Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 534/2002 - 34

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného, v právní věci žalobce J. G., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem AK se sídlem Praha 9, Bryksova 939/37, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2002, č. 520 921 077/B,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2002, č. xxx se ve výroku II. zamítajícím žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky za dobu od 15. 10. 1979 do 30. 10. 1979 a od 15. 1. 1980 do 31. 3. 1980 z r u š u j e pro vady řízení a věc se v tomto rozsahu vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna z a p l a t i t žalobci na nákladech řízení 2 150 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Lubomíra Müllera, advokáta AK Praha 9, Bryksova 939/37.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2002, č. x Česká správa sociálního zabezpečení (dále „žalovaná“) rozhodla o žádosti J. G. (dále „žalobce“) o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle tak, že I. podle zákona mu přiznala 156 000 Kč za dobu neoprávněného věznění od 17. 12. 1980 do 17. 12. 1984 a II. jeho žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za dobu od 15. 10. 1979 do 30. 10. 1979 a od 15. 1. 1980 do 31. 3. 1980 zamítla. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že žalobce prokázal splnění podmínek stanovených v za dobu od 17. 12. 1980 do 17. 12. 1984 a za tuto dobu tj. za 48 měsíců mu náleží jednorázová peněžní částka 156 000 Kč. Dále uvedla, že splnění podmínek uvedených v s přihlédnutím k téhož zákona pro dobu od 15. 10. 1979 do 30. 10. 1979 a od 15. 1. 1980 do 31. 3. 1980 neprokázal, protože po zrušení odsuzujícího rozhodnutí č. j. ze dne 4. 12. 1979 vydaného Městským soudem v Praze bylo řízení na podkladě původní obžaloby zastaveno nebo přerušeno z důvodu amnestie. Protože do 15 dnů od dne právní moci tohoto rozhodnutí nepožádal na základě ustanovení , aby bylo v řízení pokračováno, nebylo o jeho vině a trestu rozhodnuto a žalovaná není oprávněna si o této předběžné otázce učinit úsudek sama a nemůže na uvedenou dobu pohlížet jako na dobu neoprávněného výkonu trestu odnětí svobody.

Opravný prostředek podal žalobce proti zamítavému rozhodnutí žalované označenému ve výroku II. o poskytnutí jednorázové peněžní částky za dobu od 15. 10. 1979 do 30. 10. 1979 a od 15. 1. 1980 do 31. 3. 1980. Namítal, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 11. 1979, sp. zn. ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 1972, sp. zn. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Uvedená rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 1991 a zároveň bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. a/ trestního řádu s přihlédnutím k amnestii prezidenta republiky ze dne 8. 5. 1980. O pokračování trestního stíhání nepožádal, protože k tomu neměl žádný praktický důvod. Stanovená rozhodnutí byla zrušena v celém rozsahu (ve výroku o trestu i o vinně) a Ministerstvo spravedlnosti mu vyplatilo odškodnění podle Žalovaná nemá žádný podklad k tomu, aby dovozovala, že je vlastně vinným a že by případně měl být potrestán. Pokud došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku a žádné nové pravomocné odsuzující rozhodnutí nebylo vydáno, je povinna vycházet z presumpce neviny.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 18. 11. 2002 navrhla potvrzení svého rozhodnutí.

Řízení u Vrchního soudu v Praze bylo zahájeno dne 14. 6. 2002. Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc tak přešla na Nejvyšší správní soud, který ji převzal a dokončí ji podle části třetí hlavy druhé dílu prvního ( , ), tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

V průběhu soudního řízení žalobce předložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. z něhož vyplývá, že Městský soud v Praze projednal stížnost odsouzeného J. G. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 2. 2003, sp. zn. 3 Rt 2/2003 a rozhodl tak, že napadené usnesení se zrušuje a znovu se rozhoduje takto: Podle , v platném znění per analogiam je J.G., narozený xxx, účasten soudní rehabilitace a odškodnění ve smyslu ustanovení v platném znění. Z odůvodnění předloženého usnesení vyplývá, že žalobce J. G. podal návrh na soudní rehabilitaci podle v souvislosti s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 11. 1979, sp. zn. ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 1979, sp. zn. , kterém byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců pro údajný přečin proti veřejnému pořádku podle zákona o přečinech.

Městský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 1991, sp. zn. 40/91, kterým bylo rozhodnuto tak, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 1979, sp. zn. byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. G. a toto usnesení bylo zrušeno a zároveň byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 11. 1979, sp. zn. a všechna další rozhodnutí na citované usnesení a rozsudek obsahově navazující a dále podle § 11 odst. 1 písm. a/ trestního řádu s přihlédnutím k článku VI. písm. a/ rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 8. 5. 1980 bylo zastaveno trestní stíhání obviněného J. G. vedeného pro přečin proti veřejnému pořádku podle § 6 písm. b/ zákona o přečinech, kterého se měl dopustit tím, že od ledna 1979 nejméně do září 1979 přechovával ve svém bytě v Praze 2 střelnou zbraň – pistoli, aniž by k jejímu držení vlastnil patřičně povolení. J. G. byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 měsíce, pro jehož výkon byl zařazen do první nápravně výchovné skupiny a tento trest vykonal. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody neměl oporu v zákonném rozhodnutí o vině a šlo o trest nepřiměřeně přísný a plně neodpovídající zákonným hlediskům. Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v podobě konkretizované ve výroku citovaného rozhodnutí a vadná rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil. Dalšímu trestnímu stíhání J. G. pro zmíněný přečin bránilo rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 8. 5. 1980. Proto bylo podle § 11 odst. 1 písm. a/ trestního řádu trestní stíhání J. G. vedeného pro zmíněný skutek. zastaveno. S přihlédnutím ke všem skutečnostem městský soud rozhodl tak, že J. G. podle v platném znění per analogiím je účasten soudní rehabilitace a odškodnění ve smyslu ustanovení v platném znění. J. G., podle něj, byl v podstatě rehabilitován, i když jiným postupem, než vyžaduje pro odškodnění. Důvody jeho rehabilitace jsou stejné jako u osob, které byly rehabilitovány a které se ocitly ve stejné situaci jako jmenovaný dle o soudní rehabilitaci.

Ke zrušení rozhodnutí (o věznění žalobce pro přečin proti veřejnému pořádku podle zákona o přečinech) došlo na základě stížnosti pro porušení zákona podané Generálním prokurátorem České republiky ve prospěch J. G. Věznění žalobce tedy nebylo zrušeno podle (který ani v ani v takový skutek neuvádí). Podle názoru Nejvyššího správního soudu by obdobné použití ustanovení nemělo přicházet v úvahu tam, kde je vytvořen skutkový základ pro použití konkrétní právní normy, která věc upravuje. V daném případě došlo ke zrušení odsuzujícího rozhodnutí z důvodu porušení zákona v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 trestního řádu a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu. Protože však Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2003 sp. zn. , proti němuž není další stížnost přípustná, rozhodl tak, že žalobce J. G. je podle v platném znění per analogiam účasten soudní rehabilitace a odškodnění ve smyslu ustanovení v v platném znění, nelze k tomuto žalobcem předloženému rozhodnutí nepřihlédnout při rozhodování o nároku žalobce na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle za dobu od 15. 10. 1979 do 30. 10. 1979 a od 15. 1. 1980 do 31. 3. 1980.

Z důvodů v tomto rozhodnutí uvedených Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2002 č. xx ve výroku II. zamítajícím žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky za dobu od 15. 10. 1979 do 30. 10. 1979 a od 15. 1. 1980 do 31. 3. 1980 zrušil pro vady řízení a věc vrátil v tomto rozsahu žalované k dalšímu řízení ( , 4, 5 ).

Žalobce měl ve věci úspěch a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení vzniklých mu v souvislosti s právním zastoupením advokátem. Tyto náklady sestávají z odměny za dva úkony po 1000 Kč za převzetí věci a sepis žaloby a dvakrát 75 Kč režijního paušálu ( , , , d/ a )

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. 7. 2003

JUDr. Ludmila Valentová předsedkyně senátu