Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 414/2020 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. B., zastoupený Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Hládkov 701/4, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2020, č. j. – 18,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému se přiznávají odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I.

Průběh dosavadního řízení

[1] Rozhodnutím ze dne 4. 10. 2020, č. j. KRPA-258059-6/ČJ-2020-000022-ZSV, byl žalobce zajištěn dle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a to na dobu 20 dnů ode dne omezení osobní svobody.

[2] Žalobce proti rozhodnutí žalované brojil blanketní žalobou podanou u Městského soudu v Praze, v rámci žaloby navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Městský soud usnesením ze dne 18. 11. 2020, č. j. – 16, uvedený návrh zamítl a vyzval žalobce k doplnění žaloby ve lhůtě jednoho dne od doručení uvedeného usnesení (žaloba byla podána poslední den zákonné lhůty, přičemž v důsledku podání návrhu na ustanovení zástupce došlo dle ke stavení lhůty pro podání, resp. doplnění žaloby do právní moci rozhodnutí o návrhu). Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 26. 11. 2020. Následně městský soud usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. – 18, žalobu dle odmítl s odůvodněním, že žalobce ani na jeho výzvu neodstranil vady žaloby (nevymezil žalobní body), přičemž se jedná o vadu, pro kterou nelze v řízení pokračovat. O tomto následku byl přitom žalobce městským soudem poučen.

[3] Z úřední činnosti je Nejvyššímu správnímu soudu známo, že žalobce zaslal dne 9. 12. 2020 Nejvyššímu správnímu soudu e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu ve smyslu , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podání nazvané „Kasační stížnost“, jímž napadal usnesení městského soudu ze dne 18. 11. 2020, č. j. – 16, o neustanovení zástupce. Avšak vzhledem k tomu, že uvedené podání bylo učiněno v jiné než zákonem stanovené formě, přičemž nebylo do tří dnů potvrzeno způsobem předvídaným v , nemohl k němu Nejvyšší správní soud přihlédnout a nedošlo tak k zahájení řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 18. 11. 2020, č. j. – 16; o tom byl žalobce vyrozuměn přípisem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2020, č. j. – 10.

II.

Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[4] Usnesení městského soudu ze dne 7. 12. 2020, č. j. – 18, o odmítnutí žaloby napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. 12. 2020, v jejímž doplnění namítá kasační důvody dle

[5] Stěžovatel namítá, že návrh na ustanovení zástupce byl zamítnut ze zjevně nesmyslných důvodů – ustanovení zástupce nepovažoval městský soud za nutné, protože stěžovatel byl přezajištěn podle , o azylu. Stěžovatel má za to, že předmětem řízení je stále otázka zákonnosti omezení osobní svobody stěžovatele, byť již za minulý časový úsek, přičemž se nejedná o spor, který by stěžovatel vedl pro svou zábavu.

[6] Stěžovatel v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2019, č. j. – 49 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž se Nejvyšší správní soud vyjádřil k možnostem stěžovatele dosáhnout zrušení konečného rozhodnutí v řízení o žalobě vydaného po rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. Stěžovatel dodal, že v řízení před městským soudem došlo k obdobné situaci, napadené usnesení je proto třeba zrušit.

[7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III.

Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení městského soudu ( ), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo ( ), a je zastoupen advokátem ( ).

[9] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k přezkoumání napadeného usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[10] Napadá-li stěžovatel kasační stížností usnesení o odmítnutí žaloby, z povahy věci přichází v úvahu jen důvod kasační stížnosti předvídaný , který spočívá v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Jestliže tedy městský soud žalobu odmítl a věc meritorně neposuzoval, může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat, zda městský soud správně posoudil podmínky pro odmítnutí žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009, č. j. - 80).

[11] Jediná uplatněná kasační námitka ve své podstatě směřuje proti usnesení městského soudu o neustanovení zástupce, jímž byl stěžovatel rovněž vyzván k odstranění vad žaloby, nikoliv proti napadenému usnesení o odmítnutí žaloby, stěžovatel však s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2019, č. j. – 49, argumentuje tím, že v posuzovaném případě je z důvodu nezákonnosti usnesení o neustanovení zástupce namístě zrušit rovněž usnesení o odmítnutí žaloby.

[12] Je třeba předeslat, že z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že proti usnesení krajského soudu o neustanovení zástupce lze brojit samostatnou kasační stížností (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. – 47, publ. pod č. NSS, srov. též bod 41 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. - 43, publ. pod č. 3072/2014 Sb. NSS).

[13] V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2019, č. j. – 49, na který stěžovatel odkazuje, Nejvyšší správní soud řešil situaci, kdy krajský soud zamítl návrh žalobce v uvedené věci na ustanovení zástupce a vyzval žalobce k doplnění žaloby ve stanovené lhůtě, přičemž následně rozhodl o odmítnutí žaloby pro neodstranění jejích vad, aniž by vyčkal, zda bude proti usnesení o neustanovení zástupce podána včasná kasační stížnost. Žalobce v uvedené věci však kasační stížnost proti usnesení o neustanovení zástupce podal, Nejvyšší správní soud ji shledal důvodnou a rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. – 43, usnesení krajského soudu o neustanovení zástupce zrušil. V popsaném případě tedy došlo k situaci, kdy před krajským soudem neprobíhalo žádné řízení, v němž by krajský soud mohl postupovat podle závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 13. 6. 2019, č. j. – 43. Nejvyšší správní soud tak rozsudkem ze dne 29. 10. 2019, č. j. – 49, pouze umožnil, aby krajský soud v souladu s dříve vydaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu opětovně rozhodl o návrhu žalobce na ustanovení zástupce, a ten měl následně možnost doplnit ve stanovené lhůtě svou žalobu. Nejvyšší správní soud však ve zmiňovaném rozsudku ze dne 29. 10. 2019, č. j. – 49, rovněž výslovně uvedl, že samotný postup krajského soudu, který ve věci vydal konečné rozhodnutí, aniž by vyčkal, zda bude proti usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce podána včasná kasační stížnost, sice nebyl vhodný, nebyl však rozporný se zákonem.

[14] V nyní posuzované věci je však procesní situace jiná. Městský soud sice ani v tomto případě nevyčkal, zda bude proti usnesení o neustanovení zástupce podána včasná kasační stížnost, stěžovatel se však proti uvedenému usnesení procesně relevantním způsobem nebránil (k podání ze dne 9. 12. 2020 nebylo možné s ohledem na nedostatek jeho formy přihlédnout). V nyní posuzovaném případě tedy nelze dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí o odmítnutí žaloby bylo založeno na předcházejícím nezákonném rozhodnutí – usnesení městského soudu ze dne 18. 11. 2020, č. j. – 16, o neustanovení zástupce je nadáno presumpcí správnosti, přičemž nebylo procesně relevantním způsobem napadeno a tím spíše nebylo shledáno nezákonným. Nejvyšší správní soud přitom v tomto řízení nemůže přezkoumávat zákonnost samotného usnesení o neustanovení zástupce, neboť proti němu měl stěžovatel možnost brojit samostatnou kasační stížností, o čemž byl městským soudem poučen, nicméně tak neučinil.

[15] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud shledal jedinou uplatněnou kasační námitku nedůvodnou.

IV.

Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s in fine zamítl.

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Žalovaná měla ve věci úspěch, příslušelo by jí tedy vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených v řízení o kasační stížnosti, z obsahu spisu však plyne, že jí v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

[18] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2021, č. j. – 8, ustanoven zástupcem advokát Mgr. Jindřich Lechovský. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti) podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , v relevantním znění (dále jen „ “), a to ve výši 3100 Kč za každý úkon [ , advokátního tarifu] a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon ( advokátního tarifu), celkem 6800 Kč, vše zvýšeno o částku odpovídající DPH 21 %, celkem tedy přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů činí 8228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 26. dubna 2021

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu