Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
8 Afs 35/2007 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 Afs 35/2007 - 41
Legal thesis
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Jana Passera a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce D. Ž., zastoupeného JUDr. Soňou Pechovou, advokátkou v Trutnově, Horská 97, proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2006, čj. 12930-03/06-0601-21, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2006, čj. 30 Ca 89/2006 -22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Celní úřad rozhodnutím ze dne 22. 6. 2006, čj. 1797-05/06-1261-021/TR06029, rozhodl o odpovědnosti žalobce za přestupek a podle § 22 písm. b) zákona č. 676/2004 Sb. , o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, uložil pokutu ve výši 7000 Kč. Současně uložil propadnutí zajištěného lihu a žalobci předepsal náhradu nákladů řízení paušální částkou 1000 Kč. Žalobce napadl rozhodnutí celního úřadu odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 8. 2006, čj. 12930-03/06-0601-21, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud usnesením ze dne 29. 12. 2006, čj. 30 Ca 89/2006 -22, řízení zastavil a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení odůvodnil nesplněním poplatkové povinnosti ze strany žalobce. Soudní poplatek za řízení nebyl zaplacen při podání žaloby; krajský soud proto vyzval žalobce k jeho uhrazení ve lhůtě dvou týdnů (usnesení ze dne 27. 11. 2006, čj. 30 Ca 89/2006 -17). Usnesení bylo dle údajů na doručence doručeno zástupci žalobce dne 8. 12. 2006. Žalobce přesto poplatek do dne rozhodnutí o zastavení řízení neuhradil.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení kasační stížností, jejíž důvod opírá o ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. , tj. nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Stěžovatel tvrdí, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla jeho zástupci vůbec doručena a že se v daném případě jedná o nedorozumění. Uvedl, že dne 8. 12. 2006 právní zástupce obdržel písemnost od krajského soudu ve shodné věci, ta však obsahovala pouze výzvu, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Stěžovatel byl v uvedené výzvě také poučen o právu namítat podjatost soudce a soudních osob ve lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl. Usnesení, obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku, však písemnost doručená právnímu zástupci stěžovatele dne 8. 12. 2006 neobsahovala; stěžovatel uvedl, že tato skutečnost vyplývá ze spisové dokumentace zástupce žalobce a z jeho knihy doručené pošty. Navrhl, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno, neboť zastavením soudního řízení se žalobce dostal do nevýhodného postavení a v důsledku velmi tvrdého postupu je rozhodnutí nezákonné.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil s tím, že jsou mu známy pouze okolnosti zastavení řízení uvedené v napadeném usnesení.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2 , 3 s. ř. s. s. ř. s. ). Při svém rozhodnutí byl veden těmito úvahami:
Podle § 4 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích “), je soudní poplatek za řízení splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy podáním návrhu na zahájení řízení. V souladu s položkou 14a, bodem 2, písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí soudní poplatek v posuzované věci 2000 Kč. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí, po marném uplynutí této lhůty pak soud řízení zastaví. Soud řízení zastaví rovněž ve smyslu § 47 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. , stanoví-li tak soudní řád správní nebo zvláštní zákon.
Interpretace citovaných zákonných ustanovení není v posuzované věci sporná. Sporné není ani použití relevantních ustanovení vztahujících se k povinnosti uhradit soudní poplatek za řízení. Stěžovatel ovšem namítá, že nebylo namístě užít ustanovení vztahujících se k zastavení řízení, neboť výzva k zaplacení soudního poplatku mu nebyla vůbec doručena. Krajský soud při vydání napadeného usnesení vycházel z toho, že soudní poplatek nebyl ani přes výzvu uhrazen.
K problematice poplatkové povinnosti judikoval již Ústavní soud, podle kterého (srov. usnesení ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 59/2000 , Sb. n. u. ÚS, sv. č. 17, č. 6, str. 371) jakkoliv je lhůta stanovená obecným soudem lhůtou pořádkovou, jde o lhůtu, s jejímž nedodržením spojuje zákon procesní důsledky, na něž má být účastník řízení také přiměřeným způsobem upozorněn. Jinak v zásadě platí, že poplatkovou povinnost je povinen účastník řízení před obecnými soudy splnit při podání návrhu (žaloby). Platební nekázeň účastníka řízení již sama o sobě je očividně nežádoucí, mimo jiné proto, že obecné soudy v jejich agendě zbytečně zatěžuje, a jestliže účastník řízení v této nekázni přes výzvu a upozornění na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené pokračuje, jde o jednání (opomenutí), za které musí nést procesní odpovědnost, zejména byla-li obecným soudem stanovená lhůta k vyzývanému plnění dostatečná.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 27. 11. 2006 usnesení čj. 30 Ca 89/2006 -17, kterým vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku (ve výši 2000 Kč) a stejného dne vydal i výzvu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Obě písemnosti podle údajů na doručence byly stěžovateli odeslány doporučeně k rukám jeho zástupce, přičemž přijetí bylo zaměstnancem zástupce stěžovatele stvrzeno podpisem na doručence. Doručenka, která je součástí soudního spisu (čl. 16 ), obsahuje údaje o tom, že zásilka obsahuje jak výzvu podle vzoru č. 064 + 072 o. s. ř. o. s. ř. , tj. usnesení soudu o výzvě, aby účastník zaplatil soudní poplatek, má-li být jednáno nebo rozhodováno až po zaplacení soudního poplatku, tak výzvu podle § 51 odst.1 s. ř. s. s. ř. s. Doručenka je přitom jedním z prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či nedošlo k doručení písemnosti. Není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (§ 50f odst. 9 o. s. ř. o. s. ř. ). Stěžovatel tvrdí, že mu usnesení ze dne 27. 11. 2006, vyzývající jej k zaplacení soudního poplatku za žalobu, nebylo doručeno, ale nenavrhl žádné důkazy, které by presumpci správnosti údajů obsažených na doručence přesvědčivě vyvrátily. Nebylo-li přes údaj na doručence předmětné usnesení obsahem přijaté zásilky (zásilka měla podle obálky obsahovat nejméně dvě písemnosti, podle tvrzení stěžovatele však obsahovala jedinou), měl a mohl se stěžovatel v souladu se zásadou vigilantibus iura obrátit na soud, který mu písemnosti zaslal. Stěžovatel to neučinil, a Nejvyšší správní soud podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s. s. ř. s. považuje údaje na doručence za pravdivé.
Není právně významné tvrzení stěžovatele, podle nějž by soudní poplatek s ohledem na malou finanční částku včas zaplatil, kdyby mu byla výzva k zaplacení soudního poplatku doručena. Toto byť věrohodné tvrzení totiž není s to vyvrátit presumpci správnosti údajů na doručence. Podobně tvrdí-li stěžovatel, že neeviduje v doručené poště předmětné usnesení, nejedná se o tvrzení, které by bez dalšího mohlo zásadně zpochybnit správnost údajů na doručence.
Jakkoliv stěžovatel v rámci kasační stížnosti nevznesl námitku vztahující se k možnému porušení jeho práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky, Nejvyšší správní soud se zabýval rovněž ústavní konformitou svých závěrů v posuzované věci. Stěžovatel se obrátil na soud s žádostí o ochranu proti rozhodnutí žalovaného v souladu s čl. 36 odst. 2 Listin y. V souladu s čl. 36 odst. 1 Listin y se lze práva u soudu domáhat pouze stanoveným postupem, kterým je třeba rozumět rovněž splnění poplatkové povinnosti, vyplývající ze zákona o soudních poplatcích. Dospěl-li krajský soud k závěru, že stěžovatel svoji poplatkovou povinnost řádně nesplnil a stanovený postup tak nedodržel, a Nejvyšší správní soud na základě obsahu soudního spisu postupu krajského soudu přitakal, nebyla porušena práva stěžovatele garantovaná článkem 36 Listin y (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 59/2000 , Sb. n. u.ÚS, sv. č. 17, usnesení č. 6, str. 371, dostupné též na www. judikatura.cz).
Jakkoliv se postup krajského soudu v posuzované věci může jevit jako přísný, nelze mu nezákonnost vytknout. Kasační stížnost není důvodná a Nejvyšší správní soud ji proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s. ř. s. s. ř. s. , za použití ustanovení § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, úspěšnému žalovanému náklady řízení o kasační stížnosti nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. května 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
8 Afs 35/2007 -46