Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 29/2008 - 31

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: V. S., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2007, č. j. – 15,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2007, č. j. - 15, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2005, č. X, rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně na poskytnutí příplatku k důchodu podle vlády č. 622/2004 Sb. (dále jen „ “), kterou podala jako osoba pobírající vdovský důchod po svém manželovi A. S., nar. 5. 3. 1925, zemřelému 23. 2. 1996, tak, že pod bodem I. jí přiznala podle tohoto příplatek k vdovskému důchodu od 6. 1. 2005 ve výši 2625 Kč za věznění manžela v době od 25. 2. 1948 do 19. 6. 1948, od 25. 6. 1948 do 25. 6. 1949, od 4. 2. 1952 do 7. 5. 1953 a od 17. 5. 1955 do 17. 5. 1961. Pod bodem II. žalovaná žádost o poskytnutí příplatku za dobu od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948 zamítla. V odůvodnění uvedla, že nárok na poskytnutí příplatku k důchodu podle mají státní občané České republiky, kteří pobírají vdovský nebo vdovecký důchod z českého důchodového pojištění po osobách, které v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 byly odsouzeny a vykonaly trest odnětí svobody, jeho část nebo vazbu pro trestný čin, za který byly rehabilitovány podle , o soudní rehabilitaci, nebo podle , o soudní rehabilitaci, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a od odporu proti němu, anebo jejichž odsouzení pro trestný čin uvedený v bylo zrušeno cestou obnovy řízení nebo stížnosti pro porušení zákona (tj. po „politických vězních“). Poživateli vdovského (vdoveckého) důchodu po politickém vězni náleží příplatek k důchodu ve výši 25 Kč za každý započatý měsíc trestu odnětí svobody, jeho část nebo vazby, vykonaný osobou, po které je tento důchod vyplácen ( ). Splnění podmínek uvedených v je v případě žalobkyně prokázáno za dobu od 25. 2. 1948 do 19. 6. 1948 a dále za další doby uvedené ve výroku I. rozhodnutí, takže po převodu na měsíce (po 30 dnech) činí tato doba 104 celých měsíců a jeden měsíc započatý, takže příplatek náleží stěžovatelce za 105 měsíců ve výši 2625 Kč s tím, že příplatek náleží od splátky důchodu za měsíc leden 2005, neboť nárok na výplatu vdovského důchodu vznikl před 1. 1. 2005. Žalovaná dále uvedla, že pro dobu od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948 nebyly splněny podmínky uvedené v , neboť tato doba nespadá do rozhodného období (25. 2. 1948 až 31. 12. 1989) vymezeného v .

Včas podanou žalobou napadla žalobkyně jen bod II. výroku rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2005 s odůvodněním, že její manžel byl ve vazbě od 5. 10. 1947 do 15. 12. 1947 a ve výkonu trestu odnětí svobody od 16. 12. 1947 do 19. 6. 1948, kdy byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. byla v této věci povolena obnova řízení a odsuzující rozhodnutí bylo zrušeno. Usnesením téhož soudu ze dne 30. 3. 2004 sp. zn. byla vyslovena úplná účast manžela žalobkyně na soudní rehabilitaci podle Pro vyslovení rehabilitace nebylo podstatné, kdy byla vykonána vazba a trest, ale z hlediska a byla klíčová jiná kritéria, a to především kdy došlo k pravomocnému odsouzení (mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990), přičemž toto kritérium bylo v dané věci splněno, neboť odsuzující rozsudek se stal pravomocným 9. 6. 1948, a dále, kdy byl údajný skutek spáchán (po 5. 5. 1945), což rovněž bylo splněno, neboť ke skutku mělo dojít 3. 10. 1947. Dalším rozhodným kritériem byla souvislost s trestnými činy uvedenými v , což rovněž bylo v případě manžela žalobkyně splněno, neboť zločin porušení subordinace podle § 145, § 146c a § 149 vojenského trestního zákona č. 19/1855 ř. z. je zahrnut pod písm. f). Rehabilitační usnesení ze dne 30. 3. 2004 se vztahuje na případ jako takový, a proto veškerá rozhodnutí, která se týkají odškodnění, mají pokrývat celou dobu nezákonného věznění. Žalobkyně odkázala na právní názor vyslovený Ústavním soudem v nálezu ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. , podle něhož „Záměrům rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem. Ustanovení rehabilitačních předpisů je právě s ohledem na jejich smysl a účel zapotřebí interpretovat extenzivně ve prospěch postižených osob. Na rozdíl od restitucí majetku takový výklad nemůže vést k nepřípustným zásahům do práv jiných osob.“ Žalobkyně navrhovala zrušení bodu II. napadeného rozhodnutí žalované.

Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 21. 12. 2005 k žalobě potvrdila, že žalobkyně požádala o přiznání příplatku k vdovskému důchodu podle vlády č. 622/2004 Sb. za dobu manželova věznění od 5. 10. 1947 do 19. 6. 1948, od 25. 6. 1948 do 25. 6. 1949, od 4. 2. 1952 do 7. 5. 1953 a od 17. 5. 1955 do 17. 5. 1961, a doložila, že k prvnímu výkonu trestu odnětí svobody byl manžel žalobkyně odsouzen rozsudkem Vojenského soudu I. stolice Brno ze dne 15. 12. 1947, sp. zn. – 2, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího vojenského soudu Praha ze dne 9. 6. 1948, sp. zn. . Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , byla v této věci povolena obnova řízení a byla zrušena odsuzující soudní rozhodnutí. Usnesením téhož soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. , bylo trestní stíhání manžela žalobkyně podle § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu z důvodu § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno a podle byla vyslovena jeho účast na soudní rehabilitaci. Další odsuzující rozhodnutí týkající se A. S. byla zrušena podle Žalovaná dále s poukazem na ustanovení vlády č. 622/2004 Sb. dovodila, že k přiznání příplatku k důchodu podle tohoto musí žadatel kromě dalších podmínek splňovat podmínku výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby v době 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989. Tato podmínka pro poskytnutí příplatku k důchodu není splněna za dobu věznění manžela žalobkyně od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poukázal na ustanovení vlády č. 622/2004 Sb. (o poskytnutí příplatku k důchodu ke zmírněné některých křivd způsobených komunistickým režimem v sociální oblasti), podle něhož se vztahuje na politické vězně, kteří v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 byli odsouzeni a vykonali trest odnětí svobody, jeho část nebo vazbu pro trestný čin, za který byli rehabilitováni podle dále v tomto citovaných zákonů. Jak vyplývá z úvodu citovaného , bylo toto vydáno podle , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. V úvodu tohoto zákona je mj. uvedeno, že Komunistická strana Československa, její vedení a členové jsou odpovědni za způsob vlády v zemi v letech 1948 – 1989. Krajský soud zdůraznil, že pro výklad účelu vládního považuje za důležité jeho označení, totiž že jde o přiznání nároku, který má zmírnit některé křivdy způsobené komunistickým režimem, vymezené časovým úsekem od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 (který odpovídá i dalším rehabilitačním zákonům). Jestliže je v vlády osobní rozsah vymezen tak, že se vztahuje na období od 25. 2. 1948, postupovala podle názoru krajského soudu žalovaná při vydání bodu II. výroku rozhodnutí ze dne 11. 1. 2005 v souladu s , pokud žalobkyni příplatek k vdovskému důchodu za dobu nezákonného věznění jejího manžela od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948 nepřiznala. Krajský soud dovodil, že za situace, kdy zákonodárce přesně vymezil počátek období, za které náleží příplatek k důchodu v souvislosti s nezákonným vězněním, není extenzivní výklad namístě. Soud proto podle , (dále jen „ “), žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, dovolávajíc se důvodu uvedeného v , tedy nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Vytýká Krajskému soudu v Ostravě, že se ztotožnil s právním názorem žalované, která sice přiznala stěžovatelce příplatek k vdovskému důchodu podle vlády v důsledku nezákonného odsouzení stěžovatelčina manžela, k němuž došlo dne 19. 6. 1948, ale pro výpočet výše příplatku přiznala pouze dobu po 25. 2. 1948 a období nezákonného věznění předcházející tomuto datu odmítla uznat s odůvodněním, že není splněna podmínka pro přiznání příplatku ve smyslu citovaného . Stěžovatelka znovu zdůrazňuje, že pro posouzení jejího nároku není rozhodné, od kdy byl její manžel ve vězení, ale zda odsuzující rozhodnutí nabylo právní moci v období mezi 25. 2. 1948 a 31. 12. 1989, a dále, zda byla provedena rehabilitace podle zákonů, na něž odkazuje. Jestliže na obě tyto otázky existuje kladná odpověď, a o tom není v projednávaném případě pochyb, pak zde podle stěžovatelky nárok existuje pro celé období věznění. Jiný výklad by byl v rozporu s tím, co opakovaně uvedl Ústavní soud, eventuálně Nejvyšší správní soud v rozhodnutích, kdy tyto soudy posuzovaly nároky osob, jež byly za minulého režimu nezákonně vězněny. Stěžovatelka odkázala na celou řadu nálezů Ústavního soudu, jejichž společným nosným motivem je interpretovat ustanovení rehabilitačních předpisů s ohledem na jejich smysl a účel extenzivně ve prospěch postižených osob v řízeních, ve kterých dochází k aplikaci zákonů, jimiž se demokratický právní stát snaží reagovat na křivdy vzniklé za minulého nedemokratického režimu. Stěžovatelka poukazuje též na některé rozsudky Nejvyššího správního soudu a dodává, že výklad, který zaujal soud, fakticky popírá část pravomocného rozhodnutí o soudní rehabilitaci, neboť ta byla vyslovena k celému období nezákonného věznění. Navrhuje, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na zdůvodnění svého vyjádření ke stěžovatelčině žalobě ze dne 21. 12. 2005 a navrhovala, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení a 3 , vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady řízení, pro něž by se mohl od zásady vázanosti rozsahem a důvody kasační stížnosti odchýlit. Dospěl k závěru, že kasační stížnost, v níž se stěžovatelka dovolávala nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu , je důvodná.

Ze správního spisu vyplývá a mezi účastníky je ostatně nesporné, že stěžovatelka je vdova po A. S., nar. 5. 3. 1925, zemřelém dne 23. 2. 1996, politickém vězni. Manžel stěžovatelky byl opakovaně odsouzen a opakovaně vězněn (včetně vazby) pro trestný čin, za který byl později rehabilitován způsobem předpokládaným též pro možnost poskytnutí příplatku k důchodu vdově po zemřelém politickém vězni. Rehabilitace se vztahuje též k prvnímu z řady odsouzení manžela stěžovatelky, neboť ve správním spise je založeno usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. , kterým bylo zastaveno trestní stíhání A. S. pro skutek kvalifikovaný jako zločin porušení subordinace podle § , 146 písm. c), 149, kterého se dopustil dne 3. 10. 1947. Soud dále vyslovil, že A. S. je podle per analogiam účasten soudní rehabilitace. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že A. S. byl rozsudkem Vojenského soudu I. stolice v Brně č. j. Vtr 758/47 – 19, ze dne 15. 12. 1947, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího vojenského soudu v Praze ze dne 9. 6. 1948, sp. zn. , za citovaný zločin uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, který vykonal v době od 5. 10. 1947 do 19. 6. 1948, kdy byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 31. 10. 2007, č. j. – 42, v němž byl posuzován nárok stěžovatelky na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , jako vdově po A. S. za dobu jeho věznění od 5. 10. 1947 do 19. 6. 1948, konstatoval s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. (ve věci V. F.), že usnesení vydané podle ve věci stěžovatelčina manžela A. S. – usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. , jímž bylo zastaveno trestní stíhání jmenovaného pro skutek kvalifikovaný jako zločin porušení subordinace podle § 145, § 146c, § 149 zákona č. 19/1855 ř. z., kterého se dopustil dne 3. 10. 1947, a jímž byla vyslovena účast uvedeného na soudní rehabilitaci podle , per analogiam, je podkladem pro přiznání jednorázové peněžní částky podle

Mezi účastníky není sporu o tom, že zmíněné usnesení bylo též podkladem pro přiznání příplatku k vdovskému důchodu stěžovatelky podle vlády č. 622/2004 Sb., ve znění vlády č. 405/2005 Sb. Sporným mezi účastníky zůstalo pouze to, zda s ohledem na citaci ustanovení uvedeného se poskytnutí příplatku, tedy odškodnění věznění stěžovatelčina manžela a tím i odškodnění stěžovatelky, vztahuje též na dobu předcházející v tomto (a ostatně též v celé řadě rehabilitačních předpisů) vymezenému časovému období, tj. předcházející datu 25. 2. 1948. Manžel stěžovatelky byl totiž vzat do vazby dne 5. 10. 1947 pro skutek kvalifikovaný jako zločin porušení subordinace podle zákona č. 19/1855 ř. z., odsouzen pro tento skutek rozsudkem Vojenského soudu I. stolice v Brně č. j. Vtr 758/47 – 19, dne 15. 12. 1947, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího vojenského soudu v Praze ze dne 9. 6. 1948, sp. zn. , přičemž tohoto dne mu pravomocně bylo uloženo za citovaný zločin vykonat trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců (který vykonal od 5. 10. 1947 do 19. 6. 1948).

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 18. 9. 2003, č. j. – 25, vyslovil názor, tehdy ve vztahu k nároku stěžovatele na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle (o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně ), v jehož je rovněž uvedeno, že se vztahuje občany, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, že vymezuje-li takto zákon svůj působnost, jedná se o vymezení působnosti osobní; tedy všechny osoby vězněné v dané době (zákonným způsobem rehabilitované) je třeba považovat za politické vězně podle tohoto zákona. Nejvyšší správní soud uvedl, že vymezené časové období přitom automaticky neznamená vymezení doby v jejímž rámci musel by být trest vykonán. V tomto směru odkázal na ustanovení (zrušení rozhodnutí ze zákona), podle něhož se zrušují pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající skutků spáchaných po 5. 5. 1945.

Rozhodující tudíž pro posouzení věci je, zda politický vězeň (ve smyslu rehabilitačních předpisů) byl osobou, která byla pravomocně odsouzena a vězněna mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, a u které bylo rozhodnutí o věznění zrušeno zákonem předepsaným způsobem.

Podle názoru Nejvyššího správního soudu tento výklad zaujatý ve vztahu k nárokům podle musí platit též pro nároky přiznávané podle vlády č. 622/2004 Sb. ve znění vlády č. 405/2005 Sb. Podle uvedeného mají nárok na příplatek k důchodu státní občané České republiky, kteří v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 byli odsouzeni a vykonali trest odnětí svobody, jeho část nebo vazbu pro trestný čin, za který byli rehabilitováni podle zde citovaných zákonů, mj. též podle o soudní rehabilitaci, nebo jejichž odsouzení pro trestný čin uvedený v , ve znění , bylo zrušeno cestou obnovy řízení, stížnosti pro porušení zákona a nebo podle o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, popř. byli nezákonně zbaveni osobní svobody a byli rehabilitováni podle a pobírají starobní nebo plný invalidní důchod z českého důchodového pojištění. Podle písm. b) téhož ustanovení mají nárok na poskytnutí příplatku k důchodu i ti, kteří po osobách uvedených v písm. a) pobírají z českého důchodového pojištění vdovský nebo vdovecký důchod.

V případě stěžovatelčina manžela je najisto postaveno, že podmínky tohoto ustanovení pro možnost přiznání příplatku k důchodu jsou splněny i pro období před datem 25. 2. 1948, neboť v zákonem vymezeném časovém období byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, za který byl později rehabilitován nařízením vlády předpokládaným způsobem a ve vymezeném období byl za tentýž čin též vězněn za skutek spáchaný po 5. 5. 1945. Pro posouzení věci není rozhodující, že trest byl zčásti vykonán i před tímto datem.

Jelikož rozsudek Krajského soudu v Ostravě tomuto právnímu posouzení věci neodpovídá, musel Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím rozhodnutí, tedy tím, že výrok II. přezkoumávaného rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2005, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o poskytnutí příplatku k vdovskému důchodu podle vlády č. 622/2004 Sb. za dobu věznění stěžovatelčina manžela od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948, je třeba pro nezákonnost zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení se závazným právním názorem poskytnout příplatek ke stěžovatelčině vdovskému důchodu i za toto období věznění jejího manžela.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2008

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu