Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 95/2007 - 39

č. j. - 39

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: H. O., zastoupené JUDr. Natašou Císařovou, advokátkou se sídlem Freyova 12/1, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2007, č. j. - 21,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 6. 10. 2005, č. j. OAM-1858/VL-07-11-2005 žalované Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení o azylu a o změně o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zamítl podle , , v platném znění (dále jen „“) rozsudkem ze dne 18. 7. 2007.

Rozsudek žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla kasační stížností, v níž uplatnila důvody podle a b) Předně namítala, že soud nesprávně posoudil příslušná ustanovení , které znamenají, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, zejména řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka v kasační stížnosti konstatovala, že po celou dobu azylového řízení uváděla, že se cítí ohrožena návratem na Ukrajinu, neboť má důvodnou obavu ze své fyzické likvidace. Orgány státní moci na Ukrajině nejsou objektivně schopné zabránit její fyzické likvidaci. Fungování státní správy je postaveno na úplatcích a v případě osoby, která vyhrožuje stěžovatelce smrtí, má odůvodněnou obavu, že využije všech svých kontaktů a možností k její likvidaci. Stěžovatelka pochází ze sociálně slabé skupiny obyvatel na Ukrajině. Nemá možnost si zajistit právní zastupování své osoby. Ustanovení uvádí možnost, že cizinec je ve své zemi pronásledován i z titulu příslušnosti k sociální skupině. Stěžovatelka nemá důvěru ve státní zřízení své země, neboť v ochraně práv rozhodují zejména finanční prostředky, které stěžovatelka nemá. Na základě shora uvedených důvodů, stěžovatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka závěrem požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden novelou č. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Pokud jde o jeho výklad, lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

K předneseným námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelka v průběhu správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, které by byť jen naznačovaly, že by byla ve vlasti vystavena pronásledování z důvodů pro azylové řízení významných, neboť stěžovatelka pouze konstatovala, že se obává svého bývalého přítele, který jí vyhrožoval, bil ji a zakazoval jí se s kýmkoliv scházet. Dále uváděla důvod legalizace pobytu v České republice. Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že osoby vystavené násilí ze strany svého bývalého partnera, netvoří sociální skupinu ve smyslu . Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2004, č. j. - 48, www.nssoud.cz, „sociální skupina ve smyslu ustanovení , o azylu, je společenský útvar, jenž je určitelný natolik přesně, aby byl vůbec způsobilý k pronásledování. Příslušnost k sociální skupině je totiž nutno vnímat jako možnost, na jejímž základě může ČR poskytnout ochranu i z jiných důvodů motivujících k pronásledování než z důvodu rasy, náboženství, národnosti či politického přesvědčení. Takovými důvody jsou typicky příslušnost k sexuálním menšinám, skupinám spojeným přesvědčením nenáboženské a nepolitické povahy a jiným skupinám, jevícím znak způsobilý k pronásledování, jenž nemusel být zákonodárci v době přijímání vůbec znám. Za sociální skupinu proto nemůže být považována skupina lidí, kteří nemají v daném státě vliv, a to zejména proto, že se nejedná o objektivní ověřitelnou skutečnost, ale o pocit, jímž v určité fázi svého života může trpět takřka jakýkoli člověk v jakékoli reálně existující společnosti.“

Nejvyšší správní soud k tomu v posuzovaném případě dodává, že stěžovatelka uvedla pronásledování z důvodu příslušnosti k sociálně slabé skupině poprvé až v kasační stížnosti a rozšířila tak důvody kasační stížnosti nad rámec bodů žalobních. Podle Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke stížním důvodům, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl; k tomu zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. - 49 (publ. pod č. NSS), dále též např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 33. K otázce ekonomických obtíží a snaze o legalizaci pobytu v ČR jako nedostatečného důvodu odůvodněného strachu z pronásledování se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 30. 10. 2003, č. j. - 43, www.nssoud.cz, dále v rozsudku ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. - 44 (publ. pod č. NSS). K zamítnutí žádosti stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle ustanovení lze odkázat na právní názor vyslovený např. v rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59 (publ. pod č. NSS).

Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.

Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle a odmítl.

O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona ( ).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu