Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 118/2021 - 39

[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná a rozhodnutí žalovaného shledal v souladu se zákonem, s argumentací v napadeném správním rozhodnutí se přitom ztotožnil. Podotkl, že v obecné rovině je i jednorázová účast na demonstraci uplatňováním politických práv, respektive svědčí o zastávání určitých politických názorů. Žalovaný však na základě výpovědi žalobce správně neshledal existenci odůvodněného strachu z pronásledování. Krajský soud zdůraznil, že žalobce při pohovoru přiznal, že důvod policejní návštěvy u něj doma ve vlasti nezná. Pouze se domnívá, že by mohla souviset s účastí na protivládním mítinku. Tomuto scénáři podle soudu nenasvědčuje to, že demonstrace proběhla v lednu 2019, policisté jej měli navštívit až v říjnu 2019. Mezitím s nimi problémy neměl. Jednorázové předvolání k výslechu bez negativní dohry přitom nelze považovat za pronásledování, nic nenasvědčuje ani hrozbě pronásledování v budoucnu. Krajský soud konstatoval, že i pokud by připustil, že žalobce hledala policie v souvislosti s předchozí účastí na demonstraci, samo o sobě by to nezakládalo důvod k udělení azylu. K tomu citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu. Ojedinělý projev politického názoru žalobce nebyl natolik intenzivní, aby založil přiměřenou pravděpodobnost, že bude v domovské zemi čelit negativnímu jednání ze strany státních složek. Krajský soud rovněž nepovažoval za důvodnou námitku, že žalovaný neshromáždil dostatek informací o vlasti žalobce, především ohledně svobody projevu a shromažďování v Ázerbájdžánu. Rozsah, v jakém má žalovaný povinnost získat informace o zemi původu, se odvíjí především od obsahu sdělení samotného žadatele o mezinárodní ochranu. Žalobce v řízení neuvedl skutečnosti, které by nasvědčovaly hrozbě možného pronásledování v souvislosti s účastí na demonstraci, žalovaný proto neměl povinnost obstarat bližší informace o tom, jak orgány veřejné moci v Ázerbájdžánu postihují výkon svobody shromažďování. Krajský soud uzavřel, že žalobce nesplnil podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany.

[4] Kasační stížnost podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů, které podřazuje pod , b) a d) (dále jen „“).

[5] Stěžovatel předně uvádí, že závěry krajského soudu nemají oporu ve spisu. Žalovaný neobstaral relevantní informace o tom, jakým způsobem mohou být v Ázerbájdžánu uplatňována politická práva, krajský soud proto nemohl uzavřít, že u stěžovatele není pravděpodobné, že bude ve vlasti čelit negativním jevům. Skutkový stav věci nebyl ve správním řízení dostatečně zjištěn a tuto vadu krajský soud neodstranil. Navíc nikdo není povinen zpovídat se policii o své účasti na demonstraci, shromažďovací právo má být realizováno bez jakýchkoli omezení. Je všeobecně známo, že Ázerbájdžán je diktátorský stát, ve kterém vládnoucí rodina utvrzuje moc tvrdými represemi.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí pro nedůvodnost a plně se ztotožňuje se závěry krajského soudu v napadeném rozsudku. Žalovaný ve správním rozhodnutí řádně objasnil, že jedinou návštěvu od policie v místě bydliště stěžovatele nelze považovat za pronásledování či vážnou újmu. Stěžovatel nadto přiznal, že skutečný důvod této návštěvy nezná. I kdyby souvisela s jeho účastí na demonstraci v lednu 2019, nelze z toho dovodit, že bude ve vlasti vážně ohrožen. Žalovaný připomíná, že stěžovatel až do srpna 2019 žádné potíže neměl, Ázerbájdžán opustil legálně na základě pracovního víza a policie od té doby navštívila jeho matku pouze jedenkrát. Tato situace se již neopakovala. Úvahy o hrozbě nebezpečí proto žalovaný považuje za spekulativní.

[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle (ve znění účinném od 1. 4. 2021, které je relevantní pro projednávanou věc s ohledem na vydání napadeného rozsudku dne 7. 4. 2021, viz přechodné ustanovení v čl. II novely provedené ) totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[8] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech (zde ve věci mezinárodní ochrany) je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Přijatelnost kasační stížnosti by rovněž dle výše citovaného usnesení č. j. – 39 zakládalo zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, pokud by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[9] Předně stěžovatel v kasační stížnosti žádný důvod její přijatelnosti neuvádí. Nepředestřel v ní ani žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu. Stěžovatel v zásadě namítá pouze vadu napadeného rozsudku spočívající v tom, že je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť jeho závěry nelze opřít o důkazy shromážděné v azylovém řízení. Tato vada by – za určitých okolností – mohla založit důvod přijatelnosti. Dále namítá, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav věci, což krajský soud aproboval.

[10] Vadu nepřezkoumatelnosti rozsudku však Nejvyšší správní soud neshledal. Rozsudek krajského soudu je řádně, srozumitelně a logicky odůvodněný. Krajský soud v něm dostatečně a přesvědčivě odpověděl na uplatněné žalobní námitky (viz zejména odstavce 18 až 25 napadeného rozsudku). Napadený rozsudek tedy není nepřezkoumatelný a zdejší soud nezjistil ani žádné jiné pochybení krajského soudu ve smyslu výše uvedeného usnesení č. j. – 39.

[11] Ohledně námitek týkajících se zjištění skutkového stavu věci žalovaným kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 29. 1. 2020, č. j. – 54, v němž vyslovil, že „[j]estliže stěžovatel brojí proti nesprávnému zjištění skutkového stavu, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že ′rozsah a správnost zjištění relevantního skutkového stavu žalovaným je otázkou dokazování, které probíhá v každém řízení individuálně; z uvedené individuality pak plyne rozdílná relevance určitých dokazovaných skutečností pro následné právní posouzení, jež je projevem zde dominující zásady volného hodnocení důkazů. Typové důvody přijatelnosti vymezené pod bodem 4) písm. a) a b) usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, se vážou k otázkám právním a jejich řešení právě správním soudem, nikoli správním orgánem′ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č. j. – 37). Tvrzené nedostatky ve zjištění a především posouzení individuálního skutkového stavu věci (otázka věrohodnosti stěžovatele a jím předložených důkazních prostředků) tedy samy o sobě nemohou být vadou, která by byla způsobilá být důvodem přijatelnosti kasační stížnosti. Krajský soud se pak při přezkoumávání skutkového stavu nedopustil pochybení, která by svojí povahou stála proti samotným základním zásadám přezkumného soudního řízení, a ani napadený rozsudek nevykazuje žádné extrémně závažné nedostatky, které by bylo (jak tvrdí stěžovatel) v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat bez povšimnutí.“ Citované závěry lze analogicky aplikovat i na nyní projednávaný případ. Krajský soud mimo to poukázal na to, že se rozsah (a obsah) shromažďovaných informací o zemi původu odvíjí od sdělení samotného žadatele. Tento závěr judikatuře tohoto soudu odpovídá (srov. např. rozsudek ze dne 3. 11. 2011, č. j. – 82). Pro řízení o udělení mezinárodní ochrany nejsou primárním zdrojem informací zprávy o zemi původu, nýbrž právě azylový příběh žadatele. Pokud stěžovatel v dané věci uváděl, že navštívil pouze jedinou protivládní demonstraci, poté několik měsíců žádné relevantní problémy ve vlasti neměl a až po jeho odjezdu jej měli jedenkrát hledat policisté, přičemž se toliko domnívá, že jejich návštěva s účastí na demonstraci souvisí, nelze v rozsahu shromážděných informací, respektive v míře zjištění skutkového stavu prima facie shledat závažné nedostatky. Krajský soud se tedy nedopustil zásadního pochybení tím, že aproboval rozhodnutí žalovaného a žalobu zamítl, jak naznačil stěžovatel. Ten navíc, jak je patrné ze správního spisu (viz protokol o seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 7. 7. 2020, č. l. 24 spisu žalovaného), doplnění podkladů či jiných důležitých informací pro řízení nenavrhoval.

[12] Špatné poměry v zemi původu či nespokojenost se situací ve vlasti nejsou samy o sobě důvodem pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. – 28, které se rovněž týkalo stěžovatelů původem z Ázerbájdžánu, „[c]o se týče obav stěžovatelů, že jim po návratu do Ázerbájdžánu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ze strany místních policistů, kteří po nich vyžadovali peníze, tyto podle mínění zdejšího soudu samy o sobě (aniž by byly provázeny dalšími relevantními okolnostmi) nenaplňují určitou minimální intenzitu a závažnost újmy, která je typově srovnatelná s intenzitou újmy hrozící při nejmírnější azylově relevantní újmě, tj. takové, jež by ještě naplnila znak ′pronásledování′ ve smyslu zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. – 52, publ. pod č. 1066/2007 Sb. NSS). S potížemi, které stěžovatelé uvádějí, je možné se setkat i v jiných zemích, s vyspělejším demokratickým systémem. Ustálená judikatura k § 14a zákona o azylu (viz například rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. – 68, publikovaný pod č. 1840/2009 Sb. NSS) vyhrazuje doplňkovou ochranu pouze pro nejvážnější a bezprostředně hrozící ohrožení života a zdraví žadatele o mezinárodní ochranu, což není případ stěžovateli tvrzených obav.“ Stejně tak zpravidla nezaloží důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany jednorázový incident, zde konkrétně předvolání na policii a jediná návštěva policistů u stěžovatele doma, který nenaplňuje intenzitu pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, ani nevykazuje znaky skutečně hrozící vážné újmy dle § 14a téhož předpisu (přiměřeně srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. – 41).

[13] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle pro nepřijatelnost odmítl.

[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s , větou první , ve spojení s Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu totiž představuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost zjednodušený meritorní přezkum, nelze jej proto ztotožnit s jinými případy odmítnutí kasační stížnosti, např. pro neodstranění vad či z důvodů stanovených v (viz usnesení ze dne 25. 3. 2021, č. j. – 33, část III. 4.; č. 4170/2021 Sb. NSS). Na danou věc proto nedopadá pravidlo uvedené v , větě první , dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

[15] Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 16. prosince 2021

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu