Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 223/2020 - 29

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Namítal, že žalovaný nedostatečně zkoumal, zda nehrozí, že se žalobcem bude zacházeno hůř než s ostatními osobami, které by byly případně vráceny do dané „bezpečné země“. Žalovaný podle žalobce nesprávně posoudil i tvrzení týkající se jeho nedůvěry k ukrajinským bezpečnostním složkám, nezohlednil, že žalobci vyhrožuje vysoce postavený příslušník tamních bezpečnostních sil, ani se nevypořádal se skutečností, že žalobce dlouhodobě pobýval v Ruské federaci a má mnoho společného i s ruskou armádou.

[3] Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. – 31 (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. Konstatoval, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obsah žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu vyhodnotil ve spojení s informacemi o Ukrajině jako bezpečné zemi původu. Su nazvanou Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu z července 2019 byl žalobce seznámen, přičemž nenavrhl doplnění dokazování ani neuvedl ke své žádosti další skutečnosti. Z Ukrajiny vycestoval za prací, jiný důvod s výjimkou dluhu neměl; problémy se státními orgány vyloučil. Krajský soud připomněl zvýšení důkazního břemene na straně žadatelů o mezinárodní ochranu v případě označení určité země za bezpečnou zemi původu. Veškerá tvrzení žalobce byla podle krajského soudu nekonkrétní, nepodložená a tedy pouze hypotetická. Krajský soud dále uvedl, že Nejvyšší správní soud se bezpečnostní situací na Ukrajině zabýval opakovaně, neshledal však, že by se jednalo o tzv. totální konflikt, při němž by byl každý civilista na území Ukrajiny vystaven riziku vážné újmy. Krajský soud závěrem připomněl, že žalobce mohl o mezinárodní ochranu požádat ihned po svém příjezdu do České republiky v červnu 2018, avšak učinil tak až po svém zajištění za účelem správního vyhoštění.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které navrhl jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Je přesvědčen, že krajský soud vycházel při posouzení Ukrajiny jako bezpečné země původu pouze ze zprávy Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu z července 2019, což je nedostatečné. Soud nezohlednil problémy stěžovatele se soukromými osobami v zemi původu a nevzal v potaz ani skutečnost, že stěžovatel žil 25 let v Rusku. Soud proto nevyhodnotil, že stěžovatel je soukromou osobou, kterou není veřejná moc v zemi původu schopna ochránit před pronásledováním. Odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, č. j. – 57, a ze dne 21. 12. 2005, č. j. – 57.

[5] Stěžovatel dále vyslovil přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu, případně doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Stěžovatel závěrem odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. – 62.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel ve správním řízení neprokázal, že Ukrajinu nelze v jeho případě považovat za bezpečnou zemi původu, proto byla jeho žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. V podrobnostech žalovaný odkázal na obsah správního spisu, napadené rozhodnutí i své vyjádření k žalobě. Rozsudek krajského soudu vychází z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a je přesvědčivě odůvodněn. Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu , (dále jen „“) přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem podle a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti podle

[8] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se zdejší soud zabýval její přijatelností ve smyslu (k pojmu nepřijatelnosti viz zejména usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Kasační stížnost není přijatelná.

[9] Stěžovatel spatřuje důvody přijatelnosti kasační stížnosti v tom, že krajský soud nedostatečně posoudil, zda Ukrajina je vůči stěžovateli bezpečnou zemí původu, a zda je schopna jej ochránit před soukromou osobou – věřitelem, který je navíc policistou. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost se dotýká výhradně otázek, které již byly jednotně a nerozporně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, který v nich nehodlá učinit žádný judikaturní odklon. Připomíná, že bezpečnostní situací na Ukrajině, na niž stěžovatel v kasační stížnosti odkazoval, včetně otázky vnitrostátního ozbrojeného konfliktu na jejím východním území, se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval (viz např. usnesení ze dne 11. 2. 2016, č. j. – 20, či ze dne 13. 9. 2016, č. j. – 36, ze dne 25. 10. 2017, č. j. – 23, ze dne 31. 10. 2018, č. j. – 31, rozsudky ze dne 14. 2. 2018, č. j. – 48, či ze dne 9. 5. 2018, č. j. – 27).

[10] Co se týče otázky zjišťování skutkového stavu žalovaným, tou se opakovaně zabývala judikatura zdejšího soudu, srov. např. v rozhodnutích ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, č. NSS, ze dne 21. 12. 2005, č. j. – 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. – 67, či ze dne 27. 1. 2009, č. j. – 66. Žalovaný i krajský soud vycházeli z relevantních podkladů a dostatečně se zabývali stěžovatelem tvrzenými důvody, pro které žádal o udělení mezinárodní ochrany. Jejich postup odpovídá konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Žalovaný vycházel z podkladů splňujících požadavky uvedené v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. – 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, v němž zdejší soud uvedl, že „při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“.

[11] Stejně tak se Nejvyšší správní soud již mnohokrát vyjádřil k obavám z pronásledování a výhrůžek ze strany soukromých osob a též k podmínkám nemožnosti domoci se náležité ochrany od státu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. – 65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. – 49 nebo ze dne 22. 12. 2005, č. j. – 41).

[12] Tvrzením stěžovatele ohledně splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu nebo doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť v souladu s § 16 odst. 3 zákona o azylu se jimi nezabýval žalovaný a tím pádem ani krajský soud.

[13] Nejvyšší správní soud taktéž neshledal žádné zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, neboť respektoval ustálenou judikaturu a zároveň nikterak (natož hrubě) nepochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Jestliže stěžovatel brojí též proti nesprávnému zjištění skutkového stavu, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že „kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti (pravomocnému) rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví; předmětem řízení o kasační stížnosti je proto přezkum napadeného soudního rozhodnutí, přičemž přijatelnost kasační stížnosti je třeba odvozovat od právních otázek, na výsledku jejichž posouzení je kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu zbudováno. V tomto smyslu je zpravidla rozsah a správnost zjištění relevantního skutkového stavu žalovaným otázkou dokazování, které probíhá v každém řízení individuálně; z uvedené individuality pak plyne rozdílná relevance určitých dokazovaných skutečností pro následné právní posouzení, jež je projevem zde dominující zásady volného hodnocení důkazů. Typové důvody přijatelnosti vymezené pod bodem 4) písm. a) a b) usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, se vážou k otázkám právním a jejich řešení právě správním soudem, nikoli správním orgánem“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č. j. – 37). Tvrzené nedostatky ve zjištění a posouzení individuálního skutkového stavu věci tedy samy o sobě nemohou být vadou, která by byla způsobilá být důvodem přijatelnosti kasační stížnosti; krajský soud se pak při přezkoumávání skutkového stavu nedopustil pochybení, která by svojí povahou stála proti samotným základním zásadám přezkumného soudního řízení, ani napadený rozsudek nevykazuje žádné nedostatky, které by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat bez povšimnutí.

[14] Nejvyšší správní soud doplňuje, že k věrohodnosti stěžovatelova příběhu o naléhavosti potřeby mezinárodní ochrany nepřispěl ani fakt, že stěžovatel na území České republiky pobýval nelegálně a o mezinárodní ochranu požádal až pod hrozbou správního vyhoštění.

[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žádné ze stěžovatelových tvrzení nemířilo k tomu, že by snad jeho azylový příběh souvisel s oblastí poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů, které nejsou podle považovány za bezpečnou zemi původu.

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

[16] S ohledem na skutečnost, že stěžovatel nepředestřel žádnou otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury, přičemž takovou otázku nenalezl soud ani ex offo z obsahu spisu ani z popisu skutečností samotným stěžovatelem, nemohl Nejvyšší správní soud dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy. Kasační stížnost proto podle odmítl jako nepřijatelnou. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s věty první za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

[18] Usnesením krajského soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. – 14, byl stěžovateli ustanoven zástupcem z řad advokátů Mgr. Ladislav Bárta, advokát se sídlem Purkyňova 6, Ostrava. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za jeden úkon právní služby, a to podání kasační stížnosti [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),] ve výši 3100 Kč [ a . téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč [ téže vyhlášky]. Celková odměna tedy činí částku ve výši 3400 Kč, která bude zástupci stěžovatele vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. září 2020

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu