Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Azs 324/2020 - 22.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Azs 324/2020 - 22
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[8] Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti odkaz na kasační důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[9] V konkrétní rovině stěžovatel namítá, že se nezakládá na pravdě konstatace krajského soudu, podle níž měl stěžovatel o mezinárodní ochranu žádat pouze proto, že nechce být povolán do vojenské služby. Stěžovatel se však nebrání nastoupení do řádné vojenské služby, nýbrž se obává toho, že bude násilím naverbován do separatistické armády, která působí na východě Ukrajiny, odkud stěžovatel pochází, a byl by pak nucen bojovat proti vlastním občanům. Tato obava je více než odůvodněná, neboť v místě jeho bydliště na Ukrajině byl již několikrát poptáván, a to nikoliv příslušníky ukrajinské armády, nýbrž příslušníky polovojenských separatistických skupin. Přestože je v tuto chvíli vyhlášeno na východě Ukrajiny příměří, tak toto příměří právě separatistické skupiny neustále porušují a vzhledem k probíhajícím bojům je tedy pravděpodobné, že se budou separatisté snažit verbovat nové mladé muže. Doposud bylo na východě Ukrajiny v rámci bojů zabito více než 10 000 lidí, z toho skoro třetina civilistů. Stěžovatel je odpůrcem násilí, a to i vzhledem ke svému náboženství (je aktivní pravoslavný křesťan a jeho náboženství mu neumožňuje použít násilí proti jiné osobě a už vůbec ne proti občanům stejného státu). Má odůvodněný strach, že bude na Ukrajině pronásledován z důvodu náboženství a pro zastávání určitých politických názorů, protože v případě, že by z výše uvedených důvodů nenastoupil do vojenské služby, by byl pro to pronásledován a mohl by mu být uložen trest odnětí svobody.
[10] Stěžovatel rovněž namítá, že soudem nebyl poučen o tom, že má právo na tlumočníka, a z toho důvodu bylo zasaženo do jeho procesních práv. Z napadeného rozsudku je podle stěžovatele zřejmé, že stěžovatel neovládá český jazyk na takové úrovni, aby rozuměl soudnímu řízení a aby rozuměl odborným otázkám, které mu byly již dřív položeny.
[11] Pokud jde o otázku přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., má stěžovatel za to, že je dána již tím, že krajský soud v napadeném rozsudku vycházel ze skutkové podstaty, která nemá oporu ve spisech, když vycházel z jiného odůvodnění žádosti o azyl, než stěžovatel doopravdy uváděl. Stěžovatel má zároveň za to, že napadený rozsudek je nezákonný, neboť krajský soud nesplnil svou poučovací povinnost, když jej nepoučil o právu na tlumočníka.
[12] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 12. 10. 2020 popírá důvodnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy. V podrobnostech žalovaný odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, obsah správního spisu a na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje a z něhož zcela jednoznačně vyplývá, proč krajský soud v posuzované věci neshledal pochybení žalovaného. Má za to, že kasační stížnost patří odmítnout pro nepřijatelnost dle § 104a odst. 1 s. ř. s., případně zamítnout pro nedůvodnost dle § 110 odst. 1 věty druhé téhož zákona.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle § 106 téhož zákona.
[14] Před přistoupením k meritu věci, tj. posouzení důvodnosti kasační stížnosti, se Nejvyšší správní soud musel nejprve zabývat otázkou její přijatelnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[15] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[16] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 (všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení rovněž uvedl, že v zájmu stěžovatele je v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom splnění podmínek přípustnosti kasační stížnosti, nýbrž také uvést, v čem stěžovatel spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti –v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
[17] V tomtéž usnesení poskytl Nejvyšší správní soud typový výčet situací, kdy bude podmínka podstatného přesahu významu kasační stížnosti nad vlastními zájmy stěžovatele zpravidla splněna. „O přijatelnou kasační stížnost se může zpravidla, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon, což znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se pak v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.“
[18] Stěžovatel argumentoval k otázce přijatelnosti jeho kasační stížnosti jen nanejvýš stroze, jak plyne z odst. [11] tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se stěžovatelovým názorem, že by význam podané kasační stížnosti mohl podstatně přesahovat stěžovatelovy vlastní zájmy jen na základě stížního tvrzení, že krajský soud vycházel z jiného odůvodnění žádosti o azyl, než stěžovatel doopravdy uváděl. Nejvyšší správní soud již při zběžném přezkoumání napadeného rozsudku může konstatovat, že krajský v jeho odůvodnění výslovně pojednal o stěžovatelově žalobní námitce poukazující na obavu z naverbování do „separatistických“ sil (odst. 27 napadeného rozsudku). Jeho námitky si tedy byl krajský soud evidentně vědom. Krajským soudem vytknutá skutečnost, že tento důvod žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatel neuvedl při pohovoru před žalovaným, ověřil Nejvyšší správní soud z obsahu předloženého správního spisu, konkrétně z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 10. 1. 2019, založeného na č. l. 11 až 13 správního spisu. Uvedený rozpor (posun ve stěžovatelově tvrzení) přitom byl krajským soudem posouzen jako zpochybnění věrohodnosti stěžovatelem uváděných důvodů; nejednalo se však o faktor jediný, neboť krajský soud rovněž vyzdvihl nelogičnost toho, že by příslušníci separatistických sil, lokalizovaných na samém východě Ukrajiny, podomně a současně násilně „verbovali“ muže v nejzápadnější části území tohoto, resp. dokonce zasílali „povolávací rozkazy“.
[19] Podstatný přesah významu kasační stížnosti nad vlastními zájmy stěžovatele nemůže plynout ani z námitky nedostatečného poučení stěžovatele o jeho právu na komunikaci se soudem v mateřském jazyce, resp. v jazyce, který ovládá. Nejvyšší správní soud sice z obsahu spisu krajského soudu ověřil, že poučení o právu na tlumočníka nebylo stěžovateli výslovně ze strany krajského soudu uděleno, avšak stěžovatel jednak plausibilně netvrdí, že by tím bylo jakkoli substantivně zasaženo do jeho práv, druhak nelze nezmínit, že stěžovatel byl již v řízení před krajským soudem zastoupen obecným zmocněncem s právním vzděláním, JUDr. J. Z., a ostatně při jednání před krajským soudem sám stěžovatel na dotaz krajského soudu sdělil, že netrvá na tom, aby jej soud vyslechl, neboť mu postačuje možnost účastnit se soudního jednání ve společnosti svého zástupce.
[20] Dále k meritu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud podotýká, že zde nenalezl právní otázky, které by již judikaturou správních soudů nebyly ustáleně řešeny. Připomíná, že bezpečnostní situací na Ukrajině, na niž stěžovatel v kasační stížnosti odkazoval, konkrétně pak i otázkou vnitrostátního ozbrojeného konfliktu na jejím východním území, se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval (viz např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 Azs 15/2015 – 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. 9 Azs 13/2015 – 69, ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 – 31, ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Azs 287/2015 – 20, či ze dne 13. 9. 2016, č. j. 7 Azs 105/2016 – 36, ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 Azs 290/2017 – 23, ze dne 31. 10. 2018, č. j. 5 Azs 45/2018 – 31, rozsudky ze dne 14. 2. 2018, č. j. 1 Azs 402/2017 – 48, či ze dne 9. 5. 2018, č. j. 4 Azs 89/2018 – 27). Z konstantní rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu se též podává, že samotná snaha o legalizaci pobytu nemůže být azylově relevantním důvodem (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004 – 94, nebo ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54). Pokud jde o otázku výhrady náboženského přesvědčení jakožto důvodu odpírání potenciální vojenské služby ve vztahu k azylovým důvodům, lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Azs 287/2015 – 20, rozsudky ze dne 29. 3. 2004 č. j. 5 Azs 4/2004 – 49, či ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 - 31, ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Azs 267/2015 - 23, ze dne 20. 4. 2016, č. j. 2 Azs 67/201 – 24, či ze dne 25. 5. 2017, č. j. 10 Azs 79/2017 - 32.
[21] Nejvyšší správní soud rovněž ustáleně judikuje, že tvrzené nedostatky ve zjištění a posouzení individuálního skutkového stavu věci samy o sobě nemohou být vadou, která by byla způsobilá být důvodem přijatelnosti kasační stížnosti. Krajský soud se ostatně v nyní posuzované věci při přezkoumávání skutkového stavu nedopustil pochybení, která by svojí povahou stála proti základním zásadám přezkumného soudního řízení, a napadený rozsudek ani nevykazuje žádné extrémně závažné nedostatky, které ponechat bez povšimnutí by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces.
[22] Nejvyšší správní soud shrnuje, že napadený rozsudek není stižen vadou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost), není zde ani jiná vada řízení před soudem, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku, krajský soud se nedopustil ani žádného judikaturního odklonu či hrubého pochybení při výkladu hmotného práva. Řádně přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jeho úvahy jsou přitom jasné a srozumitelné. K žádnému porušení práva na spravedlivý proces, natož pak porušení extrémnímu, v projednávané věci nedošlo, pročež podmínky přijatelnosti kasační stížnosti nejsou splněny.
IV. Závěr a náhrada nákladů řízení
[23] S ohledem na skutečnost, že stěžovatel nepředestřel žádnou otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury, přičemž takovou otázku nenalezl soud ani ex offo z obsahu spisu, ani z popisu skutečností samotným stěžovatelem, nemohl Nejvyšší správní soud dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy. Kasační stížnost proto podle § 104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek § 109 odst. 2 s. ř. s.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 větou první za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu