Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 9/2003 - 33

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce V. H., zastoupeného Mgr. Markem Janstou, advokátem se sídlem Palackého 267, 293 01 Mladá Boleslav, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 11. 2002, čj. OAM-5092/VL-10-17-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2003, čj. -15,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2002, čj. OAM-5092/VL-10-17-2002, zamítlo Ministerstvo vnitra žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodlo, že se žalobci neuděluje azyl podle , 2 a zákona o azylu a že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

Žalobce napadl rozhodnutí ministerstva vnitra opravným prostředkem doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 13. 12. 2002. V opravném prostředku (po 1. 1. 2003 posuzovaném jako žaloba) žalobce zejména namítl, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a neopatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí. Řízení před správním orgánem neposílilo žalobcovu důvěru ve správnost rozhodování správního orgánu, neboť správní orgán se žádostí nezabýval svědomitě a odpovědně; vydané rozhodnutí je tak nepřesvědčivé. Ve správním řízení došlo i k nesprávnému právnímu posouzení žalobcovy žádosti o udělení azylu. Podle žalobcova názoru tak žalovaný porušil , , a . Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 o opravném prostředku nerozhodl a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně a místně příslušnému na základě ustanovení zákona o azylu a ustanovení čl. II odst. 1 , kterým se mění , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 25. 7. 2003, čj. -15. V řízení před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobcem v obecné poloze ani jiné vady, pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil se žalovaným v posouzení důvodu, pro nějž byla žalobcova žádost o udělení azylu zamítnuta. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce opustil Ukrajinu z ekonomických důvodů: nemohl si sehnat práci a měl také potíže se splacením dluhu. Jeho věřitel mu kvůli nesplacenému dluhu vyhrožoval; žalobce se však neobrátil na policii, protože nebyl schopen tyto ústní výhrůžky nijak prokázat. Žalobce dále uvedl, že ve své vlasti neměl problémy se státními orgány ani s policií a při návratu by se obával jen toho, že po něm jeho věřitel bude požadovat vrácení půjčených peněz. Jedním z důvodů, pro něž žalobce požádal o udělení azylu, byla též snaha o legalizaci pobytu v České republice, kde žalobce pobývá již od roku 2001.

Krajský soud při přezkumu správního rozhodnutí zjistil, že správní orgán I. stupně se s využitím obsáhlých materiálů podrobně zabýval situací na Ukrajině; nelze tedy dovodit, že by jeho rozhodnutí bylo nepodložené a nepřesvědčivé. Žalovaný v řádně vedeném správním řízení dospěl k názoru, že jedinými důvody žalobcovy žádosti o udělení azylu jsou ekonomické potíže, problémy s věřiteli a snaha o legalizaci pobytu. Proto postupoval správně, když aplikoval ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, ve znění tehdy účinném, podle nějž se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Krajský soud též poukázal na to, že výroky napadeného rozhodnutí o neudělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu a o neexistenci překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu jsou v projednávané věci nadbytečné: možnost udělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu totiž přichází v úvahu pouze při neudělení azylu podle § 12. O překážce vycestování pak má správní orgán rozhodovat jen při neudělení či odnětí azylu, nikoli při zamítání žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu, který byl žalobci doručen dne 5. 9. 2003, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , (dále jen „“), tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel podle svého názoru splňuje předpoklady pro udělení azylu podle zákona o azylu. Tvrdí, že žádost o udělení azylu podal z důvodu problematické bezpečnostní situace v zemi svého původu, kde jsou státní orgány propojeny se skupinami mafie. Uvedl, že když se v místě svého bydliště obrátil na policii se žádostí o ochranu před svým věřitelem, policie podmínila poskytnutí ochrany jeho osobě zaplacením peněz. Dodal, že se i v současnosti obává návratu na Ukrajinu, neboť vymahači jeho věřitele mu již telefonicky vyhrožovali fyzickou likvidací pro případ, že by se vrátil domů a nesplatil půjčku včetně nepřiměřeně vysokých úroků. Závěrem proto stěžovatel navrhl, aby napadené rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů.

Podle není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

V podané kasační stížnosti stěžovatel dovozoval, že je v zemi svého původu ohrožen na životě v důsledku výhružek svého věřitele. V žalobě však stěžovatel toto tvrzení zpochybňující rozhodnutí žalovaného neuvedl: omezil se pouze na obecné výtky týkající se procesních pochybení žalovaného správního orgánu v průběhu řízení o udělení azylu. V řízení před soudem se stěžovatel nezmínil o jakékoli své obavě z pronásledování z důvodů obsažených v § 12 zákona o azylu ani netvrdil, že jeho život a svoboda jsou v zemi jeho původu ohroženy z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení, což by zakládalo existenci překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Rovněž poukaz na to, že policejní orgány v místě jeho bydliště odmítly stěžovateli poskytnout ochranu, pokud jim za to nezaplatí, a o jejich propojení s mafií, je v řízení před kasačním soudem novou skutečností, k níž nelze přihlížet ( ).

Nejvyšší správní soud nemůže ze shora uvedených důvodů přihlížet ke stížnostní námitce vytýkající správnímu orgánu i krajskému soudu to, že u stěžovatele neshledaly existenci důvodů podmiňujících udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, neboť se jedná o nově namítaný důvod neuplatněný v řízení před krajským soudem. Totéž platí i o popisu skutkových okolností, které podle stěžovatele svědčí o pronásledování jeho osoby splňující znaky pronásledování podle citovaného ustanovení. Žalobce se ani v řízení před správním orgánem ani v řízení před soudem o těchto skutečnostech nezmínil.

Jestliže se důvod kasační stížnosti, jež stěžovatel učinil obsahem své kasační stížnosti, opíral jen o tyto nové skutečnosti, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou podle , neboť se opírala o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před krajských soudem, ač tak mohl učinit.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. 3. 2004

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu