsvobodnější politické soutěže, tedy mj. v jeho prospěch.

[55.] Nejvyšší správní soud nejprve poznamenává, že správnost údajů ověřovaná ve smyslu shora cit. § 25 odst. 5 popř. odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky má zjevně povahu věcné správnosti, a může se tak týkat ze zákonem předepisovaných údajů, vztahujících se vždy k danému občanovi, z povahy věci pouze jména, příjmení, data narození a adresy trvalého pobytu, a nikoliv již vlastnoručního podpisu. Ověřování „správnosti“ vlastnoručního podpisu by jistě vyžadovalo písmoznalecké posouzení, s nímž však tato úprava nepočítá.

[56.] Všechny tyto ověřované údaje jsou údaji identifikačními, jednotlivě vzájemně nezastupitelnými, a jen jejich úplný souhrn umožní vždy danou osobu identifikovat jednoznačně a nezaměnitelně. Jestliže je navrhovatel toho názoru, že smysl a účel prověřování podpisů má směřovat k tomu, aby byla ověřena legitimace občana k podpisu petice jako oprávněné osoby k volbě prezidenta republiky, pak je také zcela zřejmé, že tomu tak může být jen tehdy, pokud jsou na petici u jednotlivých podepsaných občanů uvedeny právě takové údaje, které umožní vždy daného občana potřebně identifikovat, a stejně tak i verifikovat právě navrhovatelem uváděnou legitimaci občana k podpisu petice jako oprávněné osoby k volbě. Právo podporovat kandidáta na petici je součástí aktivního volebního práva a je tak s danou legitimací občana k podpisu petice jako oprávněné osoby k volbě nerozdílně spjato.

[57.] Ostatně se všemi těmito údaji, jejichž správnost byla nyní v předmětných kontrolních vzorcích ověřována, počítá i úprava petice předepisované v zákoně č. , o volbách do Parlamentu České republiky pro případ přihlášek nezávislých kandidátů, přičemž toto řešení již opakovaně prošlo testem přezkoumání ústavnosti Ústavním soudem, jak nakonec již uvedl i odpůrce v nyní přezkoumávaném rozhodnutí.

[58.] Stejně tak platí, že se všemi těmito údaji standardně počítají i ostatní volební zákony pro vlastní fázi realizace aktivního volebního práva, a to jednak u voličských seznamů, a dále i u režimu vyřizování voličských průkazů.

[59.] Zákon o volbě prezidenta republiky taktéž nutně pracuje se seznamy voličů ( , 30), s tím, že odkazuje, pokud jde o jejich vedení, na , o volbách do zastupitelstev obcí, k jehož provedení byla vydána , která ve svém jako s identifikačními údaji voličů jmenovitě pro potřeby seznamů voličů počítá s předmětnými údaji, a to včetně údaje o adrese trvalého pobytu.

[60.] Je-li navrhovatel toho názoru, že doslovný výklad předmětné úpravy, vyžadující správnost dotčených údajů předepisovaných k jejich uvedení na petici, který užilo ministerstvo, je protiústavní, potom by zřejmě stejnou logikou, jako odporující ústavně právnímu výkladu, musely být chápány také výklad i aplikace právní úpravy, která u občana oprávněného volit počítá s jeho správnou identifikací ve voličských seznamech, což se v každém jednotlivém případě verifikuje u vlastního volebního aktu.

[61.] Nejvyšší správní soud se tak neztotožňuje s navrhovatelem v tom, že doslovný výklad citovaného zákona, který ministerstvo zaujalo, je rozporný s , 4 a y, neboť vede k podstatnému omezení základního politického práva volit a být volen. Naopak tento výklad odklízí případné pochybnosti o tom, že petici příp. podepsala osoba se smyšlenými údaji, přičemž ve smyslu těchto údajů taková příp. virtuální osoba by logicky nebyla legitimována volit. Soud je tak toho názoru, že výklad, který v dané otázce ministerstvo zaujalo, spíše vede ke zprůhlednění legitimity občanů podporujících kandidáta podpisy na petici jako osob oprávněných, a současně tak i k posílení garancí základního politického práva volit a být volen.

[62.] K argumentační podpoře tohoto názoru soudu lze opakovaně odkázat jednak na již shora cit. nález Ústavního soudu sp. zn. , a dále také na další přiléhavou judikaturu Ústavního soudu, jmenovitě užitou a připomínanou odpůrcem, tj. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. , , , . K tomu je současně třeba poznamenat, že judikaturou Ústavního soudu je Nejvyšší správní soud vázán, což ostatně vyjádřil i ve své judikatuře. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. - 44 (www.nssoud.cz): „Ústavně konformní výklad právního předpisu provedený v rozhodnutích Ústavního soudu je pro obecné soudy závazný i ve skutkově a právně obdobných jiných věcech. K odchylce od něj by proto mohly přistoupit pouze výjimečně, a to např. tehdy, pokud by došlo ke změně právní úpravy anebo by se zásadně změnily společenské či ekonomické poměry, což by ovšem obecný soud musel ve svém rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.“

[63.] Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že i když navrhovatel nerozporoval, že by vyloučení občanů, resp. podpisů uvedených na petici, pro „nesprávnost uvedených údajů“, nebylo byť třeba jen zčásti provedeno správně, soud si přesto namátkově ověřil na vzorku náhodně vybraných 20 zápisů na petici jejich správnost, a to oproti údajům vedeným v Centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že navrhovatel jako problematický údaj z předepisovaných údajů výslovně označil adresu trvalého pobytu, a jak soud zjistil z napadeného rozhodnutí, „nesprávná adresa“ byla důvodem vyřazení zápisů pro nesprávnost údajů ve více než v 90 % případů, ověřované zápisy nahodile vybíral právě z této podmnožiny. Jednalo se o bezprostředně dále uvedené zápisy na petici:

Čárový kód archu Poř. č. na archu Důvod neověření občana

13000160 3 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000206 4 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000301 7 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000329 9 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000334 1 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000352 10 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000370 1 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000387 9 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000409 3 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13000420 3 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002005 7 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002085 5 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002085 9 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002124 9 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002184 1 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002184 2 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002197 2 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002246 5 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002246 9 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

13002297 6 Uvedeny nesprávné údaje: adresa

[64.] Nejvyšší správní soud přitom z uvedeného vzorku zjistil, že ve všech případech byla adresa uvedena skutečně nesprávně. V sedmnácti případech nesouhlasila ani obec, ani ulice, ani číslo (popisné, příp. evidenční), ve třech případech potom sice souhlasila obec, ale nesouhlasila ulice, ani číslo (popisné, příp. evidenční). Za tohoto stavu věci má Nejvyšší správní soud s pravděpodobností blížící se jistotě za to, že ministerstvem učiněná zjištění, vedoucí k vyřazení zápisů z petice z důvodu „nesprávně uvedených údajů“, byla provedena správně a odpovídají skutečnosti.

[65.] S ohledem na vše shora uvedené Nejvyšší správní soud stran této druhé námitky navrhovatele uzavírá, že nezjistil, že by postup odpůrce, v němž dospěl k napadenému rozhodnutí, byl v rozporu se zákonem, příp., že by jím zvolený doslovný výklad § 25 zákona o volbě prezidenta republiky nebyl ústavně konformní.

V.

[66.] Soud závěrem dodává, že navrhovatel má ze všech kandidátů, kteří předkládali petici podepsanou občany, druhou největší chybovost údajů. Chybovost jeho petice (16,247 % u prvého vzorku a 18,365 % u druhého vzorku) je řádově nesrovnatelná s většinou ostatních kandidátů na funkci prezidenta republiky, rovněž podporovanými občany. Například chybovost údajů u Zuzany Roithové jen 4,224 % a 3,329 %, u Taťany Fischerové 4,882 % a 5,435 %, u Vladimíra Franze 7,024 % a 6,729 %, u Jany Bobošíkové 7,659 % a 11,494 %. Chybovost navrhovatelovy petice je téměř dvojnásobná i ve srovnání s kandidáty, kteří předložili podstatně větší počet podpisů než sám navrhovatel (10,624 % a 11,224 % u Miloše Zemana, respektive 11,035 % a 12,541 % u Jana Fischera). Chybovost je tak srovnatelná jen s kandidátem Tomio Okamurou (19,353 % a 22,953 %). Všichni kandidáti přitom byli v naprosto stejné situaci, všichni čelili stejným interpretačním problémům ohledně nové právní úpravy prezidentské volby.

[67.] Právě uvedené skutečnosti zpochybňují údaje na navrhovatelově petici uvedené. V prvé řadě pak zpochybňují existenci a vážnou vůli bezmála pětiny osob, které se za podpisy skrývají. Soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu zdůrazňuje, že závažné „nekalé praktiky“ v souvislosti s volbami mohou oslabit integritu voleb a tedy i demokracii samotnou [takto nález ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. (N 85/61 SbNU 315), bod 37]. Zákon je svou koncepcí vůči kandidátům na prezidenta republiky podporovaných občany velmi vstřícný. Pokud by však i při takovéto chybovosti byla posouzena navrhovatelova kandidátní jako bezvadná, byl by zcela relativizován ústavní požadavek 50.000 podpisů. Současně by byla nepřípustně narušena férovost nastávajících voleb prezidenta republiky.

[68.] Soud tedy shrnuje, že návrh je nedůvodný. Navrhovatel ve své věci sice prokázal odpůrci pochybení, a to v tom, že odpůrce namísto určení průměrné chybovosti kontrolovaných vzorků chybovost obou vzorků sečetl. Toto pochybení nicméně nemohlo mít vliv na konečné rozhodnutí odpůrce, kterým navrhovatelovu kandidátní u odmítl. Proto soud návrh zamítl. Ve věci v souladu se zákonem rozhodl bez jednání ( věta druhá ).

[69.] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s , podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2012

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu

Soudci JUDr. Josef Baxa, JUDr. Radan Malík a JUDr. Jan Passer uplatnili odlišné stanovisko podle k výroku I. tohoto usnesení.

V odlišném stanovisku odkazujeme na odlišné stanovisko uplatněné proti usnesení ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. (kandidát Tomio Okamura).

JUDr. Josef Baxa

JUDr. Radan Malík

JUDr. Jan Passer