Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 Az 22/2024 - 59

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci

žalobce: R. C., narozen X

státní příslušník Kosova

t. č. neznámého pobytu

zastoupen jako opatrovnicí advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek

sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, Libeň, Praha 8

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. OAM-1511/LE-LE05-LE05-2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené opatrovnici advokátce JUDr. Bc. Marcele Lafek se odměna za zastupování nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah podání účastníků

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu, ve znění (dále jen „“).

2. Žalobce v žalobě namítá, že mu v zemi původu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ze strany nestátních aktérů napojených na organizovaný zločin a že stát mu není schopen zajistit účinnou ochranu. Žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho situaci i bezpečnostní poměry v zemi původu a neoprávněně označil jeho žádost o mezinárodní ochranu za zjevně nedůvodnou. Žalobce v listopadu 2024 navštívil rodné město Peja v Kosovu, kde se dostal do konfliktu na diskotéce. Po incidentu byl varován, že se střetl s osobami z vlivné rodiny napojené na organizovaný zločin, a bylo mu naznačeno, že mu hrozí vážné následky, pokud v zemi zůstane. Proto odcestoval do ČR, kde následně požádal o mezinárodní ochranu. V Kosovu již nemá rodinné zázemí a až po příletu zjistil, že jeho dřívější pobytové oprávnění v ČR bylo zrušeno. Žalobce rozporuje závěr, že Kosovo je bezpečnou zemí původu. Kritizuje zprávu o zemi původu jako příliš obecnou a zaměřenou převážně na formální existenci demokratických institucí, nikoliv na jejich skutečnou efektivitu. Tvrdí, že policie a soudy v Kosovu dlouhodobě bojují s korupcí, organizovaným zločinem a nízkou důvěrou veřejnosti. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že má Kosovo stále významné problémy s organizovanou kriminalitou a efektivním trestním stíháním. Žalobce dále uvádí, že za hrozbou vůči jeho osobě může stát rodinný klan Kelmendi, který je podle něj dlouhodobě spojován s násilnou trestnou činností a obchodem s drogami. Současně argumentuje existencí silných rodových vazeb a tradice krevní msty v části kosovské společnosti. Domnívá se proto, že oznámení věci policii by mu nepřineslo ochranu, ale naopak by mohlo jeho situaci ještě zhoršit. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, porušil zásadu materiální pravdy a nesprávně vyhodnotil rizika, která mu po návratu do země původu hrozí.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje zamítnutí žaloby. Popírá oprávněnost žalobních námitek, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některé zákonné ustanovení. Odkazuje na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpověď žalobce a napadené rozhodnutí. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce uvedl, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace. Žalobce v žalobě zopakoval stěžejní důvody své žádosti, které žalovaný podrobně zhodnotil. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný posuzoval důvody uvedené žalobcem v průběhu celého řízení v kontextu zpráv o zemi původu. Žalovaný je přesvědčen, že dokazování provedl podrobně a úplně a že se zabýval všemi okolnostmi případu. V napadeném rozhodnutí srozumitelným způsobem odůvodnil, proč není možné žalobci udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Byl to žalobce, kdo měl v řízení povinnost tvrzení. Během poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany měl žalobce možnost uvést důvody, pro které žádal o udělení mezinárodní ochrany. Při pohovoru mu bylo umožněno, aby uvedl i další skutečnosti nebo doložil doklady, které by měl žalovaný vzít v potaz během posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

Skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu

4. Žalobce přicestoval dne 10. 11. 2024 letecky linkou z Tirany v Albánii na Letiště Václava Hlava v Praze (hraniční přechod Praha Ruzyně) a měl v úmyslu vstoupit na území ČR. Při hraniční kontrole se prokázal cestovním pasem vydaným Kosovem, bylo však zjištěno, že je evidován v schengenském informačním systému (dále jen „SIS II“) jako nežádoucí osoba. Z výpisu ze SIS II vyplývá, že žalobce byl veden jako nežádoucí osoba od 11. 12. 2019 do 4. 3. 2027 na základě žádosti Rakouska a od 17. 4. 2024 do 3. 4. 2026 na základě žádosti Německa. Z tohoto důvodu byl žalobci dne 10. 11. 2024 odepřen vstup na území. Dne 10. 11. 2024 následně žalobce požádal o mezinárodní ochranu.

5. Žalobce měl v minulosti (od 29. 1. 2009) na území ČR povolen trvalý pobyt, toto povolení však bylo zrušeno ke dni 6. 6. 2023. V roce 2006 také neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu, zamítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné bylo následně potvrzeno správními soudy.

6. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 14. 11. 2014 žalobce vypověděl, že z Kosova odjel dne 9. 11. 2024 autem do Albánie, odkud přiletěl dne 10. 11. 2024 do Prahy. K dřívějším pobytům v rámci ČR uvedl, že od roku 2006 měl povolen pobyt v ČR, pobýval i v Rakousku a v Německu. Jinde než v ČR o azyl nežádal. Je zdravý a nemá žádné zvláštní potřeby. Ke své trestní minulosti sdělil, že v Rakousku byl v roce 2019 nebo 2020 odsouzen na 20 měsíců vězení za krádeže, ale po 1 roce a 3 měsících byl propuštěn a vyhoštěn z Rakouska. V této souvislosti doplnil: „Mám i zákaz na 7 let.“ Dále uvedl, že byl v roce 2022 odsouzen i v Německu za krádeže k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, ale po vykonání poloviny trestu byl propuštěn a vyhoštěn, a v ČR byl podmíněně odsouzen v roce 2014. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že jej ohrožují lidé, kteří jej chtějí zabít. Je to velká rodina, jejíž jméno nezná. Došlo ke konfliktu, rvačce, a poté jej začali ohrožovat. Žalobce se domnívá, že by mu policie nepomohla, každý den se zabíjejí lidé a policie s tím nic neudělá. Proto si koupil letenku, aby „vypadl“ co nejdříve ze země. Nemá kam jít, matka se sestrou žijí v Americe, otec zemřel v roce 2020. ČR považuje za domov, kde byl 18 let, našel zde práci a bydlení. Závěrem uvedl, že se chce stát dobrým člověkem a pracovat zde.

7. Téhož dne byl se žalobcem proveden pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu. Jako důvod opuštění Kosova uvedl: „Prostě můj život byl ohrožen. Prostě se to stalo a nemůžu to vrátit zpátky. Ale i bez toho jsem měl v úmyslu sem přijet, protože jsem si tu našel práci.“ K důvodu odjezdu nic dalšího doplnit nechtěl. Dále potvrdil, že při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl všechny důvody a že jiné než uvedené problémy v Kosovu neměl. K dotazu, co se se přesně stalo, sdělil, že byl s kamarády na diskotéce, všichni byli opilí a někdo začal házet flašky, pak „do nás začali startovat a já jsem prostě reagoval. Nevěděl jsem, co se bude dít a co bude druhý den. Je to malé město a tam se do rána všechno ví, co se stalo.“ „Startováním“ myslel, že na něj a jeho kamarády začali útočit. Žalobce jednoho z nich „praštil“ a on spadl na zem. Policie nebyla přivolána, protože to se u nich nedělá. Majitel má strach, aby mu podnik nezavřeli. Lidé si řeší problémy mezi sebou. Žalobce dodnes neví, proč na ně útočili. Dále žalobce dodal: „Oni pak poslali jednoho člověka ke mně, a ten mi řekl, že mám vypadnout, že jsem udělal něco špatného a že to tam pro mě není bezpečné. Ale nevím vůbec, o koho se jedná, neznám jeho jméno. Ale přesně věděl, kdo jsem a u koho jsem. To je ten důvod, proč žádám o azyl. A další důvod je, že jsem tady už déle, než ve vlastní zemi.“

8. Dále žalobce vypověděl, že k popsanému konfliktu mělo dojít 7. nebo 8. 11. 2024 večer. Dne 9. 11. 2024 jej varoval zmíněný člověk. Letenku měl zařízenou již dřív, „ale stalo se to. To je náhoda. Jak jsem řekl, i tak jsem měl v úmyslu sem přiletět, i bez toho.“ Na policii se žalobce neobrátil, protože „to nemá cenu“. Zmíněný člověk, který za žalobcem přišel, se jej zeptal, jestli vůbec ví, co včera udělal a komu, a dodal, že si žalobce začal se špatnou rodinou a že „buď vypadnu, nebo do pár dní bude po mě“. Žalobce neví, o koho se jedná, s nikým se o tom nebavil. Dodal, že zde chce znovu získat pobyt, který zde měl. Potvrdil také, že před zmíněným konfliktem neměl v Kosovu žádné problémy a že mu bylo v Rakousku a v Německu uloženo vyhoštění. O zrušení trvalého pobytu v ČR se žalobce dozvěděl až nyní při příletu do Prahy. K dotazu, čeho se žalobce v Kosovu obává, uvedl: „Bojím se, že když se tam vrátím, tak umřu dřív, než Bůh napsal.“

9. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , neboť žalobce přichází ze státu, který ČR považuje za bezpečnou zemi původu, a neprokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný mimo jiné odkázal na to, že Kosovo je dle právní úpravy považováno za bezpečnou zemi původu. Žalobce podle něj neprokázal, že by je v jeho případě za takové nebylo možné považovat. V případě žalobce se nejedná o obavu z pronásledování, neboť důvodem není žádný těch taxativně vyjmenovaných v . Byť by se mohlo jednat o vážnou újmu, jejím původcem není veřejná moc ovládající území státu původu. Původcem by mohla být i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že veřejná moc není schopna nebo ochotna zajistit ochranu před vážnou újmou. Jak však vyplývá ze zprávy o zemi původu, v Kosovu nedochází k pronásledování ani tam nehrozí vážná újma. Ochrana proti nim je garantovánau a dalšími zákony. Existují tam bezpečnostní orgány schopné poskytovat občanům ochranu proti pronásledování či vážné újmě, přičemž tato ochrana

je díky systému účinných opravných prostředků reálně dosažitelná. Žalobce zároveň nepatří k žádné znevýhodněné skupině obyvatelstva země původu. Žalobce neprokázal, že by mu státní orgány země původu odmítly ochranu poskytnout, pokud by ji potřeboval, nebo že by toho nebyly schopny. Žalobce o ochranu nepožádal. Žalobce nevyužil prostředků, které právní řád země původu k ochraně práv a svobod jednotlivce poskytuje. Pokud se cítil ohrožen, měl se předně obrátit na orgány země původu. Stát není bezpečnou zemí původu až tehdy, kdy selhávání při ochraně lidských práv bude mít obecnou a soustavnou povahu, tj. bude se to dít často, opakovaně a půjde o standardní způsob fungování daného státu či jeho společnosti. Ze zprávy o zemi původu nevyplývá, že by nedostatky v zemi původu žalobce byly obecné a soustavné povahy. Žalobce tak neprokázal, že v jeho případě nelze Kosovo považovat za bezpečnou zemi původu.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas ( ), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ).

11. Podle vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

12. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.

13. Podle věty první při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.

14. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, protože účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas ( ).

Posouzení žaloby soudem

15. Dle se pro účely tohoto zákona rozumí bezpečnou zemi původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v nebo , který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.

16. Podle se jako zjevně nedůvodná zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.

17. Podle , jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle a nebo doplňkové ochrany podle . Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že mu hrozí vážná újma podle .

18. Podle stanoví ministerstvo vyhláškou seznam bezpečných zemí původu, bezpečných třetích zemí a evropských bezpečných třetích zemí. Seznamy zemí stanovené vyhláškou ministerstvo přezkoumá nejméně jedenkrát v kalendářním roce.

19. Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že u zjevně nedůvodných žádostí počítá s konceptem tzv. bezpečné země původu (). Definici tohoto pojmu lze nalézt v citovaném . Žadatele pocházející z bezpečných zemí původu nelze pak bez dalšího považovat za osoby vyžadující ochranu. Podstatou tohoto konceptu je nezkoumání důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany, ale toliko posouzení, zda daná země podmínky definice „bezpečné země původu“ splňuje. Základem vnitrostátní úpravy je procedurální směrnice.

20. Podle odst. 40 věty druhé odůvodnění procedurální směrnice, pokud lze třetí zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít členské státy možnost označit ji za bezpečnou a vycházet z domněnky, že je pro daného žadatele bezpečná, pokud žadatel neprokáže opak.

21. V souladu s odst. 46 odůvodnění procedurální směrnice mohou členské státy bezpečnost země posuzovat případ od případu nebo označit země jako bezpečné přijetím seznamu těchto zemí.

22. Podle čl. 37 odst. 3 procedurální směrnice se hodnocení, zda je země v souladu s tímto článkem bezpečnou zemí původu, zakládá na řadě zdrojů informací, přičemž toto ustanovení dále příkladmo vyjmenovává některé tyto zdroje. V souladu s Přílohou I procedurální směrnice pak mají členské státy při určení bezpečných zemí původu hodnotit: rozsah, v jakém je poskytována ochrana proti pronásledování nebo špatnému zacházení prostřednictvím příslušných právních předpisů země a způsobu, jakým se uplatňují; dodržování práv a svobod stanovených v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Mezinárodním paktu o občanských a politických právech nebo Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; dodržování zásady nenavracení podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků; systém účinných opravných prostředků proti porušování těchto práv a svobod.

23. V samotné procedurální směrnici se upozorňuje na to, že hodnocení, z něhož označení země původu jako bezpečné vychází, může ze své podstaty vzít v úvahu pouze všeobecnou občanskou, právní a politickou situaci v dané zemi a to, zda jsou původci pronásledování, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v praxi postižitelní, jsou-li v této zemi shledáni odpovědnými (odst. 42 odůvodnění procedurální směrnice).

24. Česká republika využila možnosti přijmout vnitrostátní seznam bezpečných zemí původu. Ten obsahuje , kterou se provádí a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen „“), ve znění Podle bodu 11 této vyhlášky považuje Česká republika za bezpečnou zemi původu Kosovo.

25. Kosovo bylo do tohoto vnitrostátního seznamu bezpečných zemí původu zařazeno prováděcí vyhláškou. V odůvodnění k návrhu této vyhlášky (https://apps.odok.cz/veklep; č. j. předkladatele MV-45498-3/OBP-2015) se uvádí: „Kosovo pokračuje v úspěšném přibližování místní legislativy k standardům EU, a to ve spolupráci s misemi EULEX (The European Union Rule of Law Mission in Kosovo – mise Evropské unie k prosazování práva v Kosovu) a EU Office (Kancelář EU v Kosovu). Navzdory pomalému postupu v praktické implementaci je obecně možné konstatovat, že v posledních letech došlo k pozitivnímu pokroku a většina legislativních norem v oblasti lidských práv je integrální součástí právního řádu Kosova, počínajeu země. Ochrana proti pronásledování nebo špatnému zacházení je v Kosovu garantovánau a dalšími právními normami (např. trestním řádem), ve kterých je zakotven i systém účinných opravných prostředků proti porušování těchto práv a svobod. Organizace Freedom House ve zprávě Svoboda ve světě 2014 přiděluje Kosovu status „částečně svobodný“ a zemi hodnotí - ve své sedmistupňové škále - stupněm 5 v oblasti politických práv a stupněm 4 v oblasti občanských svobod. Kosovo je potenciální kandidátská země EU. Přes dílčí nedostatky v oblasti lidských práv Kosovo splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu a může být zařazeno na seznam bezpečných zemí původu.“

26. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 10. 2022, č. j. -56, č. 4410/2022 Sb. NSS, vyplývá, že žalovaný může zamítnout žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , pokud dodržel požadavky na pravidelnost přezkumu statusu bezpečné země původu podle procedurální směrnice ve spojení s . Žalovaný musí přezkoumat bezpečnost země alespoň jednou za kalendářní rok a musí též soustavně sledovat situaci v bezpečné zemi původu a v případě náhlých či významných změn situace zvážit přehodnocení bezpečnosti. NSS dodal, že žalovaný může žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnout jako zjevně nedůvodnou podle , pokud při označení bezpečné země původu vycházel též z procedurální směrnice. Pokud ze zdrojů tam uvedených plynou poznatky o tom, že konkrétní země není nebo nemusí být bezpečná, musí žalovaný případné označení země původu za bezpečnou důkladně vysvětlit.

27. Součástí správního spisu je zpráva žalovaného „Kosovo – Hodnocení Kosova jako bezpečné země původu, Stav: září 2024“ ze dne 18. 9. 2024. Hodnocení Kosova jako bezpečné země původu je založeno na řadě zdrojů a informací, které tato zpráva cituje. Zpráva ve svém závěru uvádí, že „Kosovo splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu a může být nadále zařazeno na seznam bezpečných zemí původu.“ (str. 5).

28. Žalovaný tedy splnil své povinnosti týkající se řádného zjištění skutkového stavu, neboť žalobce není osobou, jež by pocházela ze státu, který za „bezpečnou zemi původu“ považovat nelze. Z vyplývá povinnost žalovaného ohledně pravidelného přezkumu seznamu bezpečných zemí původu, přičemž tak má činit nejméně jedenkrát v kalendářním roce. Pro účely projednávané věci zdejší soud uzavřel, že žalovaný vyhověl požadavku na pravidelný přezkum posouzení Kosova jako bezpečné země původu, neboť zpráva citovaná v předchozím bodu tohoto rozsudku předchází podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany přibližně o 2 měsíce.

29. Z těchto důvodů se soud ztotožňuje se žalovaným v tom, že Kosovo jako země původu žalobce je bezpečnou zemí původu.

30. Bez ohledu na výše uvedené není podle soudu vyloučeno, aby v řízení o udělení mezinárodní ochrany konkrétní žadatel prokázal opak, tedy že v jeho případě podmínky stanovené nejsou naplněny, a nelze tak stát jeho původu považovat za bezpečnou zemi původu. Odstavec 42 odůvodnění procedurální směrnice k tomu uvádí, že „je důležité, aby v případě, kdy žadatel prokáže, že v jeho konkrétní situaci existují oprávněné důvody nepokládat danou zemi za bezpečnou, nebylo označení této země jako bezpečné považováno v jeho případě za směrodatné.“

31. Ustanovení upravuje oprávnění zamítnout žádost jako zjevně nedůvodnou, přichází-li žadatel ze státu, který je považován za bezpečnou zemi původu, pokud žadatel neprokáže, že v jeho individuálním případě zemi nelze považovat za bezpečnou. Pokud členský stát označí některou zemi za bezpečnou zemi původu, uplatní se vyvratitelná domněnka, že tato je pro daného žadatele o udělení mezinárodní ochrany bezpečná (srov. odst. 40 odůvodnění procedurální směrnice). Je pak na žadateli, aby prokázal, že v jeho případě zemi původu za bezpečnou považovat nelze, tedy že právě v jeho konkrétní situaci existují oprávněné důvody nepokládat danou zemi za bezpečnou (srov. odst. 40 odůvodnění procedurální směrnice). Pro takové prokázání musí předložit závažné důvody (srov. procedurální směrnice), kterými zpochybní pro svůj konkrétní případ existenci jednotlivých charakteristik bezpečné země původu podle . Jen tak může dojít k vyvrácení uvedené domněnky, v důsledku čehož označení jeho země původu jako bezpečné pak již není směrodatné

(srov. odst. 42 odůvodnění procedurální směrnice).

32. Z toho vyplývá, že charakteristickým znakem řízení o udělení mezinárodní ochrany v případě bezpečných zemí původu je zvýšení důkazního břemene a břemene tvrzení ve vztahu k žadatelům. Tím se situace, v níž je aplikován koncept bezpečné země původu, liší od obecných pravidel řízení o udělení mezinárodní ochrany. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží hlavní odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. Je pak povinností žadatele nejen tvrdit relevantní skutečnosti z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, ale zejména tato tvrzení prokázat. Podle rozsudku NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. -70, platí, že „žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu [minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle ] vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“ Uvedeným požadavkům pro unesení důkazního břemene a břemene tvrzení však žalobce v předcházejícím řízení nedostál.

33. Žalobce tvrdil, že byl z Kosova nucen odejít z důvodu pomsty za rvačku, přičemž jej má ohrožovat velká rodina, kterou nezná. V žalobě doplnil, že se „s velkou pravděpodobností půjde o rodinný klan Kelmendi“, který je spojován se zprávami o vraždách, drogách a zločinech. Z judikatury NSS však vyplývá, že obava z útoků soukromých osob není zásadně relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, přičemž „potíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající např. ve vyhrožování, vydírání apod. nelze považovat bez dalšího za důvody pro udělení azylu. Za pronásledování se považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak, nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.“ (rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2005, č. j. -53). V daném případě by nemožnost domoci se ochrany u orgánů Kosova mohla založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany pouze tehdy, pokud by tyto státní orgány namítané ohrožení „podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového ohrožení ‚pronásledování‘, a tedy ani azylový důvod“ (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. -47). Žalobce netvrdí, že by původcem napadení byl stát nebo organizace ovládající stát, a tedy se v daném případě jednalo o soukromé osoby.

34. Dále NSS v rozsudku ze dne 22. 12. 2005, č. j. -41, uvedl, že „aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany.“ Z usnesení NSS ze dne 19. 2. 2020, č. j. -35, pak plyne, že „[p]okud se stěžovatel ani nepokusil využít prostředky ochrany v zemi původu, nelze mu udělit mezinárodní ochranu jen na základě obecného tvrzení o jejich nefunkčnosti“. Tím spíše tento závěr bude platit v případě zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle , neboť možnost využití vnitrostátních právních prostředků ochrany představuje jedno z kritérií pro posouzení státu jako bezpečné země původu. Z pohovoru žalobce přitom vyplývá, že se v zemi původu na policii neobracel: „nemá to cenu. Tam se nikdo na policii neobrací, protože nikdy nic nevyřeší.“

35. V žalobě k tomu žalobce uvádí, že kosovská policie a justice nemají organizovaný zločin v Kosovu pod kontrolou a nedochází k efektivnímu vyšetřování a trestání. Podle žalobce by si tím mohl způsobit větší problémy kvůli napojení policistů na rodinné klany.

36. I kdyby soud přijal tezi o neúčinnosti policejního vyšetřování v zemi původu žalobce (podmínka spočívající v nezajištění účinné ochrany), žalobce podle soudu stejně dostatečně podrobně a konkrétně netvrdí, že by státní orgány země původu v jeho případě jím tvrzené nebezpečí ze strany soukromých osob záměrně (přinejmenším) „trpěly“ (srov. výše). K tomu, aby se z obavy před „běžnou“ kriminalitou stala obava z pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu totiž musí přistoupit selhání státní ochrany.

37. Nadto soud souhlasí s posouzením obsaženým již v rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 12. 2024, č. j. -33, kterým zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného o nepovolení vstupu na území. Zdejší soud v citovaném rozsudku dospěl s ohledem na obsah správního spisu, poskytnutí údajů k žádosti a obsah pohovoru k závěru o nevěrohodnosti žalobcova „azylového příběhu“, respektive „účelovosti“ podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ze skutkových zjištění totiž skutečně vyplývá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal až poté, kdy se v rozporu s uloženým zákazem vstupu pokusil dostat do ČR (EU), neuspěl a byl mu odepřen vstup. O mezinárodní ochranu přitom žádal již v roce 2006. Kromě toho žalobce připustil, že cestu do ČR plánoval již před incidentem, kdy mělo dojít ke rvačce s neznámými osobami, a to z důvodu, že si zde nalezl práci. Dle svých tvrzení přitom nevěděl, že mu bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu, o čemž se měl dozvědět až při odepření vstupu.

38. Závěr o nevěrohodnosti žalobcových tvrzení pak dokládá též skutečnost, že poté, co zdejší soud v nyní projednávané věci usnesením ze dne 15. 1. 2025, č. j. -14, zamítl žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, podal žalobce dne 27. 1. 2025 další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany s tvrzením, že je homosexuál, a to bez bližších podrobností, a aniž by vysvětlil, proč s tímto diametrálně odlišným tvrzením o důvodu potřeby mezinárodní ochrany nepřišel dříve. V nyní projednávané věci se přitom o této skutečnosti, která by měla představovat důvod udělení mezinárodní ochrany, vůbec nezmínil. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že jiné důvody než nebezpečí kvůli rvačce, a že v ČR je jeho domov, nemá. V pohovoru pak uvedl, že řekl všechno.

39. Z uvedených důvodů soud souhlasí se žalovaným v tom smyslu, že žalobce v předcházejícím správním řízení neprokázal (a neučinil tak ani v řízení před soudem), že v jeho konkrétním případě Kosovo považovat za bezpečnou zemi původu nelze.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

40. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v řízení o žalobě nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ).

41. Jen pro úplnost soud uvádí, že neprovedl jako důkaz zdroje uvedené v žalobě ve formě hypertextových odkazů. Jednak je žalobce za důkazy výslovně neoznačil a jako takové je nenavrhoval k provedení a jednak by provedení těchto důkazů nemohlo ničeho změnit na výše uvedených závěrech soudu, a jejich provedení by proto bylo nadbytečné.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady převyšující náklady na jeho běžnou činnost.

43. Soud usnesením ze dne 16. 4. 2025, č. j. -46, ustanovil žalobci jako opatrovnici advokátku JUDr. Bc. Marcelu Lafek. Ustanovené opatrovnici žalobce soud odměnu podle ve spojení s a , , ve znění pozdějších předpisů nepřiznal, neboť neučinila jakýkoliv úkon. Jakkoliv je zřejmé, že nemohla proběhnout první porada s klientem, která je v zásadě nezbytnou součástí úkonu spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], nelze přehlédnout, že nedošlo ani k nahlédnutí do spisu. Právě tím by byla zcela nahrazena neuskutečněná první porada s klientem (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 1. 2021, č. j. -49, a tam citovaná rozhodnutí). V doručení rozhodnutí soudu o ustanovení opatrovníka advokátce převzetí a příprava zastoupení spočívat nemůže.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 11. června 2026

JUDr. David Kryska v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.