Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 262/2019 - 35

- 36

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce: A. L., zastoupený Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem, sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. prosince 2018 č. j. OAM-184/LE-LE05-LE05-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2019 č. j. - 26

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Pavolu Kehlovi, advokátu, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Žalobce uvedl jako hlavní důvod žádosti obavu z věřitelů, banditů, kteří na něm vymáhají splacení dluhu. Tuto skutečnost žalovaný nepovažoval za pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu ani za hrozbu vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Žalobce se může domoci ochrany svých práv u příslušných orgánů v zemi původu. Žalovaný v případě žalobce nezjistil ani žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu.

[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Shledal, že ačkoli může být původcem pronásledování či vážné újmy i soukromá osoba, mezinárodní ochranu lze udělit pouze v případě, že veřejná moc ve státě původu žadatele není schopna či ochotna zajistit odpovídající ochranu. Informace o zemi původu však svědčí o tom, že žalobce má možnost obrátit se na příslušné orgány Moldavska. Žalobce této možnosti nevyužil, pročež nelze dospět k závěru o neúčinnosti či selhání vnitrostátní ochrany. Krajský soud dále konstatoval, že žalobci nehrozí pronásledování ze žádného z důvodů stanovených v § 12 zákona o azylu. Za správný označil krajský soud i závěr žalovaného týkající se humanitárního azylu a na závěr konstatoval, že žalovaný vycházel z objektivních, aktuálních a transparentních informací.

[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Zopakoval, že v jeho domovském státě si půjčil peníze od tzv. banditů, kteří mu vyhrožují násilím a chtějí peníze vrátit, Moldavsko mu nedokáže zajistit dostatečnou ochranu proti těmto osobám. Ve správním řízení nebyl shromážděn dostatek podkladů, které by postavily najisto, zda je ochrana stěžovatelových práv v zemi jeho původu možná. Stěžovatel je toho názoru, že prostředky ochrany jsou pouze formální, stěžovatel nepatří mezi privilegované občany. Dále má důvodně za to, že v jeho případě existují důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Na závěr stěžovatel namítl, že krajský soud opomněl vypořádat žalobní bod týkající se nedostatečného odůvodnění správního uvážení žalovaného ve vazbě na § 14 zákona o azylu.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil výjimečnost institutu humanitárního azylu a odkázal na případy z judikatury správních soudů, kdy bylo udělení této formy mezinárodní ochrany na místě. Dále uvedl, že jelikož se stěžovatel ani nepokusil obrátit na moldavské státní orgány, nelze dovozovat, že by mu neposkytly pomoc.

[5] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu , (dále jen „ “), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006 č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno ( ), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.

[6] Na úvod Nejvyšší správní soud uvádí, že úvahu žalovaného ohledně možnosti udělit stěžovateli humanitární azyl posoudil krajský soud v odstavci 25 svého rozsudku, v němž vymezil limity soudního přezkumu správního uvážení a uzavřel, že „pokud žalovaný odůvodnil, že při posouzení rodinné, sociální, ekonomické situace, zdravotního stavu a věku žalobce neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, soud považuje učiněný závěr za správný.“ Z toho je zřejmé, že námitkou zpochybňující závěry žalovaného ve vztahu k humanitárnímu azylu se krajský soud zabýval.

[7] Nejvyšší správní soud v minulosti již mnohokrát judikoval, že obava z věřitelů není azylově relevantním důvodem (viz usnesení ze dne 18. ledna 2018 č. j. - 23 či rozsudky ze dne 31. října 2003 č. j. - 65, ze dne 27. listopadu 2003, č. j. - 44, ze dne 15. prosince 2003 č. j. - 64 a ze dne 28. listopadu 2018 č. j. - 30). Stěžovatelem tvrzená nemožnost domoci se ochrany u moldavských orgánů by mohla založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany pouze tehdy, pokud by tyto státní orgány namítané ohrožení „podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového ohrožení ‚pronásledování‘, a tedy ani azylový důvod“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. července 2008 č. j. - 47 či usnesení ze dne 8. listopadu 2012 č. j. - 44). Dále lze odkázat například na rozsudek ze dne 22. prosince 2005 č. j. - 41, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že „aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany.“ Pokud se stěžovatel ani nepokusil využít prostředky ochrany v zemi původu, nelze mu udělit mezinárodní ochranu jen na základě obecného tvrzení o jejich nefunkčnosti (srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. března 2015 č. j. - 26 či ze dne 17. května 2012 č. j. - 22).

[8] Nejvyšší správní soud dále upozorňuje, že „smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně ‚nehumánní‘ azyl neposkytnout. […] Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly“ (rozsudek ze dne 11. března 2004 č. j. - 55; srov. též rozsudek ze dne 21. března 2018 č. j. - 33 či usnesení ze dne 7. prosince 2017 č. j. - 35). Žádná taková situace v případě stěžovatele nenastala.

[9] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Nejvyšší správní soud rovněž nezjistil, že by krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle odmítl.

[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[12] Žalobci byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. prosince 2019 č. j. - 10 ustanoven zástupcem advokát. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce v takovém případě platí stát ( věta první za středníkem ). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání doplnění kasační stížnosti [ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za něž mu náleží odměna ve výši 3 100 Kč [ aplikovaný na základě advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů ( advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Ustanovený zástupce žalobce nárokoval též odměnu za převzetí a přípravu právního zastoupení, nedoložil však, že by proběhla první porada s klientem, což je podmínka pro přiznání za úkon podle advokátního tarifu (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2010 č. j. - 71 či ze dne 12. března 2008 č. j. - 133). Nejvyšší správní soud dále uvádí, že advokátního tarifu, podle něhož se snižuje sazba odměny za právní služby poskytnuté soudem ustanoveným zástupcem, se na řízení před správními soudy nevztahuje. Ustanovený zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznaná odměna se mu proto navyšuje o 21 % čítajících výši této daně na konečných 4 114 Kč. K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. února 2020

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu