Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 35/2022 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci

žalobce: Mgr. M. B.

zastoupený JUDr. Beatou Kolcunovou, advokátkou

se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 807/64

proti

žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy

se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2022 č.j.

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace ze dne 4. 3. 2022 č.j. UMCP21/003536/2022/KT/Bar (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), které vydal Úřad městské části Praha 21 (dále jen „povinný subjekt“).

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 5. 1. 2022 žádost o poskytnutí informace týkající se poskytnutí písemností ze spisového materiálu vedeného pod sp. zn. UMCP21/20344/ 2021SÚ/Cer (dále jen „žádost“). V žádosti požádal o: „zaslání přesně označeného okruhu písemností z předmětného spisového materiálu, konkrétně a) všech námitek a připomínek, které k záměru stavby zaslaly jednotlivé subjekty, a b) všech závazných stanovisek tzv. dotčených orgánů k záměru.“

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že povinný subjekt se s danou věcí správně vypořádal, pakliže uzavřel, že požadovat informace, na které má účastník řízení nárok nahlížením do spisu dle , je v rozporu se , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „“). Žalovaný dodal, že toto je přesně definováno v V poznámce pod čarou sice není uveden , ale ze slova například se dovozuje, že se nejedná o taxativní, ale demonstrativní výčet právních předpisů umožňujících účastníkům řízení nahlížet do spisů. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. , který ve věci žádosti o spis nebo část spisu definoval přístup nahlížení do spisu dle jako zvláštního zákona vůči informačnímu zákonu, a to i pokud jde o osoby, které nejsou účastníky správního řízení. Není přitom rozhodné, že nahlížení do spisu je náročnější, nebo zda se subjekt domnívá, že by kritéria nesplnil. Klíčové je to, že právo na informace podle d (dále jen „“) v tomto případě provádí , a pomocí jeho aplikace je tedy třeba se domoci práva na informace. I pokud se žádost týká nikoli kompletního spisu, ale „jen“ jeho podstatné části, stále jde obsahově o nahlížení do spisu a míru konkrétnosti označení v žádosti požadovaných dokumentů již není třeba zkoumat.

4. Žalovaný rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012 č.j. -23 a ze dne 11. 8. 2009 č.j. -106. Uzavřel, že byly splněny všechny podmínky pro odmítnutí žádosti, neboť žalobce je v postavení účastníka řízení, což mu nebrání pořídit si potřebná vyjádření postupem podle jako zákona speciálního ve vztahu k Otázka „podstatná část spisu“ není pro postup podle rozhodující, neboť v daném případě je postavení žadatele o informaci podřízeno jinému zákonu, než na základě kterého je informace po povinném subjektu požadována. Závěrem žalovaný dodal, že žalobce měl ve smyslu právo činit si výpisy a právo na to, aby mu správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části, tohoto práva však nevyužil.

5. V žalobě proti napadenému rozhodnutí uplatnil žalobce dva námitkové okruhy. V prvním namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že žalovaný rozhodl s odkazem na , přestože toto ustanovení nemělo být v předmětné věci použito. Právní názor žalovaného, že žalobce nemůže využívat žádost podle , ve vztahu ke správnímu řízení, jehož je účastníkem, je dle žalobce v rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů, například s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2006 č.j. -76 či na něj navazujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020 č.j. -39. Nemožnost takového závěru a použití , vychází i ze samotnéy ve spojení se , jakožto jednoho z právních předpisů, který právo na informace podle y provádí. Právo na informace není absolutní, nicméně jediným ustanovením, které bylo pro odmítnutí žádosti žalobce použito, bylo ustanovení Žádný další důvod odepření informace použit nebyl, ačkoliv , konkrétní důvody dalšího omezení práva na informace blíže rozvádí. Uvedené ustanovení vylučující použitelnost , je značně neurčité a jeho aplikace na je žalovaným pouze dovozována. Vzhledem k obecnosti a neurčitosti takového ustanovení nejde hovořit o tom, že je dodržen y. , o územním plánování a stavební řádu ani samotný není v dotčeném ustanovení výslovně uveden, a proto nelze v souladu s limity materiálního právního státu právo na informace podle , ve vztahu k těmto zákonům neaplikovat.

6. Nahlížení do spisu nadto, přes zdánlivě obdobný obsah, neřeší stejné situace jako žádost o informace podle V určitých momentech se sice tyto instituty mohou částečně překrývat, ale jejich účel a provedení je zcela odlišné, čemuž odpovídá i zdánlivě nepodstatná záležitost, jakou je například rozdíl v povaze a výši poplatku za poskytnutí informace podle , na straně jedné, a správního poplatku v případě pořizování kopie spisu na straně druhé. Bylo by zcela neproporcionální a svou povahou diskriminační, pokud by jednomu žadateli (neúčastníkovi řízení) byla elektronickou cestou zaslána požadovaná informace, zatímco druhý žadatel o totožné informace (účastník řízení) by byl odkázán na nutnost osobně se dostavit do sídla správního orgánu, byť i desítky či stovky kilometrů daleko, a následně byl nucen hradit v případě pořízení zcela totožné kopie několikastránkovéy na elektronický nosič poplatek za každý jednotlivý list podle sazebníku správních poplatků, tedy v částce mnohonásobně vyšší, která na rozdíl od hrazení nákladů podle , neodpovídá skutečné výši vynaložených nákladů.

7. Kromě výše uvedené nezákonnosti žalobce dále namítl, že žalovaný nedodržel obecné zásady správního práva, zejména nerespektoval oprávněný zájem osoby, jíž se činnost správního orgánu dotýkala ( ), nedbal, aby rozhodnutí bylo v souladu s veřejným zájmem (zde s obecným a zaručeným právem veřejnosti na informace) a aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly ( ). Žalovaný nijak nekonal při proklamované součinnosti žalobce ve věci případného zpřesnění žádosti za účelem alespoň částečného vyhovění žádosti ( ve spojení s a ). Samostatnou kapitolou je dle žalobce porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu , což není předmětem žaloby, ale svědčí o vztahu žalovaného k dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů.

8. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že povinný subjekt v žádném ze svých rozhodnutí nekonstatoval, že požadovat informace, na které má nárok účastník řízení nahlížením do spisu dle , je v rozporu se Naopak vždy uved, že „si je vědom toho, že žadatel, byť je účastníkem předmětného stavebního řízení, je oprávněn vymezenou část spisu žádat i prostřednictvím InfZ a nevyužít tak svého práva ve smyslu . Musí se však jednat pouze o vymezenou část spisu, nikoli o spis celý nebo o jeho podstatnou část.“ Právě na tomto přesvědčení, že je vyžadována „podstatná část spisu“, bylo odmítnutí ze strany povinného subjektu založeno a k tomuto důvodu odmítnutí posléze směřovalo žalobcovo odvolání. Žalovaný se však namítaným důvodem odmítnutí žádosti nikterak nezabýval. V napadeném rozhodnutí citoval judikaturu, která na předmětnou věc nikterak nedopadá (příkladem je judikatura týkající se žádosti o celý spisový materiál prostřednictvím , či snaha o obejití speciální úpravy, která nedovoluje žadateli nahlédnout do spisu) a naopak svědčí proti závěrům žalovaného. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto vnitřně rozporné, zmatečné a nepřezkoumatelné.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout, případně odmítnout podle S odkazem na , uvedl, že žalobce se měl obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů. Vyzdvihl, že žalobce je účastníkem správního řízení a má neomezený přístup do správního spisu podle . Pokud tedy žádal o zaslání kopie celého spisu, jedná se podle obsahu o žádost o nahlédnutí do spisu podle , a je proto třeba postupovat v režimu tohoto ustanovení jakožto zvláštní úpravy ve smyslu Svou argumentaci žalovaný podpořil odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. -48, sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. . Z ustanovení , žalovaný dovozuje, že žadatel si nemůže dle své libosti vybírat zákonný režim, v němž se seznámí s informacemi. Je-li žádost o informace svou povahou žádostí o nahlížení do spisu, typicky proto, že žadatel chce získat kopie celého spisu či jeho podstatné části, musí věc řešit cestou žádosti podle a nikoliv cestou žádosti o informace podle

10. K ústnímu jednání před soudem, které se konalo 17. 10. 2023, se bez udání důvodů nedostavil žalovaný, jemuž bylo předvolání k jednání doručeno dne 22. 9. 2023 a soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání nejprve k výzvě soudu upřesnil, že předmětem žaloby je rozhodnutí označené datem 21. 3. 2022. V této souvislosti uvedl, že za datum vydání napadeného rozhodnutí považuje datum jeho faktického vypravení, tj. datum 26. 4. 2022, s tím, že ze strany žalovaného došlo k antedatování této písemnosti. Právní zástupce žalobce dále odkázal na žalobní námitky a navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

11. Při rozhodování o žalobě soud vycházel zejména z této právní úpravy:

12. Podle , zákon se nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví), a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.

13. Podle účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (). Není-li účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce.

14. Podle jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.

15. Podle s právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.

16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Úvodem soud konstatuje, že žaloba je přípustná, neboť není dán důvod pro její odmítnutí podle , jak tvrdí žalovaný. Provedení přezkumného řízení ve smyslu , nepředstavuje povinné vyčerpání řádných opravných prostředků podle Pojmovou náležitostí řádného opravného prostředku je, že jej lze podat proti nepravomocnému rozhodnutí. Přezkumné řízení však představuje dozorčí prostředek k nápravě nezákonných pravomocných rozhodnutí, přičemž jde o postup z moci úřední, k němuž může dát účastník řízení pouze podnět.

18. V prvním žalobním bodě žalobce namítl nezákonnou aplikaci, resp. nezákonný výklad ustanovení Uvedl, že právní názor žalovaného je v rozporu s judikaturou správních soudů, přičemž akcentoval význam práva na informace, které je garantováno y. Soud s touto žalobní argumentací nesouhlasí. Předně je třeba zdůraznit, že judikatura správních soudů i Ústavního soudu považuje institut nahlížení do spisu podle za speciální úpravu poskytování informací vůči (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2017 č.j. -37, nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. či usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. ). Obdobně v souladu s uvedenou judikaturou i odborná literatura konstatuje, že „Institut nahlížení do spisu podle je zvláštní právní úpravou vůči informačním zákonům. Přestože nahlížení do spisu slouží též k získávání informací, jeho podstata a podmínky jsou jiné než obecný přístup k informacím povinných subjektů. Toto právo svědčí pouze účastníkům konkrétních řízení a osobám s právním zájmem nebo jiným vážným důvodem na nahlížení do spisu. Obsahem tohoto práva je fyzický a v zásadě neomezovaný přístup k originálu správního spisu a s tím spojená možnost činit si výpisy a pořizovat kopie. Jeho podstatou je vztah 'nahlížitele' k věci, který odůvodňuje poskytnutí i takových informací, které by obecnou cestou musely být odepřeny. Takto konstruované právo rozšiřuje možnosti přístupu k informacím pro vybrané skupiny osob. Neupravuje, a tím méně pak omezuje, možnosti obecného poskytování informací podle informačních zákonů“ (in Kadečka, S., Kliková, A., eds.: Nový a místní samospráva, Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 198 – 215; podtržení doplněno soudem). K aplikaci a výkladu ustanovení , v konkrétních případech Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 4. 2018 č.j. -21 konstatoval, že „pomocná poznámka pod čarou jako příklad takového zvláštního zákona uvádí , o právu na informace o životním prostředí, a , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), dnes nahrazený katastrálním Vedle již zmiňovaných zákonů uváděných příkladmo v poznámce pod čarou přiznala judikatura povahu zvláštní komplexní úpravy poskytování informací mimo jiné i úpravě nahlížení do spisu podle (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, č. j. – 100, ze dne 13. 8. 2008, č. j. – 78, nebo ze dne 27. 6. 2012, č. j. – 56).“ V intencích uplatněné žalobní námitky soud považuje za potřebné dodat, že poznámka pod čarou sice nemá normativní charakter, může však sloužit jako určité vodítko při interpretaci právní normy. Zároveň je nutno reflektovat, že výčet zákonů, které jsou jmenovitě uvedeny v poznámce pod čarou k ustanovení , je demonstrativní, a dává tak pouze příklady zákonů, které zvláštní úpravy obsahují, aniž by jejich okruh uzavíral (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2014 č.j. -40). S ohledem na výše uvedené je nedůvodná dílčí námitka, že žalovaný nemohl v projednávané věci postupovat podle , a odepřít poskytnutí žalobcem požadované informace.

19. Nosné ustanovení , není neurčité, jak žalobce tvrdí. Jeho podstatou je vymezení působnosti , jakožto obecné normy provádějící právo na informace podle č. 17y. Je přitom zřejmé, že (komplexní) zvláštní úprava poskytování informací v určité oblasti může být zákonodárcem zakotvena teprve v budoucnu, neboli lex generalis, tj. , nemůže objektivně, tedy zejména pro futuro, explicitně vyjmenovat všechny zákony, jež budou obsahovat samostatnou a úplnou úpravu poskytování informací. Vyloučení aplikace , bude proto vždy záviset na posouzení právního režimu, pod který je třeba danou situaci subsumovat.

20. Žalobci nelze přisvědčit ani v tom, že právní názor žalovaného vyjádřený v napadeném rozhodnutí je v rozporu s judikaturou správních soudů. Jak již soud konstatoval výše, institut nahlížení do spisu upravený v je právním instrumentem, prostřednictvím něhož se realizuje právo na informace ve smyslu y, a postup podle , je tak vyloučen. Na tomto místě soud považuje za potřebné zdůraznit, že postavení žalobce coby účastníka správního řízení, v němž je veden správní spis obsahující požadovanéy, nebylo ze strany žalobce jakkoli rozporováno, resp. žalobce tuto základní skutečnost v průběhu řízení o jeho žádosti o poskytnutí informace ani v žalobních námitkách nenapadal. Odkazuje-li v žalobě na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2006 č.j. -76 či ze dne 24. 9. 2020 č.j. -39, zjevně přehlíží, že závěry vyslovené v uvedených rozhodnutích se týkaly situací, kdy žádost o informaci podával subjekt, který neměl postavení osoby, jíž svědčí právo nahlížet do spisu ve smyslu a 2 . Nejvyšší správní soud vyložil, že institut nahlížení do spisu nebrání osobě, které právo nahlížet do spisu nesvědčí, aby získala informace ze správního spisu, pokud požádá o konkrétní informaci (konkrétně označený dokument či dokumenty) z tohoto spisu. Nemůže však žádat o kompletní spis, resp. jeho podstatnou část, neboť v takovém případě jde obsahově stále o nahlížení do spisu, a kdy tak není třeba zkoumat míru konkrétnosti označení v žádosti požadovaných dokumentů (k viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020 č.j. -39).

21. Důvodem pro vyhovění žádosti nemůže být ani žalobcem namítaný rozdíl v povaze a výši poplatku za poskytnutí informace podle , a správního poplatku v případě pořizování kopie spisu. Ze shora předestřených výkladových východisek plyne, že nahlížení do spisu je v upraveno komplexně, a tudíž při aplikaci nelze postupovat podle Jakékoli úvahy o údajné neproporcionalitě či diskriminační povaze poskytování informací prostřednictvím realizace práva nahlížet do spisu podle nejsou proto relevantní. Nicméně je třeba dodat, že i podle , konkrétně podle tohoto zákona jsou povinné subjekty v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádné vyhledání informací. Žalobce se tedy mýlí, tvrdí-li, že žadatel o informace podle , je co do nákladů na získání požadovaných informací ve výhodnější pozici než účastník správního řízení, resp. osoba, které svědčí právo nahlížet do spisu podle .

22. Dílčí subnámitku, že žalovaný nerespektoval oprávněný zájem žalobce a nedbal, aby rozhodnutí bylo v souladu s veřejným zájmem a aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, žalobce ponechal jen v rovině obecného konstatování bez uvedení konkrétních okolností, v nichž nedodržení obecných zásad správního práva žalovaným spatřuje. Úkolem soudu však není za žalobce domýšlet a dotvářet žalobní argumentaci (k tomu viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2021 č.j. -73 a ze dne 24. 8. 2010 č.j. -78), a na takto nekonkrétně koncipovanou námitku proto nelze vejít, resp. nelze se jí jakkoli věcně zabývat.

23. Žalovaný oprávněně dospěl k závěru, že aplikace , je v daném případě vyloučena, a tudíž nebyl povinen vyzývat žalobce ke zpřesnění jeho žádosti, jak žalobce rovněž namítl.

24. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že se žalovaný nezabýval otázkou, zda žalobce uplatnil požadavek na podstatnou část spisu, resp. že se vůbec o výklad tohoto pojmu ani nepokusil. Soudu nezbývá než zopakovat, že žalovaný nemohl postupovat podle , a tedy v intencích shora uvedené judikatury správních soudů posuzovat míru konkretizace žalobcem požadovaných informací. Žalobce jako účastník správního řízení může využít svého práva nahlédnout do správního spisu a seznámit se s obsahem požadovaných dokumentů, případně požádat o pořízení kopií těchto dokumentů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela správně uzavřel, že otázka „podstatná část spisu“ není pro postup podle rozhodující, neboť postavení žalobce je podřízeno jinému zákonu, než je ten, na jehož základě žalobce požaduje po povinném subjektu poskytnutí informací ze správního spisu. Na tomto závěru soud neshledává nic vnitřně rozporného či zmatečného. Soud dodává, že prvoinstanční rozhodnutí tvoří s rozhodnutím nadřízeného orgánu (napadeným rozhodnutím) jeden celek, a žalovaný proto může korigovat právní argumentaci povinného subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013 č.j. -47).

25. Soud při jednání zamítl návrh žalobce na provedení důkazuu ze dne 28. 4. 2022 týkající se stanoviska žalovaného k žádosti o provedení opatření proti nečinnosti, neboť obsahem tétoy nejsou skutečnosti, které by měly význam pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce ostatně ani věcnou souvislost tohoto důkazu se žalobní argumentací neuvedl. V žalobě naopak výslovně uvedl, že porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu , kterého se měl žalovaný dopustit, není předmětem žaloby.

26. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

27. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení , neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 17. října 2023

Mgr. Martin Kříž v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.