Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 5/2003 - 46

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobců: A) L. D., B) nezl. A. D., C) nezl. A. D., D) nezl. I. D., žalobci všichni pak právně zastoupeni JUDr. Karlem Literou, advokátem v Berouně, Pivovarská 170, 266 01 Beroun, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2002, čj. OAM-647/VL-07-P13-2001, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2003, čj. -25,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2003, čj. -25, se ve výroku I. zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 5. 6. 2002, čj. OAM-647/VL-07-P13-2001 bylo k žádosti žalobkyně A) (v textu též „stěžovatelka“), podané jejím jménem a jménem jejích nezletilých dětí vysloveno, že se jí azyl podle § 13, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu neuděluje a že se na ni ani na její děti nevztahuje překážka vycestování (§ 91 zákona o azylu).

Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci 19. 7. 2002 podle procesních předpisů tehdy účinných opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím žalovaného ministerstva. Vrchní soud, jemuž byla věc s vyjádřením žalovaného a správními spisy předána 28. 11. 2002, ji do konce roku 2002 neskončil a po datu 1. 1. 2003 spisy předal Krajskému soudu v Praze, který se stal nadále věcně a místně příslušným.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2003, čj. -25, zamítl návrh žalobců na ustanovení zástupce soudem pro řízení (sub I. výroku usnesení) a poučil je o možnosti podat proti tomuto výroku kasační stížnost; dále vyzval žalobce, aby sdělili, zda souhlasí s tím, že věc bude projednána bez nařízení jednání a k tomu, aby sdělili specifikaci nákladů řízení, které jim případně v souvislosti s řízením vznikly.

Žalobci (včetně manžela žalobkyně H. D. a dvou jejich nově narozených dětí O. a A.; z těch však žádný původní opravný prostředek nepodal a rozhodnutí správního orgánu se ani o nich jako o účastnících řízení nezmínilo) dopisem ze dne 14. 4.

2003 podali proti usnesení ze dne 3. 3. 2003 kasační stížnost (stalo se tak včas a ve lhůtě zákonem stanovené) s tím, že žádají, aby o udělení azylu bylo rozhodnuto s nařízením jednání a s tím, že trvají na ustanovení zástupce soudem pro řízení. Uvedli, že otázka zdraví a života pěti dětí je natolik vážná, že k ní nelze přistoupit tak jednoduchým způsobem, jak to krajský soud navrhl.

Usnesením ze dne 30. 4. 2003, již v řízení o podané kasační stížnosti, uložil poté krajský soud stěžovatelce, a to i jako zákonné zástupkyni jejích nezletilých dětí, aby předložila plnou moc udělenou advokátovi nebo aby požádala o ustanovení advokáta soudem a za tím účelem doložila své majetkové poměry.

Tomuto pokynu soudu stěžovatelka vyhověla a krajský soud jí poté usnesením ze dne 3. 6. 2003 ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupcem JUDr. Karla Literu, advokáta v Berouně; uložil jí, aby v součinnosti s advokátem odstranila vady podané kasační stížnosti (především aby uvedla důvod ve smyslu , jímž kasační stížnost má být odůvodněna); současně soud zaslal kasační stížnost žalovanému s tím, že se k ní může vyjádřit. Toto vyjádření nebylo až do předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu do spisu dodáno.

Stěžovatelka následně (23. 7. 2003) krajskému soudu dopisem sdělila, že se jí s advokátem nepodařilo kontaktovat ani osobně, ani telefonicky.

Krajský soud poté kasační stížnost předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.

O stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil:

Především tu je k řešení otázka, zda lze připustit kasační stížnost na rozhodnutí, jímž není v řízení před správním soudem vyhověno žádosti za ustanovení advokáta jako zástupce. Krajský soud při předložení stížnosti v předkládací zprávě vychází z toho, že taková stížnost přípustná je. Tento názor sdílí i Nejvyšší správní soud. Ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) sice činí nepřípustnou stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, o takové rozhodnutí se však nejedná. Zamítnutím žádosti se tu rozhoduje o významném procesním právu žalobce být - při splnění zákonem stanovených předpokladů - v soudním řízení zastoupen, zpravidla advokátem. Nejde tu tedy o pouhé procesní opatření, jímž se toliko reguluje postup soudu, ale o rozhodnutí o významném ústavním právu na právní pomoc v soudním řízení ( d). Ve shodě s dosavadní judikaturou vychází proto Nejvyšší správní soud z toho, že i tomuto právu je třeba poskytnout ochranu cestou kasační stížnosti při splnění zákonných podmínek.

Takovou podmínkou je i uvedení zákonného důvodu, pro který je kasační stížnost podána, neboť kasační stížnost nemůže být podána z důvodu libovolného, ale jen z toho, který je pojmenován v Takový důvod však stěžovatelka - byť velmi jednoduchým způsobem - uvedla. Namítla totiž, že trvá na ustanovení zástupce proto, že otázka zdraví a života jejích pěti dětí je natolik vážná, že ji nelze posoudit na soudě bez toho, že by jí byla poskytnuta právní pomoc a že by ve věci nebylo nařízeno jednání.

Stížní tvrzení zjevně odporuje závěru krajského soudu v naříkaném usnesení, že totiž po posouzení návrhu a s přihlédnutím k obsahu žaloby dospěl soud k tomu, že ochrana práv žalobců nevyžaduje ustanovení zástupce soudem. To pak lze zjevně podřadit pod stížnostní důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d), totiž nedostatek důvodů, mající za

následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí ve výroku, jímž nebylo vyhověno žádosti o ustanovení zástupce.

Proto Nejvyšší správní soud považuje stížnost za přípustnou a odůvodněnou; nelze tu navíc odhlédnout od faktu, že stěžovatelka je cizinka bez právního vzdělání, a třebas jí pro řízení o kasační stížnosti ustanovil krajský soud advokáta, jemuž také bylo usnesení řádně doručeno, ten zůstal zcela nečinný a není důvod stěžovatelce nevěřit, že se jí nepodařilo zástupce jakkoli kontaktovat. Jednoduchou formu podané stížnosti s prostým, nicméně zřetelným vyjádřením kasačního důvodu jí pak tím spíše nelze přičítat k tíži.

Ve věci samé pak Nejvyšší správní soud co do merita stížnosti dále uvážil:

Pro ustanovení zástupce soudem zákon stanoví několik podmínek ( ): především musí být dány předpoklady pro osvobození navrhovatele od soudních poplatků (tuto podmínku s ohledem na obsah spisu a žádosti o ustanovení zástupce stěžovatelka nepochybně splňuje a ani krajský soud splnění této podmínky nebere v pochybnost).

Druhou podmínkou je splnění předpokladu, aby ustanovení zástupce bylo třeba k ochraně práv navrhovatele. Krajský soud splnění této podmínky neshledal s tím, že - jak uvedl v důvodech - posoudil návrh a přihlédl k obsahu žaloby. Vlastní učiněné zjištění ani jeho konfrontaci s potřebou ochrany práv žalobců však do usnesení nepojal.

Takové rozhodnutí je v důsledku toho v posuzované věci nepřezkoumatelné.

Návrh sám (původní opravný prostředek) je sice zčásti obvyklým formulářem, ve věcech azylových zhusta používaný. Stěžovatelka jej ale doplnila obsažným vlastnoručním podáním (pravděpodobně v ruštině) a připojila k němu deset listů dokumentace (v češtině a ukrajinštině). Její rukopisné podání ani připojená cizojazyčná dokumentace (zčásti navíc obtížně čitelná) nebyly přeloženy, a lze z nich vyčíst nanejvýš to, že zčásti snad jde o lékařské zprávy, týkající se jedné žalobkyně (nezletilé A. D.), kterým zřejmě má být dokreslen její vážný zdravotní stav. Zda si krajský soud zjednal jasno o obsahu cizojazyčné žaloby jinak, není z obsahu spisu patrno a odůvodnění napadeného rozhodnutí se o vlastním obsahu žaloby nezmiňuje.

Za této situace pak ale nelze beze zbytku a bezpečně seznat, jaké důvody vlastně žalobci proti rozhodnutí správního orgánu uplatňují a zda tedy ochrana jejich práv ustanovení zástupce vyžaduje nebo nevyžaduje.

K tomu je ale vhodné dodat, že hmotněprávní charakter projednávané věci (zde zřejmě žalobou tvrzený azylový důvod), tedy důvod žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit na to, zda je zástupce třeba k ochraně práv. Přinejmenším stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v České republice. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí a u jiné osoby to nutné nebude. Žalobkyně A) je však zjevně nedostatečně znalá jazyka, v němž se řízení před soudem vede a povědomost o českém právu (které její práva zakládá) tu v širším rozsahu nelze předpokládat, ostatní žalobci jsou pouze děti a navíc rovněž cizinci. Jejich osobní situace - kterou žalobkyně A) dostatečně jasně i v kasační stížnosti naznačila - nijak nenasvědčuje tomu, že by k ochraně jejich práv nebylo zástupce zapotřebí.

Jinak řečeno, při rozhodování o tom, zda je zástupce třeba k ochraně práv, nelze naznačené úvahy nahradit - byť i zde nevyřčenými - úvahami o tom, zda sám obsah žaloby (navíc podstatnou měrou nezjištěný, přinejmenším v důvodech napadeného rozhodnutí nepopsaný) pravděpodobně povede nebo nepovede k úspěchu v řízení samotném.

Lze tedy shrnout, že napadené rozhodnutí krajského soudu je třeba mít ve výroku I. o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Proto jej Nejvyšší správní soud zrušil.

V dalším řízení krajský soud pořídí překlad žaloby (opravného prostředku) a po jejím posouzení a s přihlédnutím k osobním poměrům všech žalobců znovu rozhodne o žádosti a bude pokračovat v řízení. Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2003

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu