Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 54/2021 - 64

- 65

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: N. P., zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2020, č. j. OAM-80/LE-BA02-VL16-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. - 32,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce dne 12. 8. 2020 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Jako azylově relevantní důvod žádosti označil nedostatek práce na Ukrajině, která je tam navíc málo placená, jako další důvody uvedl vysoké správní poplatky při dovozu auta, které si v České republice koupil a přepsal na manželku. Dále zmínil působení mafie, situaci v souvislosti s pandemií způsobenou koronavirem, osobní problémy s manželkou i kvůli tomu, že je gay, dále zmínil jako důvod skutečnost, že vláda nepomáhá lidem při povodních a nic pro ně nedělá. Žalobce rovněž sdělil, že o udělení mezinárodní ochrany požádal kvůli tomu, že mu bylo uloženo správní vyhoštění a ve stanovené době nevycestoval.

[2] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozhodl, že žádost žalobce je zjevně nedůvodná podle , o azylu, neboť Ukrajina je bezpečnou zemí původu.

[3] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. O žalobě rozhodl bez nařízení jednání dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jelikož žalovaný na ústním jednání netrval a žalobce v poskytnuté dvoutýdenní lhůtě k vyjádření nereagoval. Krajský soud uzavřel, že žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování v zemi původu, a tedy nepovažovat Ukrajinu ve vztahu k osobě žalobce za bezpečnou zemi původu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podřazeného pod

[5] Krajský soud podle něj nesprávně rozhodl bez nařízení ústního jednání, což zdůvodnil tím, že se stěžovatel na dotaz soudu, zdali souhlasí s rozhodnutím ve věci samé, nevyjádřil v poskytnuté dvoutýdenní lhůtě. Krajský soud však pominul, že dané poučení bylo stěžovateli zasláno pouze v češtině, ačkoliv mu muselo být ze správního spisu zřejmé, že češtinu neovládá. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) již v rozsudku ze dne 18. 9. 2003, č. j. - 33, č. NSS, uvedl, že cizinci musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci bez jednání poučeni v jazyce, kterému rozumí. V rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. - 77, č. 686/2005 Sb. NSS, uvedl, že u cizinců není vždy nutné překládat danou výzvu do jejich mateřského jazyka, jelikož tato povinnost vzniká pouze v případě, kdy soud zjistí, že cizinec neovládá český jazyk. Pokud však cizinec se soudem komunikuje v českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádal a ze správního spisu plyne, že česky rozumí, není nutné poučení dle zasílat v jeho mateřském jazyce. V daném případě nebyly výše uvedené podmínky splněny. Žalobu sice podal v českém jazyce, nicméně se jednalo o žalobu zjevně sepsanou třetí osobou. Stěžovatel v průběhu správního řízení deklaroval, že češtinu neovládá, a vždy vyžadoval tlumočení do ruského jazyka. Krajský soud tyto skutečnosti nezhodnotil a nezaslal mu výzvu v jazyce, kterému by rozuměl. V dané věci tak nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost, popřípadě její zamítnutí pro nedůvodnost. Je přesvědčen, že rozsudek krajského soudu i jeho rozhodnutí byly vydány v souladu s právními předpisy. Co se týče námitky týkající se zaslání výzvy ohledně rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, odkazuje na usnesení ze dne 23. 6. 2021, č. j. - 36, ve kterém NSS dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro ustanovení tlumočníka dle , , ve znění pozdějších předpisů, v případě, že cizinec v řízení před soudem reaguje na úkony soudu v českém jazyce svými podáními činěnými česky. Stěžovatel navíc v řízení před správními orgány sdělil, že je schopen se dorozumět rusky, rumunsky a česky. V zařízení pro zajištění cizinců se navíc mohl obrátit na právníka či nevládní organizací s dotazem ohledně obsahu výzvy adresované mu soudem. Obdrží-li žadatel o mezinárodní ochranu písemnost od soudu, je velmi nepravděpodobné, aby nepátral po jejím obsahu. Kasační námitku tedy žalovaný považuje za účelovou.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti ( ), podal ji včas a v řízení je zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[8] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[9] Kasační stížnost není přijatelná.

[10] V projednávaném případě stěžovatel podal vlastnoručně podepsanou žalobu (i kasační stížnost) v českém jazyce, jeho žaloba byla perfektní (bez vad) a byla krajským soudem meritorně přezkoumána. Za podstatné soud považuje, že v řízení před správním orgánem stěžovatel sdělil, že je schopen se dorozumět česky (srov. odpověď č. 11 v poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu na č. l. 40 správního spisu); krajskému soudu opak nikdy nesdělil, sepsal žalobu bez vad a v češtině. Z obsahu žaloby nevyplývá, že by stěžovatel poukazoval na to, že nerozumí jazyku, v němž se soudní řízení vede, a požaduje pomoc tlumočníka či překlad soudních písemností. Ze strany krajského soudu se tedy nejedná o případ, kdy by vyvstaly pochybnosti o tom, že by stěžovatel nebyl reálně schopen obsahu česky psaného sdělení adresovaného mu soudem porozumět (a to případně i za použití překladače, slovníku či třetí osoby). Krajský soud navíc o věc bez nařízení jednání rozhodl s dostatečným časovým odstupem (více než měsíc ode dne doručení sdělení) pro porozumění obsahu jeho sdělení. Právo na překládání všech soudních písemností do cizího jazyka není bez dalšího součástí práva na spravedlivý proces (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. ).

[11] Nadto nelze ani přehlédnout, že krajský soud věc stěžovatele meritorně posoudil, přičemž dospěl k závěrům, které Nejvyšší správní soud již opakovaně přezkoumával a shledal správnými. K otázce pronásledování soukromými osobami a ochrany státu viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 49, ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 48, ze dne 31. 3. 2004, č. j. - 67, ze dne 26. 8. 2004, č. j. - 49, ze dne 13. 9. 2004, č. j. - 41, ze dne 27. 6. 2005, č. j. - 68, ze dne 30. 6. 2005, č. j. - 53, ze dne 22. 12. 2005, č. j. - 41, ze dne 10. 2. 2006, č. j. - 54, ze dne 16. 9. 2008, č. j. - 57, ze dne 24. 11. 2016, č. j. - 19, či ze dne 15. 2. 2017, č. j. - 31. K postavení LGBT osob na Ukrajině srov. závěry a judikaturu citovanou v rozsudku ze dne 6. 5. 2021, č. j. - 63. Z konstantní rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu se též podává, že samotná snaha o legalizaci pobytu nemůže být azylově relevantním důvodem (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 44, ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69, ze dne 20. 10. 2005, č. j. - 81, ze dne 24. 2. 2005, č. j. - 94, nebo ze dne 10. 2. 2006, č. j. - 54), což je zajisté i případ stěžovatele, který navíc neunesl důkazní břemeno stran vyvrácení domněnky o bezpečné zemi původu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2021, č. j. - 27).

[12] Krajský soud se pro výše uvedené nedopustil hmotněprávního či procesního pochybení, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti (mělo vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele).

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele. Z tohoto důvodu kasační stížnost shledal nepřijatelnou a podle ji odmítl.

[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Soud o nákladech nerozhodoval podle , přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS.

[15] Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2021

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu