Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 440/2020 - 26

pokračování - 27

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. B. N., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. OAM-121/ZA-ZA11-HA13-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 11. 2020, č. j. – 26,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce do České republiky přicestoval v listopadu 2003. Dne 9. 2. 2020 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. K žádosti uvedl, že je ženatý (manželka získala české občanství), a má jedno dítě (narozené X). Manželka je v 7. měsíci těhotenství. Jako důvody své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v České republice žije jeho žena a dítě, kteří mají české občanství. Syn je malý, žena před porodem a potřebují ho. Dále uvedl, že ve Vietnamu je vir SARS-CoV-2.

[2] Dále uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá z toho důvodu, že žalovaný povolení k přechodnému pobytu nebo sloučení rodiny se synem zamítl. Do roku 2018 měl platné povolení k trvalému pobytu, ale to mu bylo z důvodu spáchání trestné činnosti zrušeno. K trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, uvedl, že se jednalo o drogy. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 8 let a po 4 letech byl z vězení podmíněně propuštěn.

[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 5. 2020, č. j. OAM-121/ZA-ZA11-HA13-2020, E. č. B009370 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalobci neudělil mezinárodní ani doplňkovou ochranu. Zejména zdůraznil, že žalobce spáchal zvlášť závažný zločin dle , o azylu.

[4] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud zamítl. V rozsudku uvedl, že hlavním důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byla legalizace pobytu na území České republiky. Soud neshledal žádný důvod zvláštního zřetele hodný k udělení azylu z humanitárních důvodů. Institut mezinárodní ochrany nemůže nahrazovat pobytová oprávnění ani v otázce zásahu do soukromého života. Udělení doplňkové ochrany je v daném případě vyloučeno pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy jako „hlava“ organizované (zločinecké) skupiny. Irelevantní je proto i tvrzení o opatřeních souvisejících s pandemií viru SARS-CoV-2.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů dle a d) , (dále jen „ “), a navrhl jeho zrušení. Konkrétně stěžovatel namítá, že neudělení azylu může být v souvislosti s dopady spojenými s opatřeními proti šíření viru SARS-CoV-2 (zákaz vycestování jeho manželky a dětí do Vietnamu nebo omezení letecké dopravy) důvodem jeho dlouhodobého nebo dokonce trvalého oddělení od manželky a dětí. Úvahy soudu k humanitárnímu azylu považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné. Stěžovatel byl již pravomocně odsouzen, nikoliv důvodně podezřelý ze spáchání zvlášť závažného zločinu, ustanovení zákona o azylu na něj tudíž nedopadá. Za nepřezkoumatelnou považuje žalobce i úvahu žalovaného o povaze „vážného zločinu“, který musí být odůvodněn individuálními skutkovými okolnostmi konkrétního trestného činu. Krajský soud v této souvislosti toliko uvedl, že i spáchání vážného zločinu spadá do aplikačního rámce zákona o azylu.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na konkrétní závěry krajského soudu, se kterými se ztotožnil, a navrhl kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je podána oprávněnou osobou, včas a je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je však také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výklad institutu přijatelnosti a výčet jeho typických kritérií Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění pro stručnost nyní odkazuje. V projednávané věci kasační stížnost vlastní zájmy stěžovatele nepřesáhla. Na jím vznesené otázky dává ustálená judikatura odpověď, jak bude uvedeno dále.

[8] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Dospěl přitom k závěru, že krajský soud se věnoval podstatě žalobní argumentace, byť jsou jeho závěry místy velmi stručné, sledují ustálenou judikaturu správních soudů.

[9] Institutem humanitárního azylu se kasační soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. – 65, ze dne 22. 1. 2004, č. j. – 48, ze dne 11. 3. 2004, č. j. – 55, ze dne 19. 5. 2004, č. j. – 52, ze dne 31. 3.2010, č. j. – 71, či usnesení ze dne 28. 8. 2013, č. j. – 16, ze dne 8. 4. 2016, č. j. – 30, ze dne 22. 2. 2017, č. j. – 28). Z této judikatury vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí či nikoliv, přičemž míra volnosti správního uvážení je limitována pouze zákazem libovůle. Dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. – 31, „[n]elze připustit, aby humanitární azyl byl žadatelům, kteří se dopustili vážného zločinu, pravidelně udělován proto, že jejich děti či jiní rodinní příslušníci, s nimiž žadatel žije, dlouhodobě žijí a jsou zakořeněni v ČR či že je zde zakořeněn sám stěžovatel.“ Rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany navíc přímo nevede k nutnosti stěžovatele opustit území České republiky. Stěžovatel spáchal vážný zločin, pro který mu bylo odňato pobytové oprávnění. Uložily-li mu správní orgány povinnost vycestovat či ho přímo vyhostily, bylo důvodem jejich postupu právě spáchání vážného zločinu a s tím spojená ztráta pobytového oprávnění, přičemž mezinárodní ochrana neslouží jako alternativa k pobytovému oprávnění. Dopady na soukromý a rodinný život stěžovatele jsou v takových případech zkoumány právě v pobytových řízeních či v rámci zásahových žalob proti povinnosti opustit území (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. – 39). Soud připomíná, že se stěžovatelem je ohledně pobytového titulu vedeno řízení před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. .

[10] Výkladem pojmu „vážný zločin“ se správní soudy již v minulosti opakovaně zabývaly (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. – 26, č. 3537/2017 Sb. NSS; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. – 28, č. 3546/2017 Sb. NSS, usnesení téhož soudu ze dne 6. 6. 2019, č. j. – 41; ze dne 20. 12. 2018, č. j. – 26; ze dne 18. 7. 2018, č. j. – 28; ze dne 28. 5. 2020, č. j. – 43; ze dne 20. 7. 2020, č. j. – 24, či rozsudek z téhož dne, č. j. – 23).

[11] Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy může spadat pod pojem „vážný zločin“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2020, – 33), přičemž žalovaný i krajský soud se touto otázkou a individuálním posouzením okolností spáchání trestného činu zabývali (srov. bod [14] usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. – 34). Důvodné podezření zahrnuje i spáchání vážného zločinu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. – 28). Jelikož žalovaný správně užil § 15a zákona o azylu, nemusel se již zabývat důvody pro udělení doplňkové ochrany, jak správně uzavřel krajský soud.

[12] Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, a proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle

[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle za použití , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. února 2021

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu