Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 23/2003 - 52

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce Ing. J. Č., zast. Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou v Brně, Obilní trh 4, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, odbor občanskoprávních agend, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , jímž byla odmítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2001, č. j. MHMP 198/2001, RZ 2/2001. Stěžovatel se ve své žalobě domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle , o správním řízení (), změněno rozhodnutí bytového odboru Úřadu městského části Praha 13 ze dne 9. 11. 2000,

č. j. Byt 1770/00/Vo, ve věci zásahu do pokojného stavu podle ustanovení , tak, že návrh žalobce na obnovení předchozího stavu spočívajícího v uložení povinnosti jeho bývalé manželce zpřístupnit byt č. 48, sestávající ze tří pokojů, kuchyně

a příslušenství v 8. nadzemním patře v P.5 v K. ulici, byl zamítnut. Citované usnesení Městský soud v Praze odůvodnil tím, že podle Nálezu Ústavního soudu

ČR ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. , Sb. nál. a usn. č. 65/sv. 11, je rozhodování podle příkladem svěření pravomoci správním orgánům rozhodovat

ve věcech občanskoprávních. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného lze označit

za rozhodnutí ve věci občanskoprávní, přičemž jeho předmětem nebylo veřejné subjektivní právo, ale právo soukromé, Městskému soudu v Praze už nepřísluší napadené rozhodnutí přezkoumat a ve věci rozhodnout. Nový procesní postup je upraven , jímž se stanoví v části páté ( a násl.), že se svého práva účastníci řízení mohou domáhat návrhem v občanském soudním řízení.

Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že se jako poškozený

a účastník řízení obrátil dne 10. 3. 2000 se svým podáním na správní orgán prvního stupně,

tj. Místní úřad Městské části Praha 13, přičemž z obsahu tohoto podání mělo být zcela jednoznačně patrno, že vedle poskytnutí ochrany ve smyslu stěžovatel také požadoval, aby bylo prošetřeno, zda jednáním jeho bývalé manželky nedošlo ke spáchání přestupku ve smyslu zákona o přestupcích, čímž mělo dojít k zahájení přestupkového řízení. Povinnost správního orgánu jednat a rozhodnout ve věci spáchání přestupku přitom stěžovatel dovozuje ze znění ustanovení a 20 . Stěžovatel je dále toho názoru, že celým svým postupem se správní orgány obou stupňů dostaly mimo jiné do rozporu se základními zásadami správního řízení, a to zejména

se zásadou vyjádřenou v , podle které správní orgány jsou povinny svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas

a bez zbytečných průtahů a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení věci. Stěžovatel, přestože bere na vědomí, že rozhodování podle je případem svěření pravomoci správním orgánům rozhodovat ve věcech občanskoprávních, rozhodování ve věcech přestupků je jednoznačně rozhodováním ve věcech veřejnoprávních a právo stěžovatele účastnit se řízení ve smyslu ,

o přestupcích, jako poškozený, je právem veřejnoprávní povahy. Stěžovatel se tak domnívá,

že řízení před správními orgány vykazovalo ve smyslu vady spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon, zvláště pak , takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

K námitce stěžovatele, že správní orgány neprošetřovaly, zda jednání L. Č. (bývalé manželky stěžovatele) nebylo jednáním přestupkovým, žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v případě přezkumu rozhodnutí vydaného v řízení o poskytnutí předběžné ochrany podle je taková námitka naprosto nerozhodná a nemístná. V této souvislosti navíc dodal, že danou námitku jako irelevantní odmítl i Ústavní soud

ČR usnesením ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , kterým odmítl ústavní stížnost žalobce. Z tohoto důvodu žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze z důvodů v kasační stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

V se stanoví, že žaloba je nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Podle soud odmítne návrh, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí

ve sporu nebo jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jimž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.

Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2000, č. j. Byt 1770/00/Vo změnil žalovaný rozhodnutí bytového odboru Úřadu městského části Praha 13 ze dne 9. 11. 2000, č. j. Byt 1770/00/Vo,

ve věci zásahu do pokojného stavu podle ustanovení , tak, že návrh žalobce na obnovení předchozího stavu spočívajícího v uložení povinnosti jeho bývalé manželce zpřístupnit byt č. 48, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství

v 8. nadzemním patře v P. 5 v K. ulici, byl zamítnut. Nejvyšší správní soud souhlasí s kvalifikací posuzovaného právního vztahu učiněnou Městským soudem v Praze, tj. že se jedná o právní věc vyplývající z občanskoprávních vztahů. Ostatně s tímto závěrem se ztotožňuje jak žalovaný, tak stěžovatel. Podstatou právní úpravy v § 5 občanského zákoníků – podle které, došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, se lze domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy, který může předběžně zásah zakázat, nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav, přičemž tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu – je poskytnutí ochrany především občanským právům a svobodám, tedy ryze soukromým zájmům fyzických a právnických osob, což implikuje použití takových prostředků ochrany, které jsou typické pro soukromoprávní vztahy.

Vzhledem ke shodnému názoru na kvalifikaci rozhodování podle , jakožto činnosti spadající jednoznačně do jurisdikce obecných soudů, nepovažuje zdejší soud za nutné dále rozvádět důvody podporující správnost učiněného závěru soudem nižší instance. Nicméně bylo třeba uvážit o zásadní námitce obsažené v kasační stížnosti týkající se stěžovatelem domnělého řízení o přestupku, které mělo být zahájeno na základě jeho podání ze dne 10. 3. 2000, kdy, podle názoru stěžovatele, správní orgán o tomto návrhu vůbec nejednal a nerozhodl. Neučinil tak ani Městský soud v Praze v napadeném usnesení, ačkoli, jak se zjišťuje z obsahu soudního spisu, stěžovatel na jednání (resp. nečinnost) správního orgánu v soudem posuzované žalobě poukazoval.

Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem stěžovatele, že účastníci přestupkového řízení mohou být tímto řízením dotčeni na svých veřejných subjektivních právech a tudíž mají nárok ve smyslu domáhat se ochrany těchto práv před soudy jednajícími

a rozhodujícími ve správním soudnictví. I když stěžovatel neprovedl precizní a výslovnou subsumpci svého návrhu pod konkrétní zákonné ustanovení, z obsahu výše uvedené námitky, která tvořila i jeden ze žalobních bodů v žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného,

má zdejší soud za to, že se stěžovatel domáhá u soudu ochrany před nečinností správního orgánu podle ve spojení s až 81

Podle § 79 odst. 1 ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. V se pak dále stanoví, že žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.

Ačkoliv současná procesní úprava umožňuje účastníkům řízení účinně se domáhat ochrany před nečinností správního orgánu ve správním soudnictví, v daném případě Městský soud v Praze nemohl o předmětném žalobním bodě rozhodnout, neboť institut soudní ochrany před nečinností správního orgánu, tak jak je upraven v až 81 , byl zaveden

až , , který nabyl účinnosti 1. 1. 2003. Soud tak nemůže rozhodovat o žalobních bodech podle právní úpravy, která nebyla platná v době, kdy mělo k stěžovatelem požadovanému jednání a rozhodnutí správního orgánu dojít, protože takovým postupem by byla prolomena zásada zákazu retroaktivity práva, jakožto jednoho

ze základních principů právního řádu jako celku. Přestože lze Městskému soudu v Praze vytknout to, že se ve svém usnesení s daným žalobním bodem vůbec nevypořádal, nezakládá takový nedostatek vadu způsobující nezákonnost tohoto usnesení.

V návaznosti na uvedené neshledal Nejvyšší správní soud postup Městského soudu v Praze nezákonným ve smyslu , když podle , s přiměřeným použitím ustanovení , návrh žalobce odmítl a zároveň

ho poučil o tom, že v posuzované věci se může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci daného usnesení u příslušného okresního (obvodního) soudu, a to tak, aby v této lhůtě žaloba došla k soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení

( ). Kasační stížnost tak není důvodná a soud ji podle zamítl.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel nebyl ve věci úspěšný a správní orgán náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepožadoval ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. 2. 2004

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu