Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 16/2009 - 140

t a k t o :

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Hubáček n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nao 9/2009.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 vede pod sp. zn. řízení o žalobcově soukromoprávní žalobě (o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, nároku na náhradu mzdy a souvisejících nárocích). Usnesením ze dne 7. 6. 2007, č. j. - 1798, obvodní soud ustanovil žalobci opatrovníkem pro uvedené řízení Statutární město Kladno, se sídlem nám. Starosty Pavla 44, Kladno. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, Městský soud v Praze však usnesením ze dne 19. 9. 2007 č. j. - 1825, napadené usnesení obvodního soudu potvrdil. Žalobcovu ústavní stížnost proti oběma uvedeným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. . (Řízení o obdobné žalobcově žalobě je u téhož obvodního soudu vedeno i pod sp. zn. ).

Dne 22. 7. 2008 podal žalobce u Městského soudu v Praze opakovaně doplňovanou a rozšiřovanou žalobu na ochranu před nezákonnými zásahy a na ochranu proti nečinnosti. Předmětem této žaloby byla zejména otázka vyznačení doložky právní moci na výše uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2007, č. j. - 1798, dále postup a přípisy žalovaného ad 1) ve věci vedené jím pod č. j. [40] Spr 2297/2002, a postup a přípisy žalovaného ad 2) ve věci vedené jím pod č. j. Spr 2239/2008.

Městský soud, jenž řízení o této žalobě vedl pod sp. zn. , navrhl z důvodu objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů městského soudu přikázání věci jinému soudu. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl a usnesením ze dne 26. 11. 2008, č. j. Nad 31/2008 - 80, věc podle přikázal Krajskému soudu v Praze.

Krajským soudem je věc vedena pod sp. zn. . V jejím rámci žalobce podáním ze dne 4. 2. 2009 vznesl námitku podjatosti soudkyně krajského soudu JUDr. Evy Havlové.

V průběhu řízení o této námitce před Nejvyšším správním soudem (sp. zn. ) žalobce podáními ze dne 19. 2., 23. 2., 2. 3., 9. 3. a 23. 3. 2009 namítal podjatost soudce JUDr. Jaroslava Hubáčka, člena sedmého senátu, jenž měl o námitce podjatosti JUDr. Havlové rozhodovat. Uvedl zejména, že JUDr. Hubáček v jeho věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. nesprávně označoval žalovaného zaměstnavatele a způsobil zbytečné průtahy. Ke svým podáním žalobce předložil kopie usnesení obvodního soudu ze dne 6. 10. 1999, č. j. - 237, blíže neurčeného referátu ze dne 9. 2. 1995, podepsaného JUDr. Hubáčkem, přípisu místopředsedy obvodního soudu ze dne 26. 5. 1995, č. j. Spr 2030/89, první strany protokolu o jednání ze dne 20. 10. 1995 ve věci vedené obvodním soudem pod sp. zn. , přípisu místopředsedy obvodního soudu ze dne 14. 2. 1996, č. j. Spr 1338/95, přípisu obvodního soudu ze dne 9. 2. 1996, sp. zn. , a okamžitého zrušení žalobcova pracovního poměru ze dne 4. 3. 1992.

Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti dotčený soudce uvedl, že žalobce brojí proti jeho postupu a rozhodování v letech 1995 a 1996 ve vztahu vůči němu, a to právě v pracovněprávních sporech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. a . V těchto věcech JUDr. Hubáček zpočátku toliko zastupoval nepřítomného předsedu senátu 7 C, on sám byl předsedou senátu 19 C. Tyto skutečnosti ale nelze podřadit pod okolnosti odůvodňující jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci a ani jinak mu nejsou známy žádné okolnosti, pro které by byl vyloučen. Nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům, nepodílel se na projednávání a rozhodování věci v předchozím řízení, podjatý se necítí. Žalobce zná pouze z úřední činnosti u jmenovaného obvodního soudu. Překážku pak nespatřuje ani ve stížnostech, které vůči němu žalobce uplatňoval u vedení soudu v letech 1995 a 1996.

Věc byla v souladu s (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2003, č. j. - 5, publ. pod č. NSS; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), předložena k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího správního soudu, který shledal námitku podjatosti nedůvodnou.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16).

Žalobce opírá námitku podjatosti zejména o tvrzení, že JUDr. Hubáček projednával v letech 1995 a 1996 u Obvodního soudu pro Prahu 4 jeho soukromoprávní spor (sp. zn. ).

Právní úprava věta druhá a třetí vyjadřuje princip instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy, a to jako záruku vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. V judikatuře Nejvyššího správního soudu zabývající se institutem vyloučení soudců (např. usnesení ze dne 2. 9. 2004, č. j. - 54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS, či usnesení ze dne 31. 5. 2006, č. j. Nao 7/2006 - 121) je patrný konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. Z toho plyne, že není kladen důraz na absolutní neznalost projednávaného případu soudcem, překážkou pro projednání a rozhodnutí věci není jakékoliv dřívější poznání o dané věci. Ve správním soudnictví tak například v případě žaloby podané proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu (v důsledku zrušujícího soudního výroku) zpravidla rozhoduje tentýž senát, který nepochybně poznatky o věci již má.

V daném případě tedy bylo nutno zjistit, jestli k seznámení se dotčeného soudce s podstatou věci nedošlo způsobem, se kterým zákon spojuje jeho vyloučení, a tedy s ohledem na obsah žalobcovy námitky určit, zda se JUDr. Hubáček svou dřívější účastí na projednávání a rozhodování věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. , v níž je žalobce stále účastníkem řízení, nepodílel na projednávání a rozhodování věci v „předchozím soudním řízení“. Interpretací tohoto pojmu se přitom již Nejvyšší správní soud zabýval (srov. zejména usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. 53/2004, a usnesení ze dne 6. 1. 2005, č. j. - 54, publ. pod č. NSS) a uzavřel, že překážkou, která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu na předchozím soudním řízení může být pouze skutečnost, že by soudce na jiném stupni soudní hierarchie rozhodoval o totožné věci (totožnost věci je dána totožností účastníků a předmětu řízení), na které se podílel na odlišném stupni. Jinými slovy kupř. tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté v řízení opravném u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce.

Tak tomu však v souzené věci nebylo. Z kopií listin předložených žalobcem, jakož i z tvrzení samotného JUDr. Hubáčka je zřejmé, že tento soudce se v letech 1995 a 1996 u Obvodního soudu pro Prahu 4 účastnil projednávání žalobcovy abnormálně dlouho (a stále ještě) trvající soukromoprávní věci (sp. zn. ), jejímž předmětem jsou otázky neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, nároku na náhradu mzdy a souvisejících nároků. V následném průběhu tohoto řízení (tedy již bez účasti dotčeného soudce) obvodní soud usnesením ze dne 7. 6. 2007, č. j. - 1798, ustanovil žalobci opatrovníka. Otázky související s vyznačením doložky právní moci předmětného usnesení a další postup žalovaných pak žalobce učinil předmětem správní žaloby na ochranu proti nečinnosti a na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. . A právě v rámci řízení o této žalobě má dotčený soudce rozhodovat o podjatosti soudkyně krajského soudu JUDr. Evy Havlové.

Z uvedeného, jakož i z oddělenosti rozhodování věcí civilního a správního soudnictví, nutno dovodit, že předmětné věci, vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 a Krajským soudem v Praze, nevykazují přes jejich určitou souvislost žádné znaky totožnosti vyjma osoby žalobce. Tyto soudy nejsou v těchto konkrétních věcech v instančním vztahu.

S ohledem na zřejmou odlišnost uvedených věcí pak lze i ve vztahu k již časově poměrně vzdálené účasti JUDr. Hubáčka na projednávání věci sp. zn. před obvodním soudem uzavřít, že tento soudce nebude k projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. užívat žádné poznatky, jež by mohly vzbudit pochybnosti o vnitřní nezávislosti soudních institucí či instancí. Samotná skutečnost, že na Obvodním soudu pro Prahu 4 projednával a rozhodoval jinou věc téhož účastníka, proto není důvodem k jeho vyloučení.

Poukázal-li žalobce na skutečnost, že v předmětné soukromoprávní věci JUDr. Hubáček nesprávně označoval žalovaného (žalobcova zaměstnavatele) a způsobil průtahy, je nutno uvést, že okolnosti spočívající v postupu soudce či jeho rozhodování v konkrétní věci, zásadně nejsou samy o sobě, tedy aniž by ukazovaly na důvod jiný (např. na poměr k věci či účastníkům), důvody relevantními pro vyloučení soudce, neboť v postupu (i nesprávném) soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví.

Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti pro poměr uvedeného soudce k věci nebo k účastníkům řízení, námitka odůvodněna nebyla, stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti nasvědčující podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje podjatost, tak nelze bez přistoupení dalších faktů považovat za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního poměru uvedeného soudce k žalobci, žalovaným či k věci samé, pro nějž by měl mít Nejvyšší správní soud pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za situace, kdy rovněž dotčený soudce vyloučil existenci skutečností, jež by mohly být důvodem k jeho podjatosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Pokud jde o označení žalovaných, podává se, že v řízeních o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je žalovaný určen tvrzením žalobce ( , ; k tomu srov. blíže např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2003, č. j. - 9, publ. pod č. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2004, č. j. - 60), a proto Nejvyšší správní soud respektoval žalobcem mnohokráte zdůrazňované označení žalovaných „Česká republika – Obvodní soud pro Prahu 4“ a „Česká republika – Městský soud v Praze“.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2009

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu