Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 7/2010 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce El NIŇO BEVERAGES, a. s., se sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, IČ 27950395, zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2009, č. j. 3596/09-1701-21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, č. j. - 16,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze podle a , o soudních poplatcích, zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění městský soud konstatoval, že žalobce ani po výzvě (doručené jeho zástupci dne 9. 6. 2009) nesplnil poplatkovou povinnost spojenou s podáním žaloby, s čímž zákon spojuje zastavení řízení.

[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítl, že dne 9. 6. 2009 byl právnímu zástupci žalobce skutečně doručen přípis městského soudu, jeho obsahem však bylo pouze sdělení o tom, kterému senátu byla věc přidělena. Výzva k úhradě soudního poplatku v této zásilce nebyla. Žalobce dodal, že žaloba je pro něj věcí zásadního významu, neboť nezákonným rozhodnutím žalovaného bylo zasaženo do jeho práv. Lze tedy zcela vyloučit skutečnost, že by žalobce úmyslně neuhradil soudní poplatek ve výši pouhých 2000 Kč. Jediným důvodem tak bylo, že zástupci žalobce nebyla doručena výzva k jeho úhradě. Zjevně se jednalo o administrativní nedopatření na straně soudu, předmětné usnesení nebylo do obálky vloženo se zasílaným přípisem. Není tedy možné, aby nedopatření, které sám nezavinil, pro něj mělo natolik fatální důsledky, jako je nemožnost domáhat se ochrany svých práv soudní cestou. Žalobce si je přitom plně vědom své povinnosti hradit soudní poplatek na základě výzvy soudu, a pokud by mu tato byla doručena, zajisté by tak učinil.

[3] Jako důvod pro podání kasační stížnosti pak žalobce označil ustanovení , kdy podle něj napadené usnesení trpí vadami spočívajícími v tom, že „skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu“. Protože řízení bylo zastaveno na základě administrativního nedopatření, přiložil v příloze kolky v hodnotě 2000 Kč za účelem jeho pokračování. Z uvedených důvodů pak navrhl, aby Nejvyšší správní soud předmětné usnesení zrušil.

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Předmětem kasačního přezkumu je v dané věci zákonnost rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem. Městský soud při vydání napadeného usnesení vycházel z toho, že soudní poplatek nebyl ani přes výzvu uhrazen, žalobce však tvrdí, že mu nebyla doručena výzva k jeho zaplacení.

[7] Zde je nutno v prvé řadě poznamenat, že žalobce sice svá stížní tvrzení nesprávně podřadil pod ustanovení , kterýžto důvod je v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o zastavení řízení z povahy věci neaplikovatelný (k tomu blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), protože se však obsahově jedná o námitky spadající pod , nemohla mít tato vada vliv na přípustnost a projednatelnost kasační stížnosti.

[8] Pokud jde o věc samu, obdobnými případy se již Nejvyšší správní soud zabýval (viz např. rozsudky ze dne 29. 5. 2007, č. j. - 41, či ze dne 17. 4. 2008, č. j. - 172, ve věci „A. S. A. TS Prostějov, s. r. o.“, srov. též související usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž v souzené věci neshledal důvody, pro něž by se měl od dříve vyslovených závěrů odchýlit.

[9] Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobce nezaplatil soudní poplatek současně s podáním žaloby. Městský soud proto usnesením ze dne 4. 6. 2009 (č. l. 15) žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku v zákonné výši 2000 Kč, a to v dostatečné lhůtě deseti dnů od doručení usnesení, a poučil ho o následcích nesplnění výzvy. Stejného dne pak vydal i přípis (č. l. 14), jímž žalobce informoval o přidělení věci specializovanému senátu 10 Ca, poučil ho o možnosti vznést námitku podjatosti a vyzval ho k vyjádření k případnému nařízení jednání ve smyslu Obě písemnosti byly podle údajů na doručence žalobci odeslány doporučeně k rukám jeho zástupce, přičemž přijetí bylo oprávněnou zaměstnankyní žalobcova zástupce J. K. na doručence stvrzeno jejím podpisem a otiskem razítka dotčeného zástupce. Doručenka, která je součástí soudního spisu, obsahuje ve vztahu k jejímu obsahu údaj: „ , 15+vz. 072 lh. 20/6-“, je z ní tedy zřejmé, že zásilka obsahovala jak usnesení na č. l. 15 – výzvu k zaplacení soudního poplatku včetně vzoru č. 072 (tj. zaplacení soudního poplatku poplatníkem v kolcích), tak přípis na č. l. 14.

[10] Doručenka je jedním z prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či nedošlo k doručení písemnosti. Není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé ( , ve znění účinném do 30. 6. 2009). Žalobce tvrdí, že mu usnesení ze dne 4. 6. 2009 (č. l. 15), vyzývající jej k zaplacení soudního poplatku za žalobu, nebylo doručeno, nenavrhl však žádné důkazy, které by presumpci správnosti údajů obsažených na doručence přesvědčivě vyvrátily. Nebylo-li přes údaj na doručence předmětné usnesení obsahem přijaté zásilky (zásilka měla podle obálky obsahovat nejméně dvě písemnosti, podle tvrzení žalobce však obsahovala jedinou), měl a mohl se žalobce v souladu se zásadou vigilantibus iura obrátit na soud, který mu písemnosti zaslal. Žalobce tak neučinil, a Nejvyšší správní soud proto podle shora citovaného ustanovení za použití považuje údaje na doručence za pravdivé. Tvrdí-li tedy žalobce, že mu předmětné usnesení nebylo doručeno, nejedná se o tvrzení, které by bez dalšího mohlo zásadně zpochybnit správnost údajů na doručence.

[11] Není též právně významné žalobcovo tvrzení, podle nějž by soudní poplatek s ohledem na malou finanční částku včas zaplatil, kdyby mu byla výzva k zaplacení soudního poplatku doručena. Toto, byť věrohodné, tvrzení totiž není s to vyvrátit presumpci správnosti údajů na doručence.

[12] Významu zde nemá ani skutečnost, že žalobce předmětný soudní poplatek za žalobu v kolcích přiložil ke kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích totiž ve věcech správního soudnictví usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který je vydal, tehdy, je-li poplatek zaplacen dříve, než usnesení nabylo právní moci. Tak tomu však v daném případě nebylo.

[13] Jakkoliv se postup městského soudu v posuzované věci může jevit jako přísný, nelze mu vytknout nezákonnost či rozpor s d. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že poplatkovou povinnost je povinen účastník řízení před obecnými soudy splnit při podání návrhu na zahájení řízení [ a zákona o soudních poplatcích, v soudním řízení správním viz též věta čtvrtá ]. Platební nekázeň účastníka řízení je již sama o sobě očividně nežádoucí, mimo jiné proto, že obecné soudy v jejich agendě zbytečně zatěžuje, a jestliže účastník řízení v této nekázni přes výzvu a upozornění na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené pokračuje, jde o jednání (opomenutí), za které musí nést procesní odpovědnost, zejména byla-li obecným soudem stanovená lhůta k vyzývanému plnění dostatečná (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. , U 6/17 SbNU 371).

[14] Žalobce se dovolává porušení svých práv, zcela však pomíjí porušení vlastních zákonných povinností. Pokud by žalobce splnil svou povinnost zaplatit soudní poplatek ihned, jakmile mu k tomu vznikla zákonná povinnost, nemuselo k dalšímu řízení o poplatku vůbec dojít a soud se mohl zabývat jeho žalobou meritorně. Byl-li žalobce v řízení zastoupen advokátem, stěží lze namítat porušení jeho práv v situaci, kdy jeho zástupce pominul jednu z elementární procesních povinností, jíž je včasné zaplacení soudního poplatku. V předmětném řízení žalobce nežádal o osvobození od soudního poplatku, nebyl proto ani důvod vyčkávat na výzvu soudu ke splnění této povinnosti. Bylo zřejmé, že trvá-li žalobce na projednání své žaloby, splnění poplatkové povinnosti jej nemine. Nebyl tedy důvod se splněním této povinnosti otálet.

[15] Nejvyšší správní soud tak shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

[16] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle za použití Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu