Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 33/2021 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2021, č. j. – 49,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 12. 2018, č. j. VS-125191/ČJ - 2018-800232, zamítla stížnost žalobce proti rozhodnutí speciální pedagožky oddělení výkonu trestu Vazební věznice Praha – Pankrác, jímž mu byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na 7 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení nepodmíněně.

[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne č. j. 25. 1. 2021, č. j. – 49, zamítl jako nedůvodnou.

[3] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu, který lze podřadit pod (dále jen „ “).

[4] Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti dvě námitky. V první z nich městskému soudu vytýká, že ve věci nenařídil ústní jednání, v němž by mohl brojit proti argumentům žalované. V druhé námitce nesouhlasí s tím, že mu městský soud neustanovil zástupce, který by pomohl prokázat, že se žalovaná vůči stěžovateli dopouštěla diskriminace a snižovala jeho důstojnost. Ve zbylé části kasační stížnosti opakuje své žalobní námitky a rekapituluje průběh správního řízení.

[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( ). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Podle soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

[9] Jak je uvedeno výše, konstruuje domněnku souhlasu účastníka tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Taková situace nastala i v nyní projednávaném případě.

[10] Městský soud sám neshledal nařízení jednání účelným a účastníci řízení (a tedy i stěžovatel) svůj nesouhlas s takovým postupem k výzvě soudu v zákonné lhůtě podle nevyjádřili. Výzva soudu k vyjádření se k možnosti rozhodnout věc bez jednání společně s poučením o důsledcích marného uplynutí lhůty dvou týdnů byla stěžovateli doručena dne 23. 9. 2019 a žalované dne 19. 11. 2019 (viz č. l. 45 a 46 spisu městského soudu). Ani jeden z účastníků řízení se k této výzvě ve lhůtě dvou týdnů ani po jejím uplynutí nevyjádřil. Fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání tak v tomto případě byla naplněna. Namítá-li stěžovatel, že nemohl při jednání brojit proti argumentům žalované, a dovozuje-li z toho zkrácení svých práv, pak mu nelze přisvědčit, neboť za shora popsaného skutkového stavu nemuselo být podle jednání nařizováno (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. - 50; všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz).

[11] Výše uvedené potvrzuje také závěr usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. - 48, v němž je uvedeno, že „[ú]častníci řízení jsou ti, kterým je garantován spravedlivý proces, jehož důležitou součástí je právo na konání soudního jednání a přístup k němu. Jestliže oni sami se naplnění tohoto práva nedožadují, není zpravidla úkolem soudu jim toto právo 'vnucovat'.“ Pokud tedy stěžovatel nesouhlasil s rozhodnutím věci bez ústního jednání a trval na jeho konání, měl to městskému soud na výzvu ve stanovené lhůtě sdělit. Pokud tak neučinil, musí nést následky s tím spojené, o nichž byl řádně poučen. Lze tedy uzavřít, že městský soud se tvrzeného pochybení nedopustil a kasační důvod dle není naplněn.

[12] Stěžovatel dále městskému soudu vytýká, že mu neustanovil zástupce, který by mohl hájit jeho práva. Tato námitka rovněž není důvodná.

[13] Nejvyšší správní soud z přiloženého soudního spisu ověřil, že stěžovatel o ustanovení zástupce žádal, městský soud však tento návrh zamítl usnesením ze dne 9. 1. 2019, č. j. - 38. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že proti usnesení krajského (resp. městského) soudu o neustanovení zástupce lze brojit samostatnou kasační stížností (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. - 47, publ. pod č. NSS).

[14] O možnosti podat kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce byl stěžovatel městským soudem řádně poučen (viz č. l. 39 soudního spisu), přesto však kasační stížnost nepodal. Kasační soud tudíž v nynějším řízení - ve kterém je posuzována zákonnost meritorního rozhodnutí, tj. rozsudku městského soudu - nemůže přezkoumávat zákonnost samotného usnesení o neustanovení zástupce, neboť proti němu měl stěžovatel možnost brojit samostatnou kasační stížností (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2021, č. j. - 30). Tato námitka se ocitá mimo předmět nynějšího řízení. Nad rámec nutného však lze dodat, že stěžovatel (bývalý advokát) je osobou znalou práva, a tudíž byl nepochybně schopen hájit svá práva v řízení před městským soudem.

[15] Jelikož kasační stížnost není důvodná, kasační soud ji za podmínek vyplývajících z in fine rozsudkem zamítl.

[16] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení ze zákona; žalovaná byla ve věci úspěšná, nevznikly jí však náklady přesahující běžný rámec její úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků ( , ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 26. října 2021

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu