Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 120/2021 - 14

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: P. N., zastoupený Mgr. Ondřejem Hojgrem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2021, č. j. - 22,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Shora označeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) bylo žalobci přiznáno plné osvobození od soudních poplatků (výrok I) a dále mu byl ustanoven pro „zastupování v řízení zástupce z řad advokátů, a to Mgr. Ondřej Hojgr, advokát se sídlem Riegrova 376/12, 779 00 Olomouc“ (výrok II).

II.

[2] Proti výroku II. označeného usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) prostřednictvím ustanoveného zástupce v zákonné lhůtě kasační stížnost. Namítl nesrozumitelnost výroku. Tu spatřuje v tom, že z něj není zřejmé, zda se ustanovení zástupce vztahuje jen na řízení před krajským soudem, anebo zda se vztahuje i na případné podání kasační stížnosti (a zastupování v řízení o ní). Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

III.

[3] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, a na něj navazující judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2018, č. j. - 31, či ze dne 6. 5. 2020, č. j. - 32). Napadené usnesení nepochybně právě takovým rozhodnutím je, stěžovateli proto nevznikla povinnost k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ani povinnost být v tomto řízení zastoupen advokátem. Krom toho se krajským soudem přiznané osvobození od placení soudních poplatků vztahuje i na řízení o kasační stížnosti ( in fine ). Nejvyšší správní soud dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu připouští podání kasační stížnosti i proti usnesení ve věci (ne)ustanovení zástupce (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. - 46, ze dne 18. 6. 2021, č. j. - 21, ze dne 28. 8. 2019, č. j. - 22, ze dne 9. 6. 2021, č. j. - 32, ze dne 21. 12. 2009, č. j. - 141, ze dne 3. 6. 2020, č. j. - 21, ze dne 28. 2. 2020, č. j. - 19, ze dne 6. 2. 2020, č. j. - 21, ze dne 4. 6. 2020, č. j. - 25, atp.). Nutno dodat, že podle výslovné dikce je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (stěžovatel) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Zákon přitom vylučuje podání kasační stížnosti (vedle věcí volebních) pouze: proti výroku o nákladech řízení; proti důvodům rozhodnutí soudu; proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení; nebo proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Zákon tedy explicitně danou kasační stížnost za nepřípustnou nepovažuje. Ostatně v tomto duchu postupoval i krajský soud, který stěžovatele poučil o možnosti podat proti výroku II. usnesení kasační stížnost.

[4] Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti námitku nesrozumitelnosti dle

[5] Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

[6] Nejvyšší správní soud při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. , č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , č. ÚS), podle níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlivý proces ( d, y), jež vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním soudnictví podle ). To potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu, např. nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , č. ÚS, v němž Ústavní soud vyslovil, že „odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena“. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52, vyslovil, že pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu “. Nepřezkoumatelností z důvodu nesrozumitelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, podle něhož lze „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody.“ Obdobně viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. - 76, ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130 atp.

[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení a neshledal, že by bylo zatíženo shora označenou vadou. Krajský soud srozumitelně odůvodnil ustanovení zástupce, tedy výrok II usnesení, kterým byl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů „pro řízení“ Mj. uvedl, že: „Co se týče žádosti žalobce o ustanovení zástupce, také tu soud shledal důvodnou. Je splněna podmínka, že u žalobce jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a taktéž, že ustanovení zástupce je nezbytné k ochraně jeho práv. Krajský soud přihlédl k žádosti žalobce ze dne 4. 1. 2021, a ustanovil žalobci k ochraně jeho práv v tomto řízení Mgr. Ondřeje Hojgra, advokáta se sídlem Riegrova 12, 779 00 Olomouc.“

[8] Skutečnost, že se ustanovení zástupce vztahuje i na řízení o případné kasační stížnosti pak vyplývá přímo ze zákona (přičemž stěžovatel je zastupován advokátem, tj. osobou práva znalou). Podle „Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. Byla-li navrhovateli ustanovena zástupcem některá z osob uvedených v odstavci 2, která je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen "daň"), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu6a); to samé platí i v případě, kdy osoby uvedené v odstavci 2 jsou společníky právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon jejich povolání a plátcem daně je tato právnická osoba. Požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.“ Krajský soud nadto znění tohoto ustanovení ve svém usnesení v plném rozsahu citoval (viz odst. 5 napadeného usnesení).

[9] I z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. K tomu viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. - 58. V něm se mj. uvádí, že poslední věta uvedená v se do zákona dostala na základě novely , provedené Zákonodárce touto větou toliko deklaroval pravidlo, které již předtím beztak ze plynulo, dle něhož, ustanovil-li v řízení o žalobě krajský soud účastníku řízení zástupcem advokáta, byl takto ustanovený advokát oprávněn v zastoupení účastníka řízení také podat kasační stížnost a zastupovat jej i v řízení o kasační stížnosti (srov. i usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 7. 2007, č. j. - 117, č. 1460/2008 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud neshledal ani žádnou jinou vadu, pro kterou by bylo třeba usnesení krajského soudu zrušit.

[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s zamítl.

[11] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2021

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu