Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 Az 10/2025 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci

žalobce: M. H., narozen X

státní příslušnost Tuniská republika

bytem X

zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské náměstí 831/21, Nové Město, Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. OAM-836/ZA-ZA11-LE36-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah podání účastníků

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu, ve znění (dále jen „“).

2. Žalobce v žalobě namítá, že o mezinárodní ochranu požádal z důvodu obav o svůj život a bezpečnost po návratu do země původu, kde je podle jeho tvrzení zapleten do dlouhodobého rodinného konfliktu o dědictví po dědečkovi. V souvislosti s tímto sporem měl být napaden

a současně tvrdí, že místní orgány mu nejsou schopny ani ochotny poskytnout účinnou ochranu, protože záležitost považují za soukromý rodinný spor. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaný jeho tvrzení dostatečně neposoudil a omezil se na obecné hodnocení bezpečnostní situace v zemi původu. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné. Podle žalobce žalovaný sice uvedl seznam podkladů, z nichž vycházel, avšak nevysvětlil, jak jednotlivé důkazy hodnotil a jakými úvahami dospěl ke svým závěrům. Rozhodnutí není opřeno o konkrétní zjištění vyplývající z provedených důkazů. Žalobce dále namítá, že žalovaný rezignoval na řádné posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu podle a zároveň nedostatečně zkoumal možnost poskytnutí doplňkové ochrany. Žalobce popisoval konkrétní okolnosti své životní situace a obavy z pronásledování či vážné újmy po návratu do země původu. Podle jeho názoru předložil ucelený a věrohodný „azylový příběh“, který žalovaný bez dostatečného odůvodnění označil za nevěrohodný. Odkazuje přitom také na důkazní standardy, podle nich nelze po žadatelích vždy požadovat přímé důkazy ke všem jejich tvrzením a správní orgány mají samy aktivně přispívat ke zjištění skutkového stavu. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaný podle něj neprokázal neexistenci hrozby vážné újmy v případě jeho návratu. Tvrdí, že vzhledem k údajné nefunkčnosti či korupci státních orgánů v zemi původu by mohl být vystaven útokům ze strany soukromých osob, aniž by se mohl dovolat ochrany státu. Žalovaný tato rizika bagatelizoval a nevypořádal se s nimi způsobem odpovídajícím požadavkům na řádně odůvodněné a přezkoumatelné rozhodnutí. Z těchto důvodů je žalobce přesvědčen, že ve věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivé posouzení žádosti.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje zamítnutí žaloby a odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí. Mimo jiné uvádí, že žalobce pochází ze země, kterou ČR považuje za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu . Bylo tedy na žalobci, aby prokázal, že v jeho individuální situaci není možné zemi jeho původu za bezpečnou považovat. Tomu žalobce nedostál. Žalobce neprokázal, že v jeho situaci není možné považovat Tunisko za bezpečnou zemi původu. Závěr o zjevné nedůvodnosti žádosti je tak plně v souladu se zákonem. Žalobní body pak nereflektují, že bylo rozhodnuto podle zákona. K námitce stran humanitárního azylu odkazuje na . Žaloba vůbec nesměřuje proti závěru, že Tunisko je v případě žalobce bezpečnou zemí původu.

Obsah napadeného rozhodnutí

4. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 27. 7. 2025. Napadeným rozhodnutím ji žalovaný zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , neboť žalobce přichází ze státu, který ČR považuje za bezpečnou zemi původu, a neprokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný mimo jiné odkázal na to, že Tunisko je dle právní úpravy považováno za bezpečnou zemi původu. V Tunisku obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě jiné vážné újmy z důvodu svévolného násilí v případě ozbrojeného konfliktu. Zemi původu žalobce její občané neopouštění z důvodů uvedených v nebo . Tunisko ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad standardem dodržování lidských práv. Žalovaný dále odkázal na obsah zprávy „Tunisko – Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu – Stav: září 2024“ ze dne 23. 9. 2024, přičemž se věnoval různým atributům státu, který může být z hlediska právní úpravy považován za bezpečnou zemi původu. Žalobce nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem politické strany nebo skupiny ani politicky aktivní. V zemi původu nikdy nebyl trestně stíhán čí vězněn a neměl tam nikdy žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány nebo kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k určité sociální skupině či pro své politické přesvědčení. Za důvod pro žádost o mezinárodní ochranu označil obavu z rodiny druhé manželky jeho dědy kvůli dědictví. Konflikt se v zásadě omezil na slovní útoky. Konflikt o dědictví však není azylově relevantním pronásledováním ve smyslu , jelikož nemá žádnou souvislost s důvody podle . Zároveň nejde o tak závažný zásah do práv žadatele, aby byl srovnatelný s vážnou újmou, tedy přímým ohrožením života, zdraví či fyzické nebo psychické integrity, ať již ve formě popravy, mučení, nelidského či ponižujícího zacházení, nebo ohrožení života či lidské důstojnosti v situaci válečného konfliktu. Podle platí, že původcem vážné újmy je zásadně veřejná moc, což v případě žadatele není. Původcem vážné újmy sice může být i soukromá osoba, to však za předpokladu, že lze prokázat, že veřejná moc země původu není schopna či ochotna odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Žalobce neprokázal, že by mu příslušné orgány země původu odmítly ochranu poskytnout, či že by jí nebyly schopny. Na tyto orgány se se žádostí o ochranu vůbec neobrátil, údajně protože policie případy rodinných sporů neřeší a soudní řízení se mu zdá zdlouhavé. Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že v Tunisku panuje stav funkčního státu s dobře pracujícím bezpečnostním aparátem a že tuniské orgány jsou připraveny a schopny poskytnout účinnou pomoc, pokud se na ně občan obrátí. Tuniský právní systém obsahuje i právní normy a příslušné instituce umožňující proti porušování lidských práv a svobod anebo při výhradách k práci bezpečnostních složek využívat řadu opravných prostředků. Žalobce nebyl v zemi původu nikdy trestně stíhán či vězněn, a kromě konfliktu s rodinou tam nikdy neměl ani žádné jiné závažné problémy. V případě jakéhokoliv protiprávního jednání, jemuž před svým odjezdem čelil, se mohl obrátit na příslušné státní orgány země původu, což neučinil. Žalobce neuvedl a žalovaný nezjistil, že by z hlediska možné ochrany ze strany orgánů země původu došlo v případě žalobce k jakékoliv změně.

Posouzení žaloby soudem

5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas ( ), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ).

6. Podle vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

7. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.

8. Podle věty první při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.

9. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, protože účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas ( ).

10. Žaloba není důvodná.

11. Dle se pro účely tohoto zákona rozumí bezpečnou zemi původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v nebo , který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.

12. Podle se jako zjevně nedůvodná zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.

13. Podle , jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle a nebo doplňkové ochrany podle . Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že mu hrozí vážná újma podle .

14. Podle stanoví ministerstvo vyhláškou seznam bezpečných zemí původu, bezpečných třetích zemí a evropských bezpečných třetích zemí. Seznamy zemí stanovené vyhláškou ministerstvo přezkoumá nejméně jedenkrát v kalendářním roce.

15. Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že u zjevně nedůvodných žádostí počítá s konceptem tzv. bezpečné země původu (). Definici tohoto pojmu lze nalézt v citovaném . Žadatele pocházející z bezpečných zemí původu nelze pak bez dalšího považovat za osoby vyžadující ochranu. Podstatou tohoto konceptu je nezkoumání důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany, ale toliko posouzení, zda daná země podmínky definice „bezpečné země původu“ splňuje. Základem vnitrostátní úpravy je procedurální směrnice.

16. Podle odst. 40 věty druhé odůvodnění procedurální směrnice, pokud lze třetí zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít členské státy možnost označit ji za bezpečnou a vycházet z domněnky, že je pro daného žadatele bezpečná, pokud žadatel neprokáže opak.

17. V souladu s odst. 46 odůvodnění procedurální směrnice mohou členské státy bezpečnost země posuzovat případ od případu nebo označit země jako bezpečné přijetím seznamu těchto zemí.

18. Podle čl. 37 odst. 3 procedurální směrnice se hodnocení, zda je země v souladu s tímto článkem bezpečnou zemí původu, zakládá na řadě zdrojů informací, přičemž toto ustanovení dále příkladmo vyjmenovává některé tyto zdroje. V souladu s Přílohou I procedurální směrnice pak mají členské státy při určení bezpečných zemí původu hodnotit: rozsah, v jakém je poskytována ochrana proti pronásledování nebo špatnému zacházení prostřednictvím příslušných právních předpisů země a způsobu, jakým se uplatňují; dodržování práv a svobod stanovených v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Mezinárodním paktu o občanských a politických právech nebo Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; dodržování zásady nenavracení podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků; systém účinných opravných prostředků proti porušování těchto práv a svobod.

19. V samotné procedurální směrnici se upozorňuje na to, že hodnocení, z něhož označení země původu jako bezpečné vychází, může ze své podstaty vzít v úvahu pouze všeobecnou občanskou, právní a politickou situaci v dané zemi a to, zda jsou původci pronásledování, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v praxi postižitelní, jsou-li v této zemi shledáni odpovědnými (odst. 42 odůvodnění procedurální směrnice).

20. Česká republika využila možnosti přijmout vnitrostátní seznam bezpečných zemí původu. Ten obsahuje , kterou se provádí a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění (dále jen „“). Podle bodu 23 této vyhlášky považuje Česká republika za bezpečnou zemi původu Tunisko.

21. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 10. 2022, č. j. -56, č. 4410/2022 Sb. NSS, vyplývá, že žalovaný může zamítnout žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , pokud dodržel požadavky na pravidelnost přezkumu statusu bezpečné země původu podle procedurální směrnice ve spojení s . Žalovaný musí přezkoumat bezpečnost země alespoň jednou za kalendářní rok a musí též soustavně sledovat situaci v bezpečné zemi původu a v případě náhlých či významných změn situace zvážit přehodnocení bezpečnosti. NSS dodal, že žalovaný může žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnout jako zjevně nedůvodnou podle , pokud při označení bezpečné země původu vycházel též z procedurální směrnice. Pokud ze zdrojů tam uvedených plynou poznatky o tom, že konkrétní země není nebo nemusí být bezpečná, musí žalovaný případné označení země původu za bezpečnou důkladně vysvětlit.

22. Součástí správního spisu je zpráva žalovaného „Tunisko – Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu – Stav: září 2024“ ze dne 23. 9. 2024. Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu je založeno na řadě zdrojů a informací, které tato zpráva cituje. Zpráva ve svém závěru uvádí, že „Tunisko splňuje, přes dílčí nedostatky, kritéria pro hodnocení bezpečné země původu a může být nadále zařazeno na seznamu bezpečných zemí původu.“ (str. 5).

23. Žalovaný tedy splnil své povinnosti týkající se řádného zjištění skutkového stavu, neboť žalobce není osobou, jež by pocházela ze státu, který za „bezpečnou zemi původu“ považovat nelze. Z vyplývá povinnost žalovaného ohledně pravidelného přezkumu seznamu bezpečných zemí původu, přičemž tak má činit nejméně jedenkrát v kalendářním roce. Pro účely projednávané věci zdejší soud uzavřel, že žalovaný vyhověl požadavku na pravidelný přezkum posouzení Tuniska jako bezpečné země původu, neboť zpráva citovaná v předchozím bodu tohoto rozsudku předchází vyhotovení napadeného rozhodnutí přibližně o necelý rok.

24. Z těchto důvodů se soud ztotožňuje se žalovaným v tom, že Tunisko jako země původu žalobce je bezpečnou zemí původu.

25. S ohledem na obsah napadeného rozhodnutí (srov. bod 4 tohoto rozsudku) je zároveň nedůvodná námitka, že by napadené rozhodnutí, z něhož zcela jasně vyplývá, z jakých skutkových a právních důvodů zamítl žalovaný žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou, bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zároveň soud neshledal, že by došlo k jiné vadě řízení či byla jinak v předcházejícím řízení porušena procesní práva žalobce.

26. Bez ohledu na výše uvedené není podle soudu vyloučeno, aby v řízení o udělení mezinárodní ochrany konkrétní žadatel prokázal opak, tedy že v jeho případě podmínky stanovené nejsou naplněny, a nelze tak stát jeho původu považovat za bezpečnou zemi původu. Odstavec 42 odůvodnění procedurální směrnice k tomu uvádí, že „je důležité, aby v případě, kdy žadatel prokáže, že v jeho konkrétní situaci existují oprávněné důvody nepokládat danou zemi za bezpečnou, nebylo označení této země jako bezpečné považováno v jeho případě za směrodatné.“

27. Ustanovení upravuje oprávnění zamítnout žádost jako zjevně nedůvodnou, přichází-li žadatel ze státu, který je považován za bezpečnou zemi původu, pokud žadatel neprokáže, že v jeho individuálním případě zemi nelze považovat za bezpečnou. Pokud členský stát označí některou zemi za bezpečnou zemi původu, uplatní se vyvratitelná domněnka, že tato je pro daného žadatele o udělení mezinárodní ochrany bezpečná (srov. odst. 40 odůvodnění procedurální směrnice). Je pak na žadateli, aby prokázal, že v jeho případě zemi původu za bezpečnou považovat nelze, tedy že právě v jeho konkrétní situaci existují oprávněné důvody nepokládat danou zemi za bezpečnou (srov. odst. 40 odůvodnění procedurální směrnice). Pro takové prokázání musí předložit závažné důvody (srov. procedurální směrnice), kterými zpochybní pro svůj konkrétní případ existenci jednotlivých charakteristik bezpečné země původu podle . Jen tak může dojít k vyvrácení uvedené domněnky, v důsledku čehož označení jeho země původu jako bezpečné pak již není směrodatné (srov. odst. 42 odůvodnění procedurální směrnice).

28. Z toho vyplývá, že charakteristickým znakem řízení o udělení mezinárodní ochrany v případě bezpečných zemí původu je zvýšení důkazního břemene a břemene tvrzení ve vztahu k žadatelům. Tím se situace, v níž je aplikován koncept bezpečné země původu, liší od obecných pravidel řízení o udělení mezinárodní ochrany. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží hlavní odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. Je pak povinností žadatele nejen tvrdit relevantní skutečnosti z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, ale zejména tato tvrzení prokázat. Podle rozsudku NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. -70, platí, že „žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu [minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle ] vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“ Uvedeným požadavkům pro unesení důkazního břemene a břemene tvrzení však žalobce v předcházejícím řízení nedostál. Z těchto důvodů není zároveň důvodná námitka, že žalovaný nerespektoval zásady dokazování v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný totiž řádně uplatnil tyto zásady pro případy rozhodování o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, jestliže žadatel pochází z bezpečné země původu.

29. Dále soud rekapituluje, že žalobce v pohovoru dne 31. 7. 2025 uvedl: „Můj děda měl dvě manželky a několik dětí. Když umřel, začalo se řešit dědictví. V rámci tohoto dědictví se řešil i jeden pozemek. Potomci ze strany druhé manželky dědy si na tento pozemek začali dělat nárok a vyhrožovali. Jedná se o vesničany a jejich jednání není kultivované – nechtějí se domluvit. Podle zvyku by na dědictví měli mít nárok potomci první manželky, tedy naše rodina. V rámci rodiny nám vyhrožovali zabitím a dožadovali se vlastnictví uvedeného pozemku. Otec měl zájem o nějaký kompromis, ale oni to odmítají.“ Doplnil, že někdy v roce 2016 a 2017 jej „ústně atakovali a došlo i k fyzickému napadení.“

30. Z judikatury NSS však vyplývá, že obava z útoků soukromých osob není zásadně relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, přičemž „potíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající např. ve vyhrožování, vydírání apod. nelze považovat bez dalšího za důvody pro udělení azylu. Za pronásledování se považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak, nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.“ (rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2005, č. j. -53). V daném případě by nemožnost domoci se ochrany u orgánů Tuniska mohla založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany pouze tehdy, pokud by tyto státní orgány namítané ohrožení „podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového ohrožení ‚pronásledování‘, a tedy ani azylový důvod“ (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. -47). Žalobce netvrdí, že by původcem napadení byl stát nebo organizace ovládající stát, a tedy se v daném případě jednalo o soukromé osoby.

31. Dále NSS v rozsudku ze dne 22. 12. 2005, č. j. -41, uvedl, že „aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany.“ Z usnesení NSS ze dne 19. 2. 2020, č. j. -35, pak plyne, že „[p]okud se stěžovatel ani nepokusil využít prostředky ochrany v zemi původu, nelze mu udělit mezinárodní ochranu jen na základě obecného tvrzení o jejich nefunkčnosti“. Tím spíše tento závěr bude platit v případě zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle , neboť možnost využití vnitrostátních právních prostředků ochrany představuje jedno z kritérií pro posouzení státu jako bezpečné země původu.

32. Z pohovoru žalobce přitom vyplývá, že se v zemi původu na policii neobracel: „Policie takové případy neřeší, řeknou, že se jedná o rodinné spory. Nechtějí do toho zasahovat.“ Na otázku, zda by věc mohl vyřešit soud, pak odpověděl: „Ano, ale většinou se takové věci táhnou dlouho.“

33. Z výše uvedeného výkladu vyplývá, že k tomu, aby se z obavy před soukromými osobami (členy širší rodiny) stala obava z pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu musí přistoupit selhání státní ochrany. Z žalobcových tvrzení je však zřejmé, že se na státní orgány Tuniska vůbec neobrátil, je proto zjevné, že nedal státním orgánům Tuniska možnost mu ochranu před tvrzenou hrozbou ze strany soukromých osob poskytnout. Skutečnost, že policie do rodinných sporů pro jejich povahu zasahovat nechce nebo že soudní řízení v takových věcech trvají dle žalobce nepřiměřeně dlouho, nelze považovat za situaci, že by tvrzené nebezpečí hrozící ze strany soukromých osob státní orgány Tuniska podporovaly, tolerovaly, organizovaly nebo záměrně trpěly.

34. Z uvedených důvodů soud souhlasí se žalovaným v tom smyslu, že žalobce v předcházejícím správním řízení neprokázal (a neučinil tak ani v řízení před soudem), že v jeho konkrétním případě Tunisko považovat za bezpečnou zemi původu nelze. Na tomto místě soud rovněž uvádí, že žalobce nemá pravdu, namítá-li že nebyl se svou žádostí o udělení mezinárodní ochrany úspěšný, protože žalovaný shledal jeho „azylový příběh“ nevěrohodným. Žádost žalobce byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta, protože neprokázal, že v jeho konkrétním případě Tunisko považovat za bezpečnou zemi původu nelze, nikoliv z důvodu jeho nevěrohodnosti.

35. Pokud žalobce namítá, že se žalovaný nezabýval možným splněním podmínek pro udělení humanitárního azylu podle nebo doplňkové ochrany podle , soud odkazuje na shora citovaný . Z tohoto ustanovení vyplývá, že žalovaný neměl povinnost posuzovat, zda by mohl být žalobce vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , nebo zda splňuje důvody pro udělení azylu podle a (tj. humanitárního azylu), nebo zda mu hrozí vážná újma podle anebo zda lze v jeho případě udělit doplňkovou ochranu podle . Žalovaný tudíž nebyl, na rozdíl od jiných řízení o mezinárodní ochraně, povinen se dalšími důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany žalobci zabývat, jestliže žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle . S ohledem na výše uvedené závěry stran břemene tvrzení a břemene důkazního tak bylo na žalobci, aby prokázal, že právě v jeho konkrétní situaci existují oprávněné důvody nepokládat Tunisko za bezpečnou zemi původu. Soud má však ve shodě se žalovaným za to, že tyto skutečnosti žalobce neprokázal.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

36. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v řízení o žalobě nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady převyšující náklady na jeho běžnou činnost.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 11. června 2026

JUDr. David Kryska v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.