Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 1/2021 - 45

- 46

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Z. K., zast. Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem se sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. OAM-683/ZA-ZA12-ZA08-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2020, č. j. - 31,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci, advokátovi Mgr. Filipu Wágnerovi, se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti v částce 3400 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2020, č. j. - 31, zamítl žalobu žalobce (dále „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra („ministerstvo“) ze dne 21. 2. 2019, č. j. OAM-683/ZA-ZA12-ZA08-2018, jímž ministerstvo rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli podle až , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[2] Proti rozsudku podal stěžovatel včasnou kasační stížnost z důvodů podle , b), c) a d) Stížní námitky jsou reprodukovány v rámci jejich vypořádání. Nejvyšší správní soud se po shledání přípustnosti kasační stížnosti podle zabýval přijatelností kasační stížnosti.

[3] Pokud se jedná o námitku, že soud nesprávně posoudil stěžovatelem uváděný skutkový stav, neboť již v řízení před žalovaným správním orgánem byla porušena ustanovení a a správní orgán se důsledně nezabýval všemi stěžovatelem uváděnými okolnostmi, lze odkázat na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. – 58, publ. Pod č. 835/2006 Sb. NSS. V něm byl vysloven závěr, že „[ž]alobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2009, č. j. – 75, a ze dne 29. 8. 2015, č. j. – 34). Napadená rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl řádně a správně právně vyhodnocen.

[4] Stěžovatel dále namítal nedostatečné posouzení možnosti udělení azylu dle a . Má současně několik chronických onemocnění, zejména mozku a srdce, pročež potřebuje odbornou lékařskou péči, které se mu však v zemi jeho původu nedostává mimo jiné i z důvodu jeho angažovanosti proti vládnímu režimu v Gruzii. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. - 61.

[5] Pokud stěžovatel uvádí, že kvůli špatnému zdravotnímu stavu mu měl být udělen humanitární azyl dle , Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že na udělení této formy mezinárodní ochrany není právní nárok (srov. např. rozsudky ze dne 18. 9. 2015, č. j. – 28, ze dne 15. 10. 2003, č. j. – 38, ze dne 22. 1. 2004, č. j. – 48, či ze dne 11. 3. 2004, č. j. – 55). Posouzení možných důvodů pro udělení humanitárního azylu je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu. Míra volnosti žalovaného při zvažování důvodů pro udělení humanitárního azylu je limitována především zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu. Humanitární azyl lze udělit v případě hodném zvláštního zřetele. V rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55, Nejvyšší správní soud uvedl: „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení a , ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. (…) Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly.“ Stěžovatel neuvedl v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ani v dalším průběhu správního řízení žádné mimořádné okolnosti, které by mohly být důvodem ke zvážení případného udělení humanitárního azylu. Ve správním řízení poukazoval především na svůj špatný zdravotní stav. Žalovaný i krajský soud k tomu správně zdůraznili, že tato skutečnost nezakládá důvod pro udělení azylu podle zákona; doplnili, že stěžovatel není ve finálním stádiu nevyléčitelné nemoci, v současné době nepodstupuje žádnou náročnou (ve vlasti nedostupnou) léčbu a zdravotní péče je pro něho vzhledem k jeho zdravotním potížím dostupná i v Gruzii. Městský soud se tedy ztotožnil se žalovaným a neshledal, že by žalovaný překročil meze správního uvážení.

[6] Stěžovatel ani v kasační stížnosti nikterak svá tvrzení nekonkretizoval, relevantně netvrdil, že v zemi původu by nedostatek lékařské péče či přístupu k ní představoval skutečné riziko, že se jeho zdravotní stav vážně, rychle a nevratné zhorší (srov. rozsudek ESLP ze dne 13. 12. 2016 ve věci Paposhvili, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2020, č. j. - 83). Ze správního spisu navíc vyplývá, že stěžovateli byla v zemi původu poskytována lékařská péče, po prodělané operaci v České republice se zotavuje. Ani Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému neshledal překročení mezí správního uvážení žalovaným.

[7] Sám stěžovatel pak v kasační stížnosti zmiňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle uvedené ve výše citovaném rozsudku č. j. - 61, přičemž tyto podmínky, které musí být splněny kumulativně, nikterak nekonkretizuje. Pouze říká, že „prokázal v dosavadním průběhu řízení, že je právě on tou osobu, u níž jsou založeny důvody k poskytnutí azylu“, a dále že mu „v případě návratu do domovské vlasti hrozí nedobrovolné zapojení do zmíněného konfliktu“. Kasační stížnost nicméně neobsahuje identifikaci konfliktu, který má stěžovatel na mysli. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní posuzovaném případě nejsou dány podmínky pro přiznání doplňkové ochrany.

[8] Kasační stížnost je nepřijatelná, a z tohoto důvodu byla odmítnuta ( ).

[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o věta první za použití , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

[10] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2021, čj. – 31, ustanoven zástupce pro řízení před soudem Mgr. Filip Wágner, advokát. Podle platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Zástupci náleží podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, odměna za jeden úkon právní služby (tj. vyhotovení doplnění kasační stížnosti) ve výši 3100 Kč [ citované vyhlášky] a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ( citované vyhlášky), celkem tedy 3400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2021

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu