Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 37/2008 - 66

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti žalovanému: Městský úřad ve Vyškově, se sídlem Masarykovo náměstí 1, Vyškov, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2008, čj. - 52,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2008, čj. - 52, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, kterým „Městského úřadu ve Vyškově, odbor správních a vnitřních věcí se ukládá, zahájit správní řízení podle občanského zákona do 30 dnů od právní moci rozsudku.“. Jako žalovaného žalobce označil Městský úřad ve Vyškově, odbor správních a vnitřních věcí. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21. 9. 2008 podal návrh na nastolení pokojného stavu podle , doplněný dne 16. 10. 2007. Městský úřad ve Vyškově, odbor správních a vnitřních věcí rozhodnutím ze dne 5. 12. 2007, čj. MV 48660/2007, návrh žalobce zamítl. Žalobce napadl rozhodnutí městského úřadu odvoláním, k němuž Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne 28. 2. 2008, čj. JMK 7390/2008, potvrdil rozhodnutí městského úřadu a zamítl odvolání žalobce.

Žalobce k žalobě připojil mj. kopii rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 5. 12. 2007, čj. MV 48660/2007, kterým se zamítá návrh žalobce na vydání rozhodnutí k ochraně pokojného stavu podle , ukládající M. I. povinnost zdržet se jednání, která směřují k zamezení snímání vchodu do budovy čp. 391 v k. ú. Vyškov kamerou a jednání, která znemožňují osvětlení chodby u vchodu do téhož domu; a kopii rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 2. 2008, čj. JMK 7390/2008, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí městského úřadu.

Krajský soud v Brně odmítl žalobu usnesením ze dne 19. 6. 2008, čj. - 52. Usnesení odůvodnil tím, že se jedná o věc, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, protože rozhodování správního orgánu podle je rozhodováním v soukromoprávní věci. Krajský soud v této souvislosti odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, čj. - 52. V souladu s krajský soud poučil žalobce o možnosti podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení žalobu proti rozhodnutí žalovaného u příslušného okresního soudu.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Ke skutkovému stavu zopakoval skutečnosti uvedené v žalobě a doplnil, že žalobu podal „ke Krajskému soudu v Brně, věcně a místně příslušnému“. Dále doplnil, že se věc marně snaží řešit již od roku 2006 a „musí … trpět protiprávní jednání … za pomoci Státního zastupitelství ve Vyškově, Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Komise k projednávání přestupků ve Vyškově, Odbor správních a vnitřních věcí ve Vyškově a Policie ČR OO Vyškov.“. Stěžovatel krajskému soudu rovněž vytkl, že „konstatuje zákony a paragrafy, podle kterých jedná, ale neaplikuje je na důkazy předložené žalobcem ani se o důkazech nezmiňuje“. Krajský soud také podle stěžovatele opomíjí souvislost veřejného práva s projednávanou věcí a cituje-li krajský soud rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. - 52, stěžovatel zdůraznil, že Nejvyšší správní soud hovoří v kontextu především o ochraně občanských práv a svobod, což ovšem připouští aplikaci tohoto ustanovení i v jiném než občanském právu. Konečně pak stěžovatel uvedl, že návrh na řízení podle podal on i M. I. – stěžovatel se domáhal, aby M. I. zanechal přelepování kamery, ten se pak domáhal, aby stěžovatel kameru odstranil, přestupková komise však rozhodla o zamítnutí obou návrhů.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud především konstatuje, že není podstatné, že stěžovatel výslovně nepodřadil stížní důvody žádnému z ustanovení Z obsahu kasační stížnosti je totiž zřejmé, že namítá důvod podle , který ostatně v posuzované věci jako jediný připadá v úvahu.

Dále Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ). Takové vady pak shledal.

Jakkoliv stěžovatel v popisu skutkového stavu v rámci žaloby uvedl, že o jeho návrhu na ochranu pokojného stavu podle rozhodl Městský úřad Vyškov a k odvolání stěžovatele následně i Krajský úřad Jihomoravského kraje – a kopii těchto rozhodnutí k žalobě přiložil, domáhal se vydání rozhodnutí, kterým by byla Městskému úřadu Vyškov uložena povinnost zahájit správní řízení podle .

Krajský soud si měl za tohoto rozporu v žalobě především ujasnit, k čemu návrh stěžovatele směřuje. Krajský soud ovšem žalobu bez dalšího odmítl, přičemž své usnesení zatížil podobným rozporem, jakým trpěla žaloba. V záhlaví usnesení tak uvedl, že rozhoduje o žalobě „na uložení povinnosti Městskému úřadu ve Vyškově, odboru správních a vnitřních věcí, zahájit správní řízení podle s M. I.“ a totéž zopakoval v narativní části usnesení, v další části odůvodnění však s odkazem k uvedl, že stěžovatel může proti napadenému rozhodnutí žalovaného podat žalobu u příslušného okresního soudu. Nejvyšší správní soud přitakává krajskému soudu v tom, že se obsah žaloby zdá nasvědčovat úvaze, podle níž se jedná spíše o žalobu, jíž je napadáno rozhodnutí správního orgánu, než o žalobu na ochranu proti nečinnosti, tuto otázku je však s ohledem na návrh výroku, jehož se stěžovatel domáhal, třeba postavit najisto.

V této souvislosti Nejvyšší správní soud v souladu s krajským soudem uzavírá, že žaloba brojící proti rozhodnutí správního orgánu vydanému podle má být projednána soudem v občanském soudním řízení (viz krajským soudem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, čj. - 52, www.nssoud.cz, a dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2006, čj. - 32, č. 908/2006 Sb. NSS), na rozdíl od krajského soudu ovšem dodává, že jinak tomu bude v případě žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, jakkoliv by se jednalo o nečinnost v řízení podle (v tomto směru srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. 9. 2007, čj. - 8, www.nssoud.cz).

Krajský soud si tedy předem dalšího postupu ujasní, čeho se vlastně stěžovatel žalobou domáhá. Za předpokladu, že by se jednalo o žalobu na ochranu proti nečinnosti, bude zřejmě nutné vyzvat stěžovatele k úpravě navrhovaného výroku rozsudku tak, aby odpovídal Pouze tehdy, bude-li nepochybně zřejmé, že žaloba brojí proti již vydaným rozhodnutím podle , může krajský soud přikročit k postupu podle I v takovém případě však bude vhodné, aby si krajský soud ujasnil, proti kterému rozhodnutí žaloba vlastně směřuje a kdo má být tedy v usnesení o jejím odmítnutí označen jako žalovaný (srov. analogicky a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. - 56, č. NSS).

Nejvyšší správní soud shledal napadené usnesení krajského soudu nepřezkoumatelným, proto je zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž krajský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ). Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2008

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 70