Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 290/2022 - 19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: H. Q. N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2022, č. j. – 20,

takto:

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 25. 10. 2022, č. j. – 20, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany (výrok I.) a nepřiznal žalobě odkladný účinek (výrok II.).

[2] Krajský soud konstatoval, že žalobce nevylíčil dostatečně své majetkové poměry. Většinu položek formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nevyplnil; ke každé „kapitole“ tohoto potvrzení uvedl pouze slovo „NEMÁM“, a to i u své partnerky. Přitom za účelem zajištění základních potravin a přístřeší musí žalobce a jeho rodina jistými příjmy disponovat. Skutečnost, že žalobce žádné příjmy neuvedl, činí jeho žádost nevěrohodnou.

[3] Dále krajský soud uvedl, že žalobce se žalobou domáhá přezkumu rozhodnutí o neudělení azylu. Tuto věc nelze považovat za složitou po skutkové, ani po právní stránce; účastníci typově stejných řízení běžně formulují své žalobní návrhy bez odborné právní pomoci. Dle krajského soudu se žalobce orientuje v českém právním řádu, neboť jsou mu známy jeho procesní možnosti, o čemž svědčí podaný návrh na ustanovení zástupce, označení napadeného rozhodnutí, i podání žaloby v zákonné lhůtě. Žaloba rovněž obsahovala projednatelné žalobní body. Podle krajského soudu je tudíž žalobce schopen bránit svá práva v této věci před soudem sám.

[4] Jelikož žalobce dostatečně nevylíčil své majetkové poměry a ustanovení zástupce nebylo k ochraně jeho práv nezbytně třeba, nesplňoval žalobce žádnou z kumulativních podmínek pro ustanovení zástupce. Krajský soud proto návrh žalobce na ustanovení zástupce dle (dále jen „“) zamítl.

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává proti výroku I. usnesení krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod , b) a d) Stěžovatel zároveň žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.

[6] Stěžovatel namítá, že krajskému soudu pravdivě sdělil informace o svých majetkových poměrech. Jako žadatel o azyl nemůže pracovat, tudíž je bez příjmů a odkázán na svého syna, který mu zajišťuje ubytování a stravu. Do formuláře tuto skutečnost neuvedl, neboť nevěděl, do které „kolonky“ ji má vepsat; nicméně uvedené skutečnosti nemají vliv na to, že je stěžovatel nemajetný. Krajský soud označil údaje v potvrzení o majetkových poměrech za nevěrohodné, aniž by přihlédl ke všem okolnostem, svůj závěr neodůvodnil, a nadto nemá tento závěr oporu ve spise. Napadené usnesení krajského soudu stěžovatel považuje za nepřezkoumatelné.

[7] K závěru krajského soudu, dle kterého právní úprava azylového řízení není složitá, a účastníci si v podobných řízeních formulují návrhy sami, stěžovatel uvádí, že žadatelům o azyl poskytuje právní pomoc (včetně přípravy žaloby) Ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím advokátů. Této pomoci využil také stěžovatel, nicméně právní pomoc poskytovaná Ministerstvem zahraničních věcí se nevztahuje na zastupování v řízení před soudem. Pro žadatele o azyl, občana cizí země, je právní úprava azylového řízení složitá, zvláště pokud zcela nerozumí českému (právnímu) jazyku. K podání včasné žaloby a využití dalších procesních práv došlo v součinnosti s advokátem, a krajský soud z těchto skutečností nemůže dovozovat, že je stěžovatel znalý českého právního řádu.

[8] Stěžovatel má za to, že u něj byly splněny obě podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení a krajský soud tuto otázku posoudil nesprávně.

[9] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení krajského soudu, které se dotýká výlučně stěžovatele, nevyzýval Nejvyšší správní soud žalovaného k vyjádření.

[10] K žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že z usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS (judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz) plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení se neuplatní v případech, ve kterých kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Napadené usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení advokáta nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. V projednávané věci tak nemusí být podmínka zastoupení advokátem splněna.

[11] Protože však stěžovatel o ustanovení advokáta výslovně požádal, zdejší soud se jeho návrhem zabýval. Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti, zejména je z ní zřejmé, proč stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, a že argumentaci krajského soudu pochopil. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání v tom, aby o takto formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatel v důsledku neznalosti práva mohl utrpět újmu. Nejvyšší správní soud tudíž stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl, neboť ustanovení zástupce z řad advokátů není v posuzovaném případě nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele ve smyslu (výrok I. tohoto rozsudku).

[12] Poté Nejvyšší správní soud přistoupil k vlastnímu posouzení kasační stížnosti. Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[13] Předně nelze přisvědčit stěžovateli, že je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Stěžovatel namítá, že krajský soud „nijak neodůvodnil“ svůj závěr, dle kterého neuvedl v potvrzení o majetkových poměrech pravdivé údaje. Dále stěžovatel uvádí, že krajský soud spekuluje, že by stěžovatel měl mít nárok na sociální dávky. Napadené usnesení je nicméně řádně a logicky odůvodněno, a je z něj patrné, jaké důvody vedly krajský soud k závěru o nevěrohodnosti stěžovatelem uvedených informací (viz odstavec 5 napadeného usnesení). Pomoc státu ve formě sociálních dávek krajský soud zmínil pouze jako jeden z potenciálních příjmů stěžovatele, aniž by o jeho nároku na tuto pomoc jakkoli „spekuloval“. Přestože je odůvodnění napadeného usnesení stručné, kritéria přezkoumatelnosti splňuje.

[14] Stěžovatel v kasační stížnosti pouze obecně uvedl, že skutkový stav zjištěný krajským soudem nemá oporu ve spise. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o jinou vadu řízení ve smyslu Nejvyšší správní soud však tuto vadu řízení před krajským soudem neshledal; z obsahu spisu krajského soudu je patrné, že krajský soud vycházel při svém rozhodování z podkladů poskytnutých stěžovatelem (tj. z kusých informací, které stěžovatel uvedl v příslušném formuláři).

[15] Důvod kasační stížnosti ve smyslu tedy není dán.

[16] Účastníkovi lze na jeho návrh ustanovit zástupce podle tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

[17] Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pro osvobození od soudních poplatků je nezbytné, aby navrhovatel soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a současně aby projevil zákonem předpokládanou aktivitu a předložil doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li tuto povinnost, soud jeho poměry z úřední povinnosti nezjišťuje (srovnej například usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. – 50, č. NSS).

[18] Jak vyplývá z předloženého soudního spisu a napadeného usnesení, stěžovatel současně s podáním žaloby požádal o ustanovení zástupce ve smyslu Krajský soud stěžovatele přípisem ze dne 29. 9. 2022, č. j. – 9, vyzval k vyplnění formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a upozornil jej, že zástupce z řad advokátů mu může být ustanoven za podmínky, že stěžovatel prokáže, že nemá dostatečné prostředky. V samotném formuláři je u každé jeho části (I. – XI.) výslovně uvedeno, jaké skutečnosti je třeba v dané části uvést, a jakými listinami tyto skutečnosti doložit. Krajský soud tak reagoval na stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce vhodným a srozumitelným způsobem, čímž splnil svou poučovací povinnost (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, č. j. – 19). Bylo na stěžovateli, aby následně krajskému soudu sdělil a doložil, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; stěžovatel však zaslal soudu nevyplněný formulář, resp. ke každé z jeho částí uvedl pouze „NE“ či „NEMÁM“.

[19] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s náhledem krajského soudu, že stěžovatelem uváděné údaje se jeví jako nevěrohodné. Stěžovatel musí uspokojovat své základní životní potřeby (náklady na bydlení, stravování, ošacení apod.), avšak z údajů uvedených stěžovatelem ve formuláři není zřejmé, z čeho tyto výdaje hradí. Krajský soud tak postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že u stěžovatele nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. – 88, č. 1962/2010 Sb. NSS), a tedy že není splněna první podmínka pro ustanovení zástupce pro řízení.

[20] Stěžovatel sice v kasační stížnosti uvádí další okolnosti týkající se jeho osobních a majetkových poměrů, nicméně nezdůvodnil-li náležitě svůj návrh v řízení před krajským soudem, nemůže toto své opomenutí zhojit nyní v řízení o kasační stížnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. – 9).

[21] Krajský soud současně dospěl k závěru, že ustanovit stěžovateli zástupce není k ochraně jeho práv „nezbytně třeba“ (druhá zákonná podmínka pro ustanovení zástupce; viz odstavec [16] výše). Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk (srovnej např. rozsudky ze dne 30. 9. 2003, č. j. – 47, č. NSS, či ze dne 26. 2. 2004, č. j. – 45, č. NSS). Za hlavní kritérium pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení je přitom považován návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. – 12).

[22] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalobu, včetně návrhu na ustanovení zástupce, sepsal advokát v rámci poskytnuté bezplatné právní pomoci ze strany Ministerstva zahraničních věcí, a z jejího obsahu tak nelze dovozovat, že je stěžovatel obeznámen s českým právním řádem.

[23] Institut ustanovení zástupce na základě žádosti účastníka řízení je institutem výjimečným, a lze jej využít jen v případech vskutku závažných jak z hlediska jejich dopadu na účastníka, tak i z hlediska právní náročnosti věci (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. – 21). Úmyslem zákonodárce není přiznat právo na ustanovení zástupce každému, kdo o to požádá; v opačném případě by zákonodárce spojoval možnost ustanovení zástupce pouze se splněním podmínek pro osvobození od soudních poplatků, a nikoliv též s nezbytností ochrany práv účastníka (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2022, č. j. – 14). Pojem nezbytnosti je přitom třeba vykládat tak, že jde o situace, v nichž je konkrétními okolnostmi odůvodněn závěr, že bez zastoupení by účastníkovi řízení mohla vzniknout nikoli nezanedbatelná újma, přičemž se jedná pouze o benefit poskytnutý účastníkům soudních řízení ze strany státu (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. ; všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz).

[24] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že „[M]inisterstvo zahraničí poskytuje žadatelům o azyl bezplatnou právní pomoc prostřednictvím advokátů, kteří s účastníkem celou věc nejprve zkonzultují a poté připraví i žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí azylu, kterou žadateli předají k podání.“ Z uvedeného je patrné, že stěžovatel měl možnost věc konzultovat s právním profesionálem, který pro něj následně připravil i žalobu – tedy, jak vyplývá z výše citované judikatury, po odborné stránce nejnáročnější úkon v řízení. V souvislosti s formulací žalobních bodů tak stěžovateli byla poskytnuta právní pomoc, byť ne zástupcem ustanoveným podle Tím bylo eliminováno riziko vzniku nezanedbatelné újmy spočívající v nesprávné formulaci žaloby. Vznik nezanedbatelné újmy stěžovateli nehrozí ani v dalším průběhu řízení, jelikož jádrem tohoto řízení je posouzení skutkových okolností týkajících se stěžovatelova pobytu na území České republiky a možnosti udělení azylu, a nikoliv posouzení komplikovaných právních otázek, jež by potenciálně ustanovení zástupce mohlo odůvodňovat. Co se týče neznalosti českého jazyka, na kterou stěžovatel poukazuje, z rozhodnutí žalovaného založeného ve spise krajského soudu vyplývá jednak, že stěžovatel žije v České republice přibližně 40 let, a jednak že ve správním řízení s žalovaným komunikoval v českém jazyce (viz např. str. 2 rozhodnutí žalovaného); je tak zřejmé, že stěžovatel se česky dokáže dobře dorozumět. Ani v důsledku neznalosti českého jazyka tak stěžovateli nemůže v řízení vzniknout újma. Nejvyšší správní soud tedy ani tuto kasační námitku neshledal důvodnou.

[25] Jelikož kasační stížnost není důvodná, kasační soud ji za podmínek vyplývajících z in fine zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

[26] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě , ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok III. tohoto rozsudku). Pokud jde o žalovaného, tomu v daném řízení žádné náklady nemohly vzniknout, neboť řízení o kasační stížnosti se týkalo výlučně procesních práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto o jeho nákladech řízení nerozhodoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2023

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu