Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 86/2023 - 27

- 28

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: Y. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2021, č. j.: OAM-394/ZA-06-ZA21-PD4-2010, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2021, č. j. OAM-394/ZA-06-ZA21-PD4-2010 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný neprodloužil žalobci doplňkovou ochranu podle , o azylu (dále jen „“), neboť podmínky pro její prodloužení pominuly; žalobce se nikdy politicky neangažoval a po volbách v roce 2020 se situace v Bělorusku pro běžné občany výrazně zlepšila.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který jí vyhověl, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ze zpráv o bezpečnostní situaci v Bělorusku, které jsou součástí správního spisu vyvodil, že k výraznému zlepšení lidskoprávní situace v Bělorusku od posledního prodloužení doplňkové ochrany nedošlo. Městský soud vytkl žalovanému závěry o tom, že politická neangažovanost žalobce diskvalifikuje z možnosti prodloužení doplňkové ochrany, pokud k jejímu prvotnímu udělení stačila obecná negativní lidskoprávní a bezpečnostní situace v zemi původu, a upozornil na to, že prodlužovací řízení slouží k porovnání aktuální situace se stavem, který panoval v době předchozího rozhodnutí. Důvody pro případné neudělení nemají být zkoumány od počátku, jako při posuzování prvotní žádosti. Obsah spisu nenabízí další důkazy, které by prokázaly jinou trvalou a podstatnou změnu okolností, která by představovala relevantní důvod pro neprodloužení doplňkové ochrany.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost podle , d) , (dále jen „“).

[4] Nesouhlasil se závěrem městského soudu v tom, že neprovedl dostatečné dokazování, použité informace jsou podle něj dostatečné, aktuální a odůvodňují závěr, že po návratu do Běloruska žalobci žádné nebezpečí nehrozí, jelikož nikdy nebyl politicky aktivní.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost může být přijatelná i v případě, že je podána žalovaným z důvodu zásadního pochybení krajského soudu, které spočívá v tom, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , [1143/2007 Sb. NSS]); k tomu však v řešeném případě nedošlo, stěžovatel v kasační stížnosti žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělil a ani Nejvyšší správní soud žádné takové důvody neshledal.

[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[7] Stěžovatel předně vznáší obecnou námitku nepřezkoumatelnosti. Nejvyšší správní soud na tomto místě shrnuje, že napadený rozsudek splňuje požadavky judikatury kladené na odůvodnění soudního rozhodnutí (nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. , či ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , případně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, č. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. - 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. - 75).

[8] Sporné v této věci je pouze to, zda nashromážděné důkazy mohou samy o sobě odůvodnit závěr o neprodloužení doplňkové ochrany žalobce; rozsah a způsob dokazování v tomto druhu řízení je však otázkou, na kterou Nejvyšší správní soud již opakovaně odpovídal, a to například v rozsudku ze dne 23. 7. 2009, čj. -55, ve kterém uvedl, že podstatou řízení o prodloužení doplňkové ochrany je posouzení toho, zda se významně a dlouhodobě změnily okolnosti, pro které byla žadateli udělena doplňková ochrana (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2021, č. j. - 85). To tedy znamená, že k odejmutí doplňkové ochrany nebo jejímu neprodloužení může dojít jen a pouze tehdy, došlo-li ke kvalifikované změně, resp. úplnému zániku, těch okolností, které vedly k udělení doplňkové ochrany (viz rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. – 61), tím se toto posouzení podstatně odlišuje od prvotního řízení o udělení doplňkové ochrany, kdy se zkoumá naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany od počátku.

[9] Správní orgán pak nese důkazní břemeno v otázce, zda nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany, nebo zda se naopak situace v domovském státě cizince stabilizovala a tato změna je natolik významné a trvalé povahy, že cizinci nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy a odůvodňuje to zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. – 35, ze dne 29. 6. 2011, č. j. – 57).

[10] Další požadavky na dokazování stanovuje v jeho , podle kterého platí, že podkladem pro vydání rozhodnutí žalovaného jsou mimo jiné „přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem.“ Tyto informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. – 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Kasační soud též připomíná, že zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu je stát, tedy žalovaný (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005 č. j. – 58, či ze dne 25. 4. 2019 č. j. - 36).

[11] Soud tedy nehodnotí, jestli je současná situace v Bělorusku obecně mírnější, než byla ta předchozí. Zkoumá, jaké argumenty vedly správní orgán k udělení doplňkové ochrany a zda tyto argumenty byly aktuálními zprávami o zemi původu vyvráceny (viz rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2021, č. j. – 33). Těmto požadavkům městský soud dostál.

[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitku uvedenou v kasační stížnosti. Městský soud se nedopustil ani jiného zásadního pochybení při výkladu hmotného či procesního práva a respektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti, pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Soud o nákladech nerozhodoval podle , přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2023

Lenka Kaniová

předsedkyně senátu