Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 164/2022 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Ing. J. Z., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 241, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 9, Sokolovská 855/225, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2019, č. j. 42000/003340/19/010/AK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr Pražské správy sociálního zabezpečení č. 994/2018 ze dne 7. 12. 2018, č. j. 42113/003/8014/7. 12. 2018/994/Mi (dále jen „platební výměr“). Platebním výměrem, vydaným dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, byla žalobci, jakožto osobě samostatně výdělečně činné, uložena povinnost uhradit doplatek na pojistném dle , , a , o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „ “) za roky 2014 – 2017, dále dle tohoto zákona uhradit penále z doplatku na pojistném za roky 2012  2017 a penále ze záloh na důchodové pojištění z roku 2014  2017, a to v celkové výši 398 759 Kč. Městský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl jako nedůvodnou.

[2] Žalobce se v žalobě omezil na blíže nerozvedené tvrzení, že se žalovaný nevypořádal důsledně s odvolací námitkou, dle které byl žalobce od 1. 6. 2013 do 31. 12. 2015 účastníkem II. pilíře důchodového pojištění. Za této situace proto městský soud pouze ověřil, zda se žalovaný k této námitce vyjádřil, přičemž konstatoval, že se tak (byť jen stručně) stalo. Městský soud dále neshledal pochybení při výpočtu doplatku pojistného v tom smyslu, že by nedošlo k aplikaci snížené sazby ve výši 26,2 % pojistného důchodového pojištění z důvodu účasti žalobce na sociálním zabezpečení dle zákona , ve znění účinném do 31. 12. 2015. Za zcela nepodstatné pak považoval městský soud upozornění žalobce, že probíhá řízení o jeho ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. , přičemž poznamenal, že zmiňovaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. , zamítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

[3] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou opřel o důvod dle Má za to, že městský soud v odst. 18 odůvodnění rozsudku pouze nepřezkoumatelně uzavřel, že rozhodnutí žalované bylo vydáno v souladu se zákonem a nepředcházelo mu jakékoliv procesní pochybení. Dále stěžovatel dodal, že žalovaná nezahrnula do svých výpočtů pět plateb po 115 Kč, uhrazených v období od 27. 4. 2017 do 15. 12. 2017, které stěžovatel provedl ve prospěch nemocenského pojištění, nikoli pojištění důchodového; výkaz nedoplatků tak nemůže být podle názoru stěžovatele správný, a proto i městský soud vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu.

[4] Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaná ztotožnila se závěry městského soudu a navrhla zamítnutí kasační stížnosti.

[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a důvodů v ní uvedených ( a 4 ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že z , věta před středníkem , a z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz například rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. ; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti proto do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale logicky i obsah rozsudku soudu. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které rozhodnutí krajského (městského) soudu napadá. Jinak řečeno, pokud stěžovatel formuloval kasační námitku velmi obecně, obdrží na ni od soudu pouze tomu odpovídající stručnou odpověď. Stěžovatel v posuzovaném případě uplatnil dvě velmi strohé kasační námitky, a to obecně tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a nezohlednění některých plateb stěžovatele, poukázaných na nemocenské pojištění.

[8] Nejdříve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku městského soudu [§ 103 odst. 1 písm. d)], protože v případě její důvodnosti by bylo vypořádání dalších kasačních námitek v zásadě vyloučené. Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za (ne)správné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za (ne)důvodnou (viz například nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. , ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. , ze dne 29. 7. 2004, č. j. , ze dne 1. 6. 2005, č. j. , a ze dne 21. 8. 2008, č. j. – 75). Meritorní přezkum rozsudku je tak možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Zároveň ovšem nelze opomenout, že nepřezkoumatelnost rozsudku není závislá na subjektivní představě stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn. Jedná se totiž o objektivní překážku, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkum napadeného rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2014, č. j. ).

[9] Vycházeje z výše uvedených premis, neshledal Nejvyšší správní soud v rozsudku městského soudu jakékoli vady, jež by zapříčinily jeho nepřezkoumatelnost. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých ustanovení městský soud vycházel, i jakými úvahami byl při svém rozhodování veden. Stěžovatel v žalobě uplatnil pouze jednu projednatelnou námitku, a to že byl v období od 1. 6. 2013 do 31. 12. 2015 účastníkem II. pilíře důchodového spoření. Tímto tvrzením se městský soud zabýval v odst. 15 odůvodnění napadeného rozsudku, kde vyložil, proč žádné pochybení žalovaného v tomto ohledu neshledal. Nadto se městský soud v odst. 16 odůvodnění zabýval také posouzením samotného výpočtu nedoplatku a aplikací snížené sazby dle , ve znění účinném do 31. 12. 2015. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že úvahy městského soudu jsou v nyní posuzované věci dostatečně zřetelné a logické. Jedná se tedy o rozsudek přezkoumatelný, opírající se o konkrétní ustanovení zákona i relevantní judikaturu. Kasační důvod ve smyslu tedy není naplněn.

[10] K druhé kasační námitce, tedy k tvrzení stěžovatele, že výkaz nedoplatků (míněno zřejmě platební výměr, pozn. NSS) nesprávně nezohlednil úhradu pěti plateb po 115 Kč v období od 27. 4. 2017 do 15. 12. 2017, Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o zcela novou námitku, jež nebyla uplatněna v žalobě, přičemž z ničeho nevyplývá, že by v tom stěžovateli něco bránilo; jedná se proto o námitku nepřípustnou dle

[11] Ze všech shora uvedených důvodů je zřejmé, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud jí proto za podmínek vyplývajících z , in fine, rozsudkem zamítl.

[12] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , ve spojení s Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou – v jejím případě nebylo zjištěno, že by jí v souvislosti s daným řízením vznikly náklady převyšující její běžné administrativní výdaje spojené s jejím procesním postavením. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladu řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 12. července 2023

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu